Nejsou lidi

Známej má velkoobchod s pivem. Zavážej po Praze, nějaká pivní pohotovost. Daří se mu velmi dobře, lepší vozy, pěkné domy, jeho paní celá špinavá od zlata. 🙂 Přestože má asi dost peněz, nestal se z něj č****k, což je mi sympatické.

Mi říkal, co se mu stalo. I když měl na skladě a zaměstnával asi 10 lidí, celý mu to nějak padlo. Někdo si zlámal nohu, někdo rýmička/kašlíček, pokladník si dělal malou domů; někde bokem mu prodával prázdný kegy a přepravky i s paletama, a zisk investoval v herně do válců v naději, že přijde plný plátno třešní. Do toho auta (dodávky) mu nějak lehly, neb je řidiči zbořili atp.

Přišla bída na kozáky. Takže se sebral a šel pomoct rozvážet sám.

Povídal mi:
“Objednávka, hospoda velká, naložil jsem si sám dodávku a jedu. Na místě koukám, že je to někde v centru, kam se nedá pořádně zajet. Takže rudlík od dodávky ke dveřím se sudama, pak dvě patra pod zem po úzkejch, točitejch schodech. Prostě nějaká ta moderní hospoda, co vypadá jak šatlava ze středověku. Hic jak kráva, já zpocenej, nas*anej, ruce jak vopice vytahaný. Po dvou hodinách dřiny jdu k majitelovi, aby mi potvrdil papíry a dodáky.”

Koukám na něj s napětím a on pokračoval, že borec majitel prej vyvalenej za stolem, koumavě se na něj podíval a povídá:
“Je to všechno? Já si to půjdu přepočítat.”

Známej, že už mu jí chtěl vypálit, ale odkejval:
“Ano, pane majiteli, je to úplně všechno.”

A majitel povídá:
“Dobře, věřím vám.”

Pak ho ještě chvíli pozoroval, načež sáhnul do kapsy, kde zvonily kováky, chvilku se přehraboval, našel dvacku a palcem ji připlácnul na stůl před sebou, až to mlasklo.

“To je pro vás, ať víte, že dokážem dobrou práci ocenit,” ukončil jednání.

Známej se chvilku na tu dvacku díval, ale pak mu došlo, že ho borec pokládá za nějakýho ukrajinskýho nádeníka, takže poděkoval, vzal minci a pokračoval na další zastávku. 😀