Ledovka

Stalo se: 2.12. 2018

Na jednom fóru, které rád navštěvuji, mě zaujal pohled cestujícího. Ten kluk má většinu postů naprosto normálních, je pohodový, vtipný. Z večera velmi správně tušil kalamitu. Ledovka, namrzlé trolejové vedení, a přesto doufal, že bude vše bez problémů.

Nakonec mu místo RailJetu přijela náhradní souprava, protože díky ledu na troleji RailJet nedokázal v noci do jeho stanice projet. Jeho ranní pohled na věc dám bez úpravy.

Petr, Brno:

Miluju česky dráhy! Schválně sem si koupil IC, kdyby se zvrtlo počasí, tak doufám, že mají prioritu nr. 1.

A co se nestane, nemám si kam sednout, navíc chybí dva poslední vagóny. Tak tady pobíhá 200 nasranejch lidí a nemají si kam sednout…
Jsem zvědav, jak se k tomu ČD postaví..
Koupím si opici a bude vyřešeno, jebat česky dráhy. Opici schovám i do kabrioletu ..

Bylo nutné počkat, až vlakem dojede do cíle. Zpoždění bylo dle jeho vyjádření asi půl hodiny. Nikdy nepomůže vést diskuzi s nasraným a doběla vytočeným cestujícím. Zvlášť, když má pravdu.

Večer, kdy už si pravděpodobně v klidu hověl u krbu, držíc v ruce v tlustém skle nalitou 12letou Mallacan, bylo možné konečně přistoupit k vysvětlování. Ovocná nasládlost a až překvapivě plná chuť, kde dominují tóny sherry a sladu, působila pravděpodobně jako nejlepší balzám proti původní zášti a vzteku. Jeho reakce již byla zcela normální.

Napsal jsem mu pohled člověka z provozu, který nemusí úplně přesně vyjadřovat oficiální stanovisko mého zaměstnavatele a je ryze můj soukomý.

Já zkusím Petrovi něco napsat, ono ho to pravděpodobně neuchlácholí, ale tak nějak pro představu. Omlouvám se za ranní problémy. Věřím, že jseš vytočenej, máš na to plně právo. Na naší obranu, to co mělo projet a dojet na konečnou, aby se ráno mohlo otočit zpět na Prahu neprojelo. Takže se operativně a tím myslím skutečně případ od případu hledá řešení. Vše dělají lidí z provozu podle svého nejlepšího svědomí a koumou, jak to udělat aby se průser minimalizoval.

Už den předem se vědělo,že sitauce bude na píču. Psal to i ČD web. Tzn. jít ráno na nádraží a myslet si, že zrovna tebe se to nedotkne, je optimistické. Výtka průvodčímu, že jako na něj sou lidi nachystaní a ukáží mu zač je toho loket.

Hm.

Normálně by vám řekl: “Vy jste buď kreténi, nebo hovada, protože já jsem přijel v noci posledním vlakem, který byl zpožděný a na 3,5 hodiny mi směnu přerušili a sedím zadarmo na útulku. Nastoupím do vlaku, který přijede, a mám nevyspalej dělat revizi jízdenek a usmívat se na vás a nechat se jebat za to, že je jinej vlak než sem čekal. Myslíte, že mám radost? Myslíte, že mám kouzelnej prsten a zařídím mávnutím proutku novej vlak?”

Ale ten chlap to neudělá, ví, že to lidí nezajímá. A tak to udělám za něj. Víte vůbec, jak ty troleje vypadají? Že skutečně ČD nemůže za to, že se přes zledovatělé dráty elektrika neprotlačí – to vás asi nesere, co?

A jste rádi, že se operativně vzbuděj tři chlapi, co měli mít volno, a ty navrčej dýzlovou mašinu a jdou protlačit všechno co nejezdí, i soukrominky?

Přijde mi, že to prostě není fér. Dobrý, tak je zpoždění, mrzí mě to, ale do píči, snad nepoběžím před vlakem z Brna celou cestu a nebudu mlátit dřevěným klackem do troleje, aby se jemnostpáni dostali na Prahu. Jinak se opravdu omlouvám, je mi líto, že cesta nebyla podle představ. Jen ať to vidíš i z druhý strany od někoho, kdo měl skončit v 1:33 ráno a přijel až domů v 6:45, aby vyprovodil synka akorát do školy a už ani nešel spát.

Petr Brno:

Tož stačilo staničním rozhlasem říct, že prostě nejsou dva poslední vagóny a ať se lidí rozprostřou po zbytku vlaku. Takhle byl poslední vagón narvanej k prasknutí a lůžkové vozy zamčeny … tam sem mohli aspoň postávat po chodbách. Chápu, že je to na píču, ale tak aspoň něco řeknu a ne, že budu dělat mrtvého brouka a lála pohoda..

Hopa píše:

Jasný, beru. Ono to je tak, že na cokoliv bych reagoval, tak to je že hledám výmluvy, proč to nejde. Pohoda to rozhodně nebyla, věřím. Jenom prostě ty lidi, co vlak vezou, říděj přímo provoz, dispečeři, co se podílej na řešení situace, se snažej opravdu maximálně a ne všechno je okamžitě napadne nebo si ihned vzpomenou.

A jsou to skutečně jednotlivci, není tam nikdo navíc. Všechno v provozu je ořezaný na minimum. Pak se bude pěkně v klidu dumat, co se mohlo udělat lépe, jinak. To, že sem píšu, je hlavně proto, že mám tu práci moc rád, i s tím nepříjemným, co občas přináší. Vlaky jsou na očích, cestující nerozlišují kdo za to může. Je jim to jedno. Tak se snažím ukázat, že zdánlivě jasný viník – líné nádražácké kůže – nemůžou pokaždé za všechno, co se na dráze stane. Je to stejně marný, to si uvedomuju. Ale když se o to nebudu pokoušet já, tak kdo teda? Všimněte si, kolik veletočů se třebas udalo nahoře, kolik ministrů dopravy, dozorčích rad, ředitelů a já nevím koho všeho se vyměnilo a jejich víceméně stále stejné.

Když se podívám kolem mě do provozu, zmizelo neskutečně lidí. Vozmistři třeba byli čtyři, teď je jeden, komplexní četa, která měla tři zámečníky a dva elektrikáře, už není vůbec, posunovači byli čtyři, zbejvá jeden, dílna zámečníků zrušena, dílna elektrikářů zrušena, dílna v lokodepu zrušena a vlaku nejezdí míň, spíš víc. A nezávislé na tom, kdo se objeví na ředitelství a začne konat koncepce a strategie, se každé ráno rozjede 1000 vlaku a lidí vědí velmi dobře co a jak mají dělat. To mi přijde super. A ještě víc super je, že většinu práce baví a těší.

Po nějakém čase, napsal jsem mezitím pár příhod, kdy se mi podařilo vyřešit pár vlakových nepříjemnosti, se Petr opět ozval:

Dneska sem jel po dlouhý době vlakem do hokny a po tom, co tu čtu, sem se díval na ty průvodčí a lidí kolem dráhy jinak.
Jen nádraží a všechno kolem se nemění, všude bordel a špinavý zdi jsou teď všechny bez výjimky buď posprejovany nebo jsou tam obrázky, jak kdyby do podchodu nahnali celou školu s temperama.

Diskuze pokračovala dál, ve smířlivém duchu. Bez útoku, zcela věcně. A já měl upřímnou radost.

Protože Petr, ale i další čtenáři mohou pochopit, že takřka všechno, co na první pohled vypadá jako ČD fail, má vysvětlení a je i vcelku akceptovatelné. A někdy, i kdyby se člověk na hlavu postavil, prostě nemůže všechno ovlivnit. Takže chlapec Petr, pokud si to tady přečte, má u mě panáka lepšího truňku jako omluvu za těžkosti, které jsem sice nezpůsobil, ale toužím je trošku kompenzovat. Věřím, že ho s chutí vypije!

Za několik let, při vzpomínce na ledovku, s úsměvem na tváří řekne: “Hele, musím říct, že u dráhy nejsou všechno jen kurvy.” A to bude moje největší odměna!