Když jsem byl ještě u vozmistrů a sloužil vozového elektrikáře, jezdilo čerstvě (a krátce) Pendolino. Volal výpravčí, že je zablokovanej záchod a na něm chlap, kterýmu nejde otevřít a nemůže ven.
Sloužil jsem ten den se starším matadorem. Borec, kterej šíleně hulil, imréver retko na rtu. K tomu, aby za kuřivo tolik neutratil, si ty cigára balil. Kombajn na to, pakle tabáku ve skřínce.
Smrdělo to strašně, asi jako když hoří nehty a seno. Fuj, úplně mám – jako nekuřák – hořko v puse.
Výpravčí nás úkoluje do vysílačky, ať tam hned vyrazíme, že je rychlík už u vjezdu (myslel vjezdové návěstidlo). Kolega, stejně jako při jiných závadách se zablokovaným WC, s sebou vzal páčidlo.
Vlezl s cígem u rypáku do Pendolina, v ruce pajcr a říká vlakvedoucí, která u dveří záchodu hlídkovala:
“Uhněte paninko, ať to vodpáčim.”
Ta zbrunátněla a vykřikla:
“Ne, to se nesmí!”
Bránila dveře vlastním tělem. Nechtěla škodu na italský noblese. 🙂
Nakonec pajcr nebyl potřeba, jen se přetočil zámek pode dveřma a chlapík se vcelku snadno vysvobodil.
Občas na to vzpomínám, když vidim vozáky likvidující zdlouhavě závadu. Si v duchu povídám:
“Tss, se s tím se*ete, Lanďák by to měl už dávno hotový.” 😀
👍🤣