Infoseriál (5): Návěstidla II.

Ve čtvrtém dílu infoseriálu o jízdě vlaku jsem nakousl problematiku návěstidel. A podle komentářů i došlých zpráv se zdá, že zvídavost čtenářů a touha po informacích jsou mnohem silnější. Ačkoli jsem nechtěl původně nudit návštěvníky teorií a obsáhlostí této problematiky, budu muset. Řekli jste si o to, váš problém. 😀

Předchozí díly: Infoseriál (1): Posun, nebo vlak? // Infoseriál (2): Jízda vlaku // Infoseriál (3): Vysílačka // Infoseriál (4): Návěstidla

Znovu opakuji, že celá problematika návěstidel je velmi komplexní a v textu se nevyhnu (i přes větší detail oproti minulému článku) určitému zjednodušení. Nemám ambice tu vypisovat předpisy, ale budu spokojený, pokud si z článku odnesete alespoň základy a při pohledu na návěstidlo budete vědět, jakou návěst dává.

V případě, že vás text neuspokojí, doporučuji samostudium volně dostupných zdrojů (na konci článku).

Zároveň opět dodám, především pro železniční nadšence, šotouše či militantnější kolegy, že tu může něco málo detailů chybět, terminologie a názvosloví nemusí zcela odpovídat předpisům a že zjednodušení má za cíl nezavalit čtenáře hromadou pro něj nedůležitých informací; ale pouze poskytnout základní orientační body.

A nesmí chybět samozřejmě obligátní upozornění – návěstidlu se neříká semafor! 🙂

Ilustrační foto: ŠJů / Wikipedia

Opakování a rozšíření teorie

Posledně jsme si řekli hlavní členění návěstidel na tratích spravovaných SŽ (Správou železnic). Dnes si to zopáknem a ještě trochu rozšíříme.

Návěstidla rozlišujeme podle významu na:

1. Hlavní návěstidla
2. Předvěsti
3. Ostatní návěstidla

Hlavní návěstidla dělíme na:

• Vjezdová – ohraničují např. stanici a řídí vjezd vlaku do ní.
• Odjezdová – řídí odjezd vlaku ze stanice.
• Cestová – definují jízdu vlaku ve stanici a obvykle se umisťují ve směru jízdy mezi vjezdové a odjezdové návěstidlo.
• Oddílová – definují “hranice” traťového oddílu.
• Krycí – kryjí místa na širé trati, kde by mohlo hrozit nebezpečí, přičemž širou tratí se míní úsek trati na každé straně ohraničený, např. stanicí, vjezdovým návěstidlem apod.

Předvěsti potom na:

• Předvěst vjezdových návěstidel.
• Předvěst odjezdových návěstidel.
• Opakovací předvěst vjezdových či odjezdových návěstidel.

Ostatní návěstidla potom na:

• Seřaďovací, spádovištní, trvalá, přechodná, ruční jízdní návěstidla, vložená, výhybková a další.

V dalším textu se budeme věnovat pouze světelným návěstidlům hlavním a předvěstem.

Jedním dechem dodám, že každé návěstidlo má svoje označení, díky němuž je strojvedoucí pozná a ví, jak si předávanou návěst vyložit. Už tu zaznělo, že problematika návěstění je komplexní a není v mých silách popsat všechny možné varianty a podmínky, za kterých platí jedno či druhé.

Jen pro příklad – vlak může pokračovat v jízdě za určitých okolností i na návěst Stůj! (červená), ale musí být splněno několik parametrů ve správné kombinaci. A o tom přesně si povídat nebudeme. 🙂

Ujasnění představy návěstí a návěstidel

Velmi zjednodušeně a obyčejnou řečí si můžeme každou trať představit jako kolej rozkouskovanou na přesně definované části. Takovou částí může být kus širé trati, stanice, nádraží, výhybka, odbočka apod. Prostě určitý „kus“ kolejí.

Nastíním modelový příklad pro snazší pochopení. Představte si dva vlaky – A a B – jedoucí za sebou po jednokolejné trati, která je rozdělena do pěti očíslovaných úseků. Oba vlaky vyjíždí ze stanice o dvou kolejích a cílem je opět stanice o více kolejích. Musíme tedy „nacpat“ dva vlaky na jednu kolej za sebe – jako skrz trychtýř – a posléze je v další stanici zase rozhodit na dvě různé koleje.

Poznámka: Vyobrazené návěstidlo neodpovídá předepsanému vzhledu.

Vlak A vyjede ze stanice na trať a vstoupí do části č. 1, a ta se stává částí obsazenou. Vlak B, který má z nádraží vyrazit v těsném závěsu, do ní tím pádem nesmí vjet a čeká na její uvolnění. Jak vlak A pokračuje jízdou po trati dále, dorazí na konec první části a vstoupí do druhé. Tím se dvojka obsadí a jednička uvolní. Vlak B tedy může vyrazit a do části jedna vstoupit. Jenže v něm nemůže jet plnou rychlostí, protože úsek před ním je obsazen a možná bude muset brzdit, kdyby náhodou vlak A úsek nevyklidil dle očekávání. A tak stále dokola.

Aby strojvedoucí vlaku B věděl, zda do jednotlivé části může či nemůže vstoupit, musí dostat patřičný pokyn k jízdě či zastavení. Proto jsou části trati odděleny návěstidly, která fírovi řeknou, zda může do úseku vjet, nebo musí zastavit a počkat. Popřípadě – že do něj může vjet, ale musí jet definovanou rychlostí, aby k hranici dalšího úseku dorazil v pravý čas a nemusel zastavovat, anebo naopak zastavit stihnul.

V reálném životě se tedy u zmíněné jednokolejky bavíme o traťových oddílech a oddílových návěstidlech, která tuto informaci strojvedoucímu předávají. Ze stanice vlaku dovoluje jízdu návěstidlo odjezdové, na širé trati ho „řídí“ návěstidlo oddílové a při příjezdu k další stanici mu potom informaci o jízdě předává návěstidlo vjezdové.

Návěsti (pokyny) poskytované daným návěstidlem jsou buď základní (typicky Volno, Stůj!; zelená/červená) anebo návěstidla mohou pomocí světelné signalizace poskytovat i rychlostní návěsti, které omezují nebo definují nejvyšší povolenou rychlost v dané části tak, aby vlak nemusel prudce brzdit či zbytečně zrychlovat k další části trati.

Pro daný příklad uvedu sekvenci návěstí, jak by vše mohlo jednoduše proběhnout. Představte si, že sedíte na stanovišti vlaku B a vidíte na dva kilometry dopředu a tudíž rozeznáte tři návěstidla – odjezdové hned u vás a dvě oddílová v dálce.

Standardní sekvence po sobě jdoucích návěstidel je v případě obsazeného oddílu následující (bráno od nejvzdálenějšího návěstidla postupem k vám):

• Stůj! (červená)
• Omezení rychlosti a výstraha
• Nastavení rychlosti a volno

Znamená to tedy, že před vámi jedoucí vlak je o tři návěstidla (oddíly) před vámi. Do jím obsazeného vjet nemůžete (červená), v předchozím tím pádem musíte pomalu, abyste zvládli u červené zastavit (omezení rychlosti a výstraha), a do oddílu těsně před vámi máte volno a definovanou rychlost. Když jsou ideální podmínky, mohli byste přikázanou rychlostí projet všemi oddíly za vlakem jedoucím před vámi, aniž byste museli brzdit či zastavovat, protože jak vlak vyklízí úseky, celá sekvence se opakuje stále dokola.

Zpřesnění představy

Každý vlak má nějakou brzdnou dráhu. Rozmístění hlavních návěstidel je obvykle (ale ne vždy!) řešeno v tzv. zábrzdné vzdálenosti. Tedy ve vzdálenosti, na kterou je vlak mezi návěstidly schopen zastavit. Obecně se ví, že vlak brzdí dlouho. A jestliže má souprava projet stanicí z nečekaného důvodu např. rychlostí 40 km/h, ale na trati před ní se pohybuje rychlostí 160 km/h, je potřeba ji návěstní soustavou včas zpomalit. Jen jako příklad.

Návěstidla jsou tedy „řetězena“ z hlediska návěstí (pokynů) za sebe a vytváří posloupnost, čímž strojvedoucí dostává jednotlivé návěsti na snížení rychlosti popořadě. Od stošedesátky ho návěstidla postupně nabádají ke snížení rychlosti tak, aby u vjezdového návěstidla do stanice, kde je nakázáno 40 km/h, opravdu mohl (bezpečně) mít požadovanou rychlost. K tomu si připočtěte vzdálenostní upozorňovadla, tedy indikace toho, jak daleko je lokomotiva od návěstidla udávajícího další návěst a získáte celkem jasnou představu toho, jak ucelený sled informací ke strojvedoucímu přitéká.

Náš příklad s jednokolejkou je triviální, ale v principu demonstruje, jak je možné nacpat desítky vlaků na jednu trať a řídit plynulý a především bezpečný provoz na ní. Už třeba lépe chápete, jak rozsáhlou agendu mají na starosti dispečeři, výpravčí a další, kteří vlaky za pomoci návěstidel dirigují.

Předvěsti a tak dále

Už posledně jsem psal, že drtivá většina hlavních návěstidel má vlastní předvěst. Stejně tak jsem říkal, že předvěst je cosi jako informační předvoj, čili předvěst říká strojvedoucímu, jaká návěst nejspíš bude na následujícím návěstidle, resp. jakou návěst či rychlost má čekat.

Funkce předvěsti je – z hlediska posloupnosti pokynů – naprosto klíčová, a to jak z pohledu jeho připravenosti k úkonům, tak i pro bezpečnost a pohodlí cestujících. Strojvedoucí má čas zareagovat a připravit se buďto ke zpomalení anebo naopak brzdit nemusí vůbec, pokud předvěst signalizuje volno.

Aby toho stále nebylo málo

A neměli jste dojem, že je vše úplně jasné… 😀

Samozřejmě existují i návěstidla, která v zábrzdné vzdálenosti umístěna nejsou, tedy jejich rozptyl je menší. I takový stav má řešení. Stejně tak existují návěstidla, která rychlostní návěst nesdělují a strojvedoucí ji upraví podle něčeho úplně jiného. Plus, odjezdové návěstidlo může být zároveň předvěstí (jako je to na trase z Pardubic do Rosic) a předvěst může být buď samostatná nebo samostatná opakovací. A třeba poslední oddílové návěstidlo před stanicí je předvěstí vjezdového návěstidla. Podobných příkladů či kombinací jsou desítky.

Inu, jde o rozsáhlé téma, i když v jádru věci je logika systému poměrně jednoduchá. 🙂

Rychlostní návěstidla

Poslední částí naší zjednodušené skládanky jsou potom návěstidla, která svým signálem strojvedoucímu (kromě základní instrukce Volno či Stůj!) přikazují, jakou nejvyšší rychlostí může v okolí návěstidla či v následující části či úseku vlakem projet, popř. jaké rychlostní omezení anebo uvolnění může čekat u dalšího návěstidla.

I tady je celá řada kombinací, ale zmiňme ty nejčastější, které můžete zahlédnout na nádražích anebo obvykle předsunutě před příjezdem do stanice či místa, kde vlak musí zpomalit.

Ještě dodám, že návěstidla se v tomto ohledu ještě liší tím, zda jsou jednosvětlová, nebo dvousvětlová. Rozdíl? Samozřejmě buď svítí či bliká jen jedno světlo, anebo světel více, jenže kromě toho ještě:

• Jednosvětlová udávají buď základní návěst Volno či Stůj! vyjádřenou stále svítícím jedním světlem (červené či zelené barvy) a neomezují rychlost. Vlak může pokračovat maximální traťovou rychlostí. Jednosvětlové ale může fungovat jako předvěst dalšího návěstidla a v tu chvíli blikáním udává jeho očekávané rychlostní nastavení.
• Dvousvětlová udávají také základní návěst Volno či Stůj! a kromě toho ještě signalizují rychlost v okolí návěstidla a očekávání (předvěst) rychlosti na návěstidlu následujícím. Dvousvětlová mohou být navíc vybavena rychlostním indikátorem, který se používá, pokud již rozlišení blikajícími světly „nestačí“ a tedy předávají komplexnější informaci o rychlosti, kterou vlak musí jet v danou chvíli a jakou pojede od dalšího návěstidla.

V praxi u jednosvětlových:

• Jedno stálé zelené světlo = volno.
• Jedno stále červené světlo = Stůj!
• Jedno stálé žluté světlo = výstraha; znamená, že na dalším návěstidle může být Stůj.
• Jedno pomalu blikající zelené světlo = předvěst – očekávej rychlost 80 km/h.
• Jedno rychle blikající zelené světlo = předvěst – očekávej rychlost 100 km/h.
• Jedno rychle blikající žluté světlo = předvěst – očekávej rychlost 60 km/h.
• Jedno pomalu blikající žluté světlo = předvěst – očekávej rychlost 40 km/h.

U dvousvětlových např.:

• Pomalu blikající zelené světlo a pod ním stálé žluté = teď rychlost 40 km/h, očekávej 80 km/h.
• Rychle blikající zelené světlo a pod ním stálé žluté = teď rychlost 40 km/h, očekávej 100 km/h.
• Blikající žluté světlo a pod ním stálé žluté = teď rychlost 40 km/h, očekávej 40 km/h.
• Dvě žlutá stálá světla pod sebou = výstraha a rychlost 40 km/h.
• Pomalu blikající zelené světlo, pod ním žluté stálé, doplněné dvěma vodorovnými zelenými pruhy = rychlost 100 km/h, očekávej 80 km/h.
• Pomalu blikající zelené světlo, pod ním žluté stále, doplněné jedním vodorovným zeleným pruhem = rychlost 80 km/h, očekávej 80 km/h.
• Pomalu blikající zelené světlo, pod ním žluté stále, doplněné jedním vodorovným žlutým pruhem = rychlost 60 km/h, očekávej 80 km/h.

Jasné a dobře udělané ilustrační video o rychlostních návěstích je samozřejmě na YouTube. Je sice stařičké, ale základy a principy zobrazuje velmi dobře.

Už vám z toho jde hlava kolem? Nebojte, víc toho není. 🙂

Souhrn a zdroje informací

Jak jsem už předeslal, výše uvedené informace jsou dost zjednodušené, ale přesto věřím, že alespoň trochu detailnější pohled na blikající a svítící návěstidla u trati poskytne.

Návěstní soustava je skutečně obsáhlá záležitost plná zákoutí a záludností, které ovlivňují podmínky na trati, provoz a nejrůznější faktory vedle toho. Ne nadarmo je předpis SŽ D1 a zkouška z něj obávaným prubířským kamenem mnoha adeptů na práci strojvedoucího. Člověk u páček v lokomotivě nemůže tápat a přemýšlet, co která kombinace světel znamená. Musí vědět. Hned.

A to si vezměte, že jsem tu vůbec nezmiňoval další návěsti, např. pro elektrický provoz nebo návěsti zvláštního určení. 😀

Ale už stačí… Dodám, že ve všem existuje logika a řád, takže i když se to může zdát nepochopitelné a neuvěřitelně komplikované, po proniknutí a pochopení principů to zase tak hrozné není. Jenže pak se člověk třeba nechá ukolébat pocitem vědění a zaskočí ho nenadálá situace, která postrádá – z hlediska návěstí – logiku. Např. takový padák. A nejen ten.

Případným zájemcům o hlubší informace mohu doporučit k dalšímu samovzdělávání třeba:

• Předpis SŽDC D1 – oficiální materiál
• Veřejná doprava (animace a grafika)
• Železnice (animace a grafika)
• A samozřejmě Wikipedie

Tímto pokládám téma návěstidel za uzavřené, pilným a zvídavým přeju příjemnou zábavu u dalšího hloubání v předpisech. Příště se podíváme na tu slíbenou brzdu vlaku. 🙂

Další díly: Infoseriál (6): Jak brzdí vlak? // Infoseriál (7): Řízení vlaku