Normálně by mě vůbec nenapadlo trávit volnou sobotu opět u kolejí. Malej Péťa má ale vlaky moc rád, určitě mnohem radši než já. Co bych byl za fotra, kdybych mu neudělal radost. Takže jedem na výlet.
Manželku s dcerou jsme nechali doma (“Vlasto, bez bab!”), aby mohly uklízet a vařit. Necelá hoďka cesty vlakem, v České Třebové jsem vystoupil a tradá, první příjemné překvapení – jezdil pendl sestavený ze dvou Regionov od depa k peronu a zpět. Ušetřený čas a minimálně kilometr chůze. V depu vystoupit, rozhlas nás navedl přímo do centra dění.
Mašinky nablejskané, otevřené. Všechno se mohlo prohlédnout, osahat, vyzkoušet. Pro mladýho pastva a ráj. Lidí docela dost, vyšlo super počasí.
Všimnul jsem si, že je přítomna i mašinka, kterou jsem boural do traktoru, taktéž umytá a v obležení návštěvníků.
Kromě jiného bylo k vidění i modelové kolejiště s malými vláčky, trenažér elektrické lokomotivy, svezli jsme se také po areálu na otevřeném voze. Potkal jsem hodně známých, kamarádů a kolegů. Úroveň naprosto parádní, bylo vidět, že nejde o první ročník. Fakt jsem nenašel hluché místo.
Prcek úplně nadšenej. Mám nějak dobrej pocit, když je spokojenej a u vytržení.
Potom pendlem zpátky k peronu a ve 12 hodin jsme chytli osobák domů. Tam jsem – po velmi náročném a zcela vyčerpávajícím čtyřhodinovém výletu – předal synka ženě a jel si odplavat trénink. Abych tak nějak vypnul.
Ostatně – po tak namáhavé a složité výpravě jsem si to bezesporu zasloužil. 🙂
👍