Infoseriál (2): Jízda vlaku

I

V prvním díle vysvětlování “zákulisí” práce a úkonů strojvedoucího jsem skončil u věty, že pojedeme. Tak se na to dneska podíváme.

Předchozí díl: Infoseriál (1): Posun, nebo vlak?

Na stanovišti se ještě jednou přesvědčím, že je na návěstidle návěst dovolující odjezd, a hlavně, že je to opravdu návěstidlo pro mě, pro můj vlak. Tedy moje! A chci jet.

Zkoušející se třeba zeptá:
“A jak to uděláš, zahájíš výpravu vlaku?”

“Ano,” řeknu já.

Chyba! Laciná, strašná, mnohdy zásadní a osudová – u zkoušek. Tohle bývá mimochodem častý chyták. Možná si tyhle stránky pročítají budoucí adepti na strojvedoucího, takže občas zmíním i situace, které mají zkušební komise či její členové v oblibě a získávají na nich snadný skalp nebohého nováčka.

Je fajn, když se nenecháte nalákat do pasti a suše odpovíte něco ve smyslu:
“Nechci být škarohlíd nebo hnidopich, ale strojvedoucí zahajuje úkony dopravce. Vlak nevypravuje, to dělá výpravčí.”

Zkoušející se potom spokojeně usměje, pokýve uznale hlavou, napíše si pomyslnou čárku, že nejste nýmand, a poslechne si, co uděláte dál. 🙂

Úkony dopravce

U strojvedoucího jízda vlaku začíná a zase končí. Strojvedoucí odpovídá za to, že vše proběhne podle předpisů, ovšem s přihlédnutím k občasným anomáliím, které provoz na železnici přináší….

Vidím například, že se k nám z podchodu belhá 80letý děda s holí. Nebudu ho stresovat, když vím, že rychleji stejně jít nemůže. Počkám na něj a teprve pak zahájím úkony dopravce. V našem případě, tedy u ČD, je to výzva k pohotovosti či výzva strojvedoucího, občas také můžete zaslechnout neformální termín výzva k odjezdu.

Co to je a jak se taková návěst dává? Několika způsoby. Výzva k pohotovosti se pískne píšťalkou nebo lokomotivní píšťalou. Krátký a dlouhý tón. Nebo se vykloním z okna a rukou signalizuji pohyb do písmene “V” směrem k vlakvedoucí(mu), což je výzva strojvedoucího.

Pokud stojí vlakvedoucí přímo u mě, pod okýnkem, nebudu na něj mávat nebo mu pískat do ucha, ale pouze mu ji ústně sdělím.

Zároveň platí, že nemusím tuhle výzvu dělat vždy a všude. Proto třeba na některých mých videích, na určitých zastávkách žádné pískání neslyšíte. V současné době koronaviru máme dokonce zpřísňující nařízení, které nám zakazuje používat foukací píšťalku, abychom si případně nefrkali viry do tváře, a nemuseli sundavat roušku.

Vlakvedoucí (průvodčí) na můj startovací pokyn přehlédne perón nebo nástupiště. Má daleko lepší přehled díky možnosti poodstoupit od soupravy. Pokud je všechno OK, dává souhlas k odjezdu. Ten signalizuje terčíkem v ruce, kterým opisuje písmeno “T”.

Pokud je vlak složený z více jednotek nebo souprav, je v něm víc vlakvedoucích, potom si signál předávají mezi sebou od zadní části vlaku směrem dopředu. Předání se provádí rubovou stranou terčíku (červená barva). Poslední z nich, ten nejblíže u mě, mi potom dává opět návěst souhlasu k odjezdu, tedy písmeno “T”.

Já potom zavřu okno/dveře a ještě naposledy, před samotným uvedením vlaku do pohybu, pohledem zkontroluju návěstidlo, zda mám stále volno a mohu jet.

Teď pozor, ať si uděláme jednou provždy pořádek v názvosloví:
Návěstidlo je technický předmět/prostředek, který mi předává návěst. Návěst je samotná informace, tedy pokyn či instrukce.

Nebudeme tedy nikdy co? Nebudeme tedy nikdy návěstidlu říkat semafor! Nikdy, za to se u zkoušek vyhazuje.

Mno… tohle je všechno pěkné, ale furt jsme se s vlakem ještě nerozjeli. Ale nebojte, příště už k tomu snad dojde. 😀

Další díly: Infoseriál (3): Vysílačka // Infoseriál (4): Návěstidla // Infoseriál (5): Návěstidla II. // Infoseriál (6): Jak brzdí vlak? // Infoseriál (7): Řízení vlaku

Dodatek admina

Hopa trpí neustále dojmem, že čtenáři téhle stránky s názvem Strojvedoucí sem chodí kvůli všemu možnému, jen ne železnici či kolejím. Snažím se mu vysvětlit, že když už začal jednou sepisovat historky a zážitky z mašinek, měl by se – aspoň občas – věnovat i nějaké té informační osvětě. Jednak aby přiblížil či vysvětlil zákulisí toho, proč a co se na železnici děje, a také proto, aby ukázal, co všechno musí umět a znát. 🙂

Doufám, že mi dáte za pravdu a do komentáře pro něj napíšete nějaké povzbudivé slovo, protože jinak ho k tomu budu muset kopat zase jen já. 😀

 

Komentáře: 13

  • Za to se vyhazuje ze zkoušky (nebo minimálně dost přitěžuje) i u nás na VŠ. V jednom z prvních cvičení ze základů technologie a řízení dopravy nám bylo zdůrazněno, že slova jako semafor a zatáčka se na železnici nepoužívají 😀

  • Super, i s tím posunem :)….blíží se nám přezkoušení, tak dáme opáčko s Hopou 🙂

  • Ad semafor, zatáčka: Já se o dráhu zajímám docela dlouho a moje mašinkový nadšení chytil i brácha, kterej momentálně pracuje v depu. Paradoxně nejhorší vliv to mělo na mámu, která opravuje kolegyně v práci, že to není zatáčka, ale OBLOUK! Jinak děkuji za osvětné články, jako zájemce o práci strojvedoucího jsem toho viděl/slyšel/četl už spoustu, ale pokaždé se dozvím několik nových věcí. A takto poutavým způsobem “pro lidi” to píše málokdo. Díky!

  • Musím svatosvatě prohlásit, že dlouho, ale fakt dlouho mě žádný web tak nechytil. A nový INFOSERIÁL je fakt paráda. Díky za Vaší práci. Hltám každý článek 🙂

  • Tak pokud chcete zpětnou vazbu, tak takových vysvětlujících článku od Vás více a více. Naopak sem chodím hlavně kvůli tématu železnice, která mě vždy přitahovala, ale nikdy jsem nebyl tak blízko přesným informacím podaným super čtivým způsobem!!!

  • Děkuji za senzační článek, který mi snad pomůže k budovani kariery strojvedouciho. Jinak v kabině bych si stejne pro sebe rekl asi: Aaaa sviti mi zelena na semaforu, tak muzeme jet 😁

  • Dobrý den milý Hopo. Pokud budete pokračovat tímto stylem tak po posledním díle jdu z fleku na zkoušky. Vynikající poutavé a záživné čtení včetně polopatického vysvětlení. Za mne jednoznačně 👍. Pár drobností si pamatuju z dětských let kdy se táta učil na mašinfírské zkoušky aby mohl po vlečce dráždit T212 s vagony písku. Samozřejmě to pro něj bylo těžké a pro mne co by školáka ZŠ absolutní brnkačka 😀😀. Horší to už bylo s učivem do školy, to mi nějak nešlo 😀😀😀😀. Bohužel porušený barvocit mi později vystavil stop, takže strojvůdce je nesplněný sen. Ještě jednou díky Vám i adminovi. A těším se na další povídání a ne jen o železnici. 👍

  • Jsem v tomhle oboru totální laik, ale rád bych se trochu prozkoumal, a tohle pěkně a chrologicky podáno. Opravdu to má smysl. Diky

  • Zdravím,

    áno, samozrejme je veľmi dôležité, aby sa v odbornej komunikácii používali správne termíny, teda návestidlo, oblúk a podobne. Keby to každý nazýval inak, bol by v tom chaos. Ale už menej ľudí vie, že “semafor” NIE JE ani na cestách pre autá oficiálny pojem! Schválne si skúste otvoriť akýkoľvek odborný text (zákony, učebnice autoškoly a pod.) a slovo semafor tam nikde nenájdete! Na Slovensku sa to oficiálne nazýva “svetelné signalizačné zariadenie”, u vás to asi bude podobné.

    Slovo “semafor” pôvodne označovalo akékoľvek primitívne zariadenie na prenos informácii na diaľku (napr. dymové signály), ale postupom času sa takto začala nazývať hlavne tzv. “vlajková abeceda” (https://en.wikipedia.org/wiki/Flag_semaphore). Aj dnes keď sa mladí skauti učia “semafor”, myslí sa tým toto. Prečo sa v ČR a SR slovo semafor začalo používať ako ľudové označenie cestnej svetelnej signalizácie, to netuším. V iných jazykoch sa to takto skoro vôbec nepoužíva. Naopak, a to je veľmi zaujímavé, v angličtine termín “railway semaphore” označuje mechanické návestidlo (https://en.wikipedia.org/wiki/Railway_semaphore_signal). Jeho princíp fungovania je totiž podobný, ako má vlajková abeceda. Takže označiť návestidlo slovom semafor vôbec nie je tak mimo! 🙂

    Podľa mňa sú ľudia od dráhy takí citliví na slovo “semafor” jednoducho preto, lebo to vnímajú ako cudzí prvok, ktorý pochádza z cestnej dopravy. Železničná terminológia (odborná aj slangová) sa začala vyvíjať skôr, než tá cestná automobilová, a železničiari si ju chcú zachovať. Primárne nejde o bazírovanie na odbornom vyjadrovaní, pretože železničiari nemajú problém použiť na návestidlo slovo “klacek”, čo teda nemá s odborným vyjadrovaním nič spoločné. Akurát semafor je tabu 🙂 Ako jednotlivec s tým nič nenarobím, a ak vo mne raz dozrie rozhodnutie zavesiť IT kariéru na klinec a posadiť sa do mašiny, tak to tiež budem volať už len “návestidlo” alebo “klacek” 🙂

Vítejte na blogu o zážitcích a příhodách strojvedoucího Českých drah.

Texty zde jsou ryze subjektivní. Občas vtipné, jindy kritické, často vysvětlující. Čas od času i nekorektní či hrubšího charakteru. A nejen o železnici!

Snad se u nich budete bavit podobně jako autor, který je sepisuje.

Archivy

Kontakt