Tuhle jsem měl noční. Poslední vlak nahoru a spát. Na odjezdu z Rosic zpoždění 14 minut. Ne mou vinou, zásah policie na rychlíku prej. Takže jsem čekal na lidi na přestup. Předpokládám, že nevyhazovali nádražáka, páč máme režijku.
Mračil jsem se jak čert, mám nařízeno mít zapnutou kameru už před odjezdem, ale nechci, aby mě někdo slyšel sprostě nadávat. 🙂
Hnal jsem fakt naplno, jako posledně. Jenže teď už se jede strašně mizerně, koleje smekají na listí, k tomu mlha a neprostupná tma. Využíval jsem všechny triky, co znám. Výsledek nakonec celkem OK.
Samozřejmě je to kravina. Vezl jsem jen asi 20 lidí. Jedinej, kdo mě pochválil, byl vlakvedoucí. Povídá mi:
“Ženeš jak blázen, ku*va, mohli jsme mít 15 minut přesčasů!” 😀
Ale stejně jsem z toho měl radost. Tak jsem to tak, jak píšu tady, popsal svýmu adminoj. Jeho odpověď?
Je super, jak to popisuješ.
Člověk nabyde dojmu, že v potu tvářeš ženeš lokotku jak Matys v Železnym dědkovi. Nakláníš se nad panel v temné, hučící kabině, ostřížím zrakem sleduješ okolní trať a v hlavě počítáš vteřiny, kdy mineš vjezdový návěstidlo, abys konečně dal tomu nebohýmu dýzlu pod zadkem trochu voraz.
Motor žene, tarokuje, nafta proudí trubkama, vzduch sviští podél oken a hopovlak se řítí noční tmou jako raněný nazgul do jeskyně.
Cestující se drží v poblikávajícím voze sedaček, v ústech sucho, polykají naprázdno, zatímco průvodčí s obavami sleduje míhající se stromy a vířící listí za oknem.
A ty přitom sedíš v kabině, nohy křížem, rejpeš se v pupku a jedním prstem občas ťukneš do páčky. 😀
Polknul jsem sliny zklamání a kapesníkem otřel slzu, která mi samovolně stekla po líci. V duchu jsem si říkal:
“Vida, vida, tak to je ten dnešní svět. Plný nevděku, šalby a posměchu. To máš za to, že jsi ve své důvěřivosti otevřel srdce a nechal toho chlapce nahlédnout pod vlastní prsty do zákulisí při plné práci!”
Taková zrada!
Jsem zvyklý v práci čekat. Takže si počkám. Mám totiž takové náznaky, že se tomu chytrému adminovskému chlapci naše práce líbí. A že by mohl v budoucnu posílit naše řady…
A se vší vážností vám tady říkám, že až se rozhodne stát fírou… budu u toho a podám vám všem nezkreslené zprávy z jeho dlouhé a trnité cesty!
Možná se spolu zasmějeme!!!
Ahoj Hopo, díky za vtipné články ze života nejen na dráze! Živím se v IT, k tomu poslední rok dodělávám vysokou školu, a tak zhruba poslední 3 roky pokoukávám směrem ČDC.
Tvoje články (kterými bobmbarduji lidi méně znalé drážního prostředí) mi pomáhají utlumovat reakce typu “Proč to jdeš dělat, vždyť to bude nuda” 🙂
Pokud se zadaří a dostanu několik razítek a podpisů, tak se třeba někde nevědomky potkáme. Přeji hodně šťastně najetých kilometrů a spousty motivace pro psaní tohoto velmi příjemného blogu.
Ahoj, díky moc za reakci a chválu. Přeju ať vše klapne!
Ahoj Hopo.
Je 42 let už moc na to začít povolání strojvedoucího? Předem děkuji za odpověď.
Ještě se zeptám v kolika letech jsi do toho šel ty?
Dík
Pavel
Ahoj, podle mne to nijak pozdě není. Teď máme na zácvik 3 nováčky, všichni přes 40let, původní profese zcela mimo železnici. Když jsem šel do kursu, bylo mi 34let.