GPS, apka a klacek

G

Dnešní psaní bude opětovně ukazovat běžnou železniční situaci. Zažil jsem v posledních týdnech docela dost událostí, které neměly moc společného s klidnými směnami, na které jsem většinou v turnusu zvyklý.


Nehody, které se mně nebo mým kolegům staly, mi znovu připomněly, že si člověk skutečně nemůže být nikdy jistý, že bude pohoda. A když už se něco stane, že on udělal opravdu všechno správně. Na druhou stranu – když už se něco stane, vyšetřující pracovníci jsou skutečně pečliví a jdou po všech možných aspektech, které jsou za danou věc odpovědné. Po vyšetřování se potom našinec může poučit, na co si dát pozor nebo udělat jinak.

Také se poslední dobou hodně mluví o tabletech, aplikacích, zabezpečení… K tomu bych řekl zhruba toto: Elektronickou techniku nevidím jako všespásné řešení, které vyřeší veškeré neduhy kolejí. Nejsem proti elektronice zaujatý, ale třeba mně osobně odvádí pozornost od dění na trati.

Některé novinářské výkřiky, kterak študák napíše apku a přes GPS se mašinky uvidí, jsou skutečně legrační. Když už nic, neberou v potaz možné odchylky a mnohdy i značnou nepřesnost běžných GPS zařízení, kterým metry lítají sem a tam. Nejsem si úplně jistý, zda jsem schopen spoléhat na věc, která za sebou nemá dlouhý vývoj, zkušební provoz, připomínkové řízení, ověřovací provoz – zkrátka všechny ty neprůstřelné mechanismy, které jsou v našem složitém železničním světě potřeba.

Kdo by nesl odpovědnost v případě selhání GPS aplikace? Vývojář? Ten, kdo ji pustil do provozu? Dopravce? Správce trati? Americká armáda?

Ilustrační foto: Fabian GrohsUnsplash

Nechápejte mě špatně, opravdu uvítám, když bude nad lidským faktorem strojvedoucího pojistka, která pohlídá, aby z nechtěného opomenutí vznikla nehoda. V žádném případě nebrojím proti snahám udělat jízdu bezpečnější. Jen si nejsem jistý, jestli jsou laici nebo agilní novináři zrovna ti praví k posouzení či zvolení bezchybně fungujícího řešení.

Je už dobrým zvykem, že se často a hlasitě vyjadřují i lidé, kteří by měli v první řadě mlčet. Že jeli několikrát v životě vlakem a vědí, že vepředu sedí fíra, je nepasuje do role znalců či expertů na zabezpečení drážní dopravy.

Už se též neřekne, že všechny ty novinky musí někdo zaplatit. Nastává problém, že peněz na věc, která není vidět, nebývá mnoho. A lidi chtějí jezdit levně…

Samozřejmě ani já – obyčejný strojvedoucí – řešení neznám. Proto si se zájmem počkám na varianty, které se uvedou jako nejlepší.

A zase – z reálného života můžu říct, že se mnohdy potýkám s opačným problémem. Nemám málo informací, často jich mám až moc! Je jich tolik, že je ani nevstřebám. A podobně jako malému dítěti, kterému vnucujete hodně vjemů, uvadá pozornost, může se podobná věc stát i mně. Toho se bojím.

Už při nástupu mě totiž zavalí rozkazy, vyhlášky, ustanovení, luštím výluková opatření. Nechtějte vědět, kolik stran textu bych si měl pokaždé zapamatovat a vědět. Proto mě řeči o tom, že vše snadno mám najít v tabletu, nenaplňují nadšením. Možná i právě proto využívám pro pracovní i soukromé účely oldschool tlačítkové levné telefony, na které se nemusím neustále dívat. Stačí mi to. A jako jsem psal už několikrát – když mi něco není jasné, nespěchám. Zeptám se. Klidně dvakrát nebo třikrát.

Ještě se zastavím u jedné věci. Strojvedoucí komunikuje s mnoha dalšími pracovníky, ať je to výpravčí, dispečer, vlakvedoucí, cizí kolega (klidně od jiného dopravce) a samozřejmě cestující. V takových chvílích se mi dlouhodobě osvědčuje slušnost. Pozdravím, poprosím, zeptám se, vysvětlím, udělám šprým, poděkuji – třeba i dvakrát, rozloučím se. A to si nijak nevymýšlím, lidé pak reagují skutečně přátelsky. Nepamatuju si, že by byl na mě někdo neurvalý nebo mě odmítnul. (Kecám – dělá to manželka a admin. 😀 )

Zvláštní řádek věnuji výpravčím a dispečerům. Mluvím s nimi denně a beru je za kamarády a přátele. Snažím se jim vyjít vstříc a pozoruji, že se mi z jejich strany dostává stejného přístupu. Nezapomínejme prosím, že i oni jsou jen lidi a pracují stejně jako my. Úplně to poslední, co pak chceme, je zbytečné hašteření, kdo co měl udělat a co je správně. Předpis je daný, asi vím, co je ještě v toleranci a co za hranou. A podle toho jednám.

K informacím o křižování osobně využívám GRAPP, kde si najdu polohu kolegy, s kterým se mám míjet. Vidíte, už nějaká apka existuje! 🙂 V případě jeho zpoždění vím, jak dlouho budu čekat a mohu případně cestujícím pustit informaci o zpoždění. Nebo si obyčejně zvednu vysílačku a telefon a zeptám se výpravčího či dispečera, jak to má vymyšlené. Ale hlavně – nezapomínám v první řadě na bezpečnost, to je moje hlavní priorita. Jako strojvedoucí dostávám souhrn a množství informací a je jen na mně, jak s nimi naložím a jak je vyhodnotím. V případě pochybností budu jednat podlé té úplně nejzávažnější varianty a nemám problém zastavit, když se mi něco nezdá.

Jako z učebnice vám můžu ukázat i vlastní pochybnosti a třeba se někdo bude i smát. Ale jsem velkej kluk, unesu to.

Po těch nedávných nehodách a vlastních stresech jsem neskutečně opatrný. V pátek jsem se, jako už tisíckrát předtím, blížil k výhybně Cejřov. Vím, že na předvěsti bylo volno, na vjezdovém návěstidle do výhybny mám také volno. Koukám dál a v duchu si říkám: “Bacha, něco tam stojí, náklad!” To nebejvá často.

Na vjezdu bylo volno, takže tedy můžu bez obav čekat volno i na odjezdu. Na první pohled naprosto jasná situace. Ale já prostě váhal. Neviděl jsem konec nákladního vlaku, nedohlédl jsem na odjezdové návěstidlo z výhybny. Mohl jsem tu pálit osmdesátkou, ale v dnešní době prostě tolik nepojedu.

Dokonce mě napadlo, i když bylo na vjezdu volno, že může být třeba porucha na návěstidle. Zažil jsem situace, kdy nebylo všechno podle příručky.

Uvažuju, co když se nestihnul celý náklad schovat… Je to fakt dlouhej vlak, ten bude určitě přes klacek. Nechci být večer ve zprávách jako další fíra, co něco podělal. Jedu radši pomaleji, i si přibrzdím a teprve když jsem si jistý, zase přidám.

Jedu s vláčkem dál a přemítám, že jsem se skutečně nemusel bát. Je to tady nové a vše funguje perfektně. Ale já si to stejně ohlídám. Od toho jsem tady.

Ilustrační video je kratší o 5 vteřin, které se mi nepovedlo z kamery dochovat. Ale tak aspoň pro představu.

A ještě dodatek – protože toho o zabezpečovacím zařízení a přejezdech mnoho nevím, a dotazy se pořád hrnou, poprosil jsem šikovného pracovníka SŽ, zda by nám neudělal malou osvětu. Uvidíme, jak to dopadne. 🙂

Komentáře: 8

  • Hezké video, to volno na vjezdovém návěstidle ale vůbec nešlo vidět. Kamera asi trochu zkresluje.

    Jinak se těším, jestli někdy bude článek o srovnání práce lokálkaře, rychlíkáře a cargofíry.

  • Ještě k té aplikaci na tabletu a GPS: V USA zhruba od letoška probíhají vojenská cvičení, při kterých dochází k rušení GPS ve velmi rozsáhlé oblasti. Hlavně pro civilní letectví je to dost nebezpečné, info např. zde: https://www.planeandpilotmag.com/article/how-to-keep-your-bearing-when-a-gps-outage-hits/

    U nás dosud oficiálně nic takového neprobíhá, ale do budoucna není nic podobného vyloučeno. Do toho velmi pravděpodobně dochází k lokálnímu rušení GPS signálu při různých ilegálních činnostech (obcházení mýta, blokování sledovacích zařízení ve vozidlech). Asi i při ochraně velmi významných osob je to také lokálně využíváno.

    Tedy GPS pro zabezpečení železnice nebude úplně nejvhodnější prostředek.

  • Moc pěkně napsané a to byl tedy dlouhý vlak..Co se týče těch rozumbradů zvenčí, chytrých jak rádio,znám to ze školství a vaše paní určitě taky..

  • Na dlouhý vlaky bacha, na to tehdy dojel i Casey Jones že se předjížděnej náklad nevešel na kolej. Dokonce asi nevěděli odkud co přijede, tak bohužel nechali volnej námezník na opačnym zhlaví než odkud přijel.

  • Nějakou dobu jsem se rozmýšlel, jestli tady zanechat komentář nebo ne. Ale protože si rád přečtu zdejší historky ze života a aji rád zjistím jaký je pohled z “té druhé strany” – tedy roho, kdo po těch kolejích jezdí, tak jsem si řekl, že bych mohl autora aspoň takto podpořit v další tvorbě a ne jen to bez odezvy konzumovat… Prostě, aby neměl pocit, že píše do prázdna.

    A teď ten komentář. Vůbec se vašim obavám z videa nesměju. Klidně se u tak dlouhého vlaku, který zstavil svým koncem natěsno, mohlo stát, že po odbrždění vlaku (při zabržděné loko) se tzv. roztáhne, bo se při brždění mohly zamáčknout nárazníky a šroubovky se u nákladů nedotahují natěsno. Tím by konec nákladu znovu obsadil úsek u výhybky a shodil původně postavené volno pro osobák. A klidně to mohlo být zrovna ve chvíli, kdy už byl osobák za vjezdem. Proto se počítací body/izol. styky osazují v nějaké vzdálenosti od námezníků, aby, kdyby se tohle stalo, tam byla pro to roztaženi rezerva a neohrozilo to původně postavenou cestu. Ale minimálně by z toho měli zase “senzaci” na zveřejnění, že zas někdo projel červenou. I při návrzích ETCS (do stávajícího stavu s návěstidly) se někdy počítá s tím, že se konec vlaku nemusí “schovat” až za návěstidlo opačného směru (protože v jistých situacích musí v pokračování cesty za návěstidlem/bodem zastavení “EoA” zůstat dost dlouhá vzdálenost, čímž se zkracuje užitečná délka koleje. Proto se tam, kde bude konec vlaku přečuhovat za návěstidlo opačného směru, dají dva počítací body (cca 20 m od sebe), aby po zastavení tam byla rezerva na roztažení a zároveň to hned nemuselo rušit postavenou cestu, ta by se rušila až po přejetí krajního počítacího bodu (samozřejmě zase s nějakou rezervou od námezníku).

    Jen doplním, že nejsem odborník přes zab. zař., takže mě neberte za slovo, že to tak přesně bude, ale nějaké info se dovím z porad a projednávání staveb.

    Přeji autorovi plno bezproblémových kilometrů (ale to by zas nebylo o čem psát) a ať ho furt baví psát tyhle občasné příběhy a postřehy.

Vítejte na blogu o zážitcích a příhodách strojvedoucího Českých drah.

Texty zde jsou ryze subjektivní. Občas vtipné, jindy kritické, často vysvětlující. Čas od času i nekorektní či hrubšího charakteru. A nejen o železnici!

Snad se u nich budete bavit podobně jako autor, který je sepisuje.

Archivy

Kontakt