Když jsem byl na zácviku strojvedoucího na dílně, dělal jsem různé opravy s chlapama. Správně mám jen čumět, ale bavilo mě pomáhat. Přišli jsme tam čtyři adepti na fíru, z toho dvě netáhla, co jim dílna nevoněla. Já jsem tam na dílně před 15 rokama začínal, takže pohoda a těšil jsem se.
První seznámení s chlapama, lezení pod mašinu do kanálu. Kde co je se naučit, že tam je i špína značná, první výměna oleje.
Tma tam, říkám parťákoj – předákoj:
“Dej mi nějakou lampu.”
Nechtěl, ale půjčil mi čelovku, novou z ponku, extra pro ní došel.
“Buď na ní vopatrnej, jo?”
“Neboj, jasný,” dušuju se.
Jsem ji okamžitě zapomněl v kanále na 1. koleji, pak se šlo dělat něco jinýho.
Za pár dnů opět do jámy, říkám, ať mi dá lampu a on:
“Já ji nemám!”
Prej na mě, že sem mu ji nevrátil.
Jsem se nasral, říkám mu úplně přesvědčenej:
“Ty vole, dával sem ti ji do ponku, přesně si to pamatuju! Ale to je jasný, když je někdo novej, tak se to hodí, hned se z něj udělá zloděj!!!“
Mračil sem se. A asi i přesvědčivě!
On, omluvně:
“Hele to ne, já to tak nemyslel, vyfasuju novou, mohl si ji půjčit někdo jinej.”
Říkám mu:
“Jo to udělej. Odpouštím ti obvinění, do smrti dobrý, ale nedělej ze mě kurva nějakýho zloděje, to nesnáším!”
Za další tři dny byla Regionova opět na provozním ošetření na první kolej. Vlezem do kanálu, on chmatá potmě po koleji po odloženém filtru a našel tam tu původní mnou zapomenutou lampu. Musel sem utíkat pryč velkou rychlosti a vrátit se až za hodinu na svačinu – v ruce jsem držel koupenou čabajku na usmířenou.
Ilustrační foto: David Clode / Unsplash
Jo, podaří se.
Onehdá jsem měl podobný výstup s kolegou kvůli motorovýmu oleji.
Do krve jsem se hádal, že jsem ráno stav kontroloval a bylo to v pořádku.
A on to bylo druhý auto, stejný typ, stejná barva, na RZ akorát poslední písmeno jiný 😀 No a jinej den, teda….