Zranění z dílny

Z

Příhodu, která se před několika lety stala, mi vyprávěl kolega. Byl očitým svědkem celé události. Jeho svědectví je hodnověrné, ověřoval jsem si ho nezávisle ještě u dalšího zdroje.


Brzdy na vlaku se dělí podle mnoha kritérií. Laik pozná určitě tiché nebo skřípající. Ty tiché jsou neslyšné díky destičkám, které se přitlačují na kotouč, co je přímo na ose dvoukolí, a je tedy konstrukčně podobný řešení, které máme v osobních autech.

Starší verze – ta hlučná – je dělaná tak, že se nejčastěji kovový litinový špalek přitlačuje přímo na jízdní plochu kola a tím brzdí. Je měkčí než kolo, takže se zeslabuje, obrušuje a občas je nutno dát nový kus.

Tahle výměna je vcelku jednoduchá, když člověk ví, kam sáhnout, jak si pomoci, kde co odtlačit, zajistit. Není tam vůbec vidět, očím zaclání kolo, motá se uchycení brzdové tyče, člověk výměnu provádí z kanálu, musí být hodně ohnutý a dávat velký pozor na prsty. Hrozí skřípnutí. Špalek má 15 kilo, zvedáte ho s rukama nad hlavou.

Borec provádějící výměnu byl menší postavy. Aby tam dosáhnul, byl vykloněný přes hranu montážní jámy. Okraj kanálu vycházel přesně do středu těla. Jak byl zaujatý prací, neuvědomil si, že má díky náklonu pinďoura v monterkách opřeného přímo na betonu.

Litinový špalek se mu podařilo poslepu přesně umístit na správné místo. Pustil ho a hmatal rukama po zajišťovací šavli. To je ocelová páska, která drží a zajišťuje špalek proti vypadnutí. Co čert nechtěl, špalek zcela nečekaně – ještě nezajištěný – vypadl. A jak asi tušíte, trefil se přesně na monterky a poklad v nich.

Muselo to být něco strašného. Pracovní úraz, bolest, krev, nemocnice. V žádném případě si z toho nedělám legraci, kolegu jsem litoval. Brrr. Po vyléčení se vrátil do práce, naštěstí bez následků.

Dostal mě ale závěr. Spolupracovníci z té dílny nejsou zlí. Jen mají povětšinou rádi černý humor. Dotazy, úvahy a spekulace na sebe nenechaly dlouho čekat. Jako vrcholový bonus potom zraněnému vyzdobili skřínku na šatně, kde se mění z monterek do civilu.

Výzdoba tematická! 😀

Komentáře: 2

  • To mi připomíná ten vtip, co jsme si říkali v 15 letech….víš proč má bobr placatej ocas?

  • 😂😂 to musel byť trvdý chlap že je bez následkov. Ale čítala som so strachom 😀

Vítejte na blogu o zážitcích a příhodách strojvedoucího Českých drah.

Texty zde jsou ryze subjektivní. Občas vtipné, jindy kritické, často vysvětlující. Čas od času i nekorektní či hrubšího charakteru. A nejen o železnici!

Snad se u nich budete bavit podobně jako autor, který je sepisuje.

Archivy

Kontakt