Manželství a videohry

Ještě to tu asi nezaznělo, že kromě jiných radostí mám velkého, celoživotního koníčka, a tím je hraní videoher. Začínal jsem před více než 30 lety na počítači Didaktik Gama a tahle pařanská vášeň mě drží doteď.

V dnešní době mám samozřejmě nadstandardní vybavení a v duchu hesla, že si člověk musí dělat radost, na sobě vážně nešetřím. Času není zdaleka tolik jako za svobodna, nicméně občas večer, s podobně starými herními veterány, zasedneme a bojujeme bok po boku proti zlu celého světa.

Komunikace přes headsety, kdy je každý hráč ve svém kutlochu, často stovky kilometrů od sebe, ponořen do víru hry, s sebou často přináší roztodivné hlášky, např.:
“Běží od autobusu, do prostředního baráku, hoď mu tam molotov. Emičko, okamžitě si běž oblíknout pyžámko a bačkůrky, ať nenastydneš. Má ho Dejv, zdrhá ven z učebny, dolů po schodech, bacha má klacek s hřebíkama, střílej, střílej!” 😀

Mám jednodušší pozici v tom, že manželka musí prakticky každý večer dělat přípravy do školy nebo opravuje harantům písemky, a protože v televizi běží málokdy něco smysluplného, sním svůj život bijce. Hry si pečlivě vybírám a nekupuji nepodarky nebo masochistické záležitosti. Chci si jen odpočinout a relaxovat. Odmítám se trápit.

Před nějakým časem – bylo už celkem pozdě, kolem desáté večer – se náhle rozsvítilo v obýváku a dveřích stála paní Hopová. Měla ruce v bok a v obličeji jsem četl tichou výčitku. Vyndal jsem jeden boltec zpod sluchátek a ptám se, co jsem provedl.

“Čekám na tebe už hodinu, myslela jsem, že mě půjdeš pomazlit.”

Váhal jsem. Bitva se zrovna vyvíjela v náš prospěch, na druhou stranu jsem – v rámci klidné domácnosti – nechtěl zavdávat příčinu k napětí. Vypnul jsem konzoli. Nikdo ze spolubojovníků se nesmál, neb podobné situace se občas stávají všude a z headsetu dobře slyšeli, o co jde.

Asi můžu říct, že jsem se vybičoval k vynikajícímu výkonu, a klasicky se mi pak hned chtělo strašně spát, nicméně mě probrala manželčina věta:
“Jo, a než usneš – nemám žádný peníze, nech mi ráno na lince aspoň tisícovku.”

Připadal jsem si zneužitej. Protože jsem ale necita, můj spánek to nijak nepoznamenalo.

Ráno jsem vstával do práce dřív a dle instrukce jsem odložil litr na místo určení. Už jsem potichu zavíral dveře a odcházel k autu, když mi to prostě nedalo a musel jsem se ještě vrátit.

Po krátkém přehrabování ve šrajtofli jsem k tisícovce přidal ještě dvě stokoruny navrch. Jako bonus. 😀

Ilustrační foto: Youcef Chenguitti / Unsplash