Psaní na čtvrtek

P

V pátek odpoledne jsem končil směnu a po dlouhé době měl celý víkend volný. Dneska (neděle) koukám do blog systému, že nemám nic napsaného na čtvrteční ráno…


Protože stále pracuji na redukci váhy, měl jsem původně v plánu napsat si pár vět pro sebe do deníčku, protože je zjevné, že to jinak – kromě admina, kterej mě má jako nástroj svých pokusů – nikoho nezajímá. 🙂

Nebudu s tím dlouho unavovat – plán se daří, koleno nebolí a plavu. Plavu fakt hodně, mnohem víc než před koronou. Snad z obavy, aby se zase nezavřelo. K tomu zařazuji pro rozbití stereotypu kolo a protože ještě neběhám, zatím jen rychle chodím. Opravdu každý den, neflákám se.

Jsem moc rád, že se mnou na tyhle chodecké okruhy začala chodit i manželka. Jsme víc času spolu a můžem si povídat, což bohužel např. u plavání nejde. To povídání má samozřejmě svoje omezení – já většinou mlčím a dělám “hm, hm” nebo “jojo”, protože bych paní Hopové jinak rychlostí a dechem nestačil.

Ženu samozřejmě těší, že mě má na víc než nikým nerušenou hodinu pouze pro sebe. Krom klasických rodinných trápení a dojmů, co by se mělo udělat (= měl bych to udělat já), které má pravděpodobně každá žena, mi zhusta vypráví zážitky z opětovně rozběhnuté školní výuky.

Jak to tak bývá, řeči o práci, co a jak, stesky a nářky – ženy většinou chtějí jen vyslechnout, vidět sdílné pokyvování hlavou, politovat a dodat odvahu. Nechtějí problém řešit z chlapského pohledu, což se samozřejmě nabízí.

Manželka má jako učitelka často nějaké ohromné trápení, pro mě nepochopitelně jednoduché a banální věci. Jenomže škola je svým způsobem taky taková dráha, to už za ty roky vím. I u nás někdy kroutím hlavou a moudře mlčím, i když se mi vaří krev a nejradši bych správně pojmenoval problém…

Namátkou třeba teď – dostala notebook a v něm nějaká školní aplikace. Maj externího ajťáka a on do notesu instaluje aktualizace z flashky. Měl dorazit ve středu. Nepřijel. Nedorazil ani ve čtvrtek, ani v pátek…

V duchu si říkám – tvl, easy, ne… Tak řeknu zástupcovi ředitele, ať bulíkoj zavolá a jestli chce spolupracovat, ať ihned dorazí. Nebo ať mi dá na toho frajera telefon, vypr*ám ho sám, s lehkým ostnem výhrůžky a nátlaku, že než budu volat na vedení jeho firmy, proč nedorazil, jestli mi to nechce sám nějak vysvětlit. 🙂

Ne, tohle žena slyšet ale nechce. 😀

Stačí ji tedy říct:
“Ty jo, obdivuju tě, máš to fakt těžký, hmhm, to snad není možný, to je mi fakt líto!”

Zkrátka moudře mlčím a neposkytuji nevyžádané rady. (Škoda, že podobně moudrý postoj nemáš ke mně. 😀 – pozn. admin)

Manželka učí ve vesnické škole a má svou práci ráda. Podobně jako já se do ní těší. Obdivuji ji hlavně v tom, že dokáže dělat věci do školy i večer, protože já bych po večerech asi těžko četl nové drážní vyhlášky při koukání na zajímavý film. Nehledě k tomu, že neumím – jako většina chlapů – dělat víc věcí najednou. 😀

Jak jsme byli v pátek na procházce, líčila mi dvě historky, které mi přijdou zajímavé. Je otázka, zda je dokážu předat psanou formou, ale zkusím to.

První…

Ve škole během hodiny začal zvonit kostelní zvon skrz pootevřená okna. Druháci polevili v pozornosti a vypukla debata.

“Tyjo, jak dlouho zvoněj!”

“Takhle se zvoní, když někdo umře.”

“Ta korona, to je zabiják!”

Až Maruška, místní děvče, měla přesné informace:

“Umřel starej Peroutka, ani se mu ale nedivím, bylo mu přes devadesát. Ten už si to zasloužil!”

😀

Druhá…

Tuhle žena slyšela od kolegyně, která taky učí druháky, a o velké přestávce zaznamenala nečekanou větu:
“Kluci! Komu stojí, pojďte sem dozadu za lavice, sem ke mně!”

Tohle samozřejmě zaujme každou ženu, nicméně je nutno zachovat dekorum a nehnat se do hloučku přesvědčovat… Po očku a po chvilce tedy velmi nenápadně šilháním skrz třídnici sledovala, zda se vzadu nedějí nějaké nepřístojnosti. Klidu jí nepřidala další zaslechnutá věta.

“No ty, Vojto, teda ne, tobě stojí jen málo!”

Pokřižovala se a šla se raději podívat, aby orgie chytla hned v začátku. Ovšem dobře to dopadlo. Kluci si vyráběli slepované šneky a ti, pokud nebyli vytvoření a vystřihnutí zcela přesně, měli tendenci nestát a padat na bok. Nevinnost dětí nebyla vůbec ohrožena.

Ilustrační foto: Andriyko PodilnykUnsplash

Třetí…

Bonusem přidám jednu podobnou historku mimo školu. Je od admina, kterej mi ji vyprávěl už dávno. A strašně se mi líbila, tak ji sem vrznu. 🙂

Při debatě s jeho sedmiletým prckem nějak došli na termín “puberta”. Klučinu to zaujalo a ptal se, co to slovo znamená. A odehrál se tento dialog…

“Puberta znamená, že se z kluka stane chlap,” povídá admin.

“Jo? A jak to vypadá?” zajímal se prcek.

“Začnou ti růst vousy, chlupy, změní se ti hlas a naroste ti péro.” 😀

“Péro, jo?” povídá junior. “Takže ho pak budu mít jako ty?”

“Jojo, budeš ho mít velký jako já.” směje se admin.

“Táto, mně se ale nezdá, že bys měl velký péro…”

😀

No vida, článek na čtvrtek je hotov. Admin možná nebude prskat. Ale spíš bude, páč to není o vlacích, i když po tom infoseriálu… Každopádně – tohle psaní je spokojený. 🙂

Komentáře: 7

  • Za mě fajn čtení – ač mašinkovej nadšenec, chodím sem čím dál radši i pro ty mimodrážní články. Jako tenhle – pobavil.

  • Nebej línej, tak ti pod kazdej článek píšu koment o tom, jak moc mě tvoje příběhy a styl psaní baví. Nejlepší je, že je mi víceméně jedno o čem píšeš, stejně hltám každý písmenko a těším se na další článek 😀 Tak doufám, ze to hubnutí nevezmes moc vážně a nevykašles se na sve věrné fanoušky. Jsi borec, jen tak dál!

  • Školní historky paní Hopové fakt perly 😂👍 Dík za Tvoje psaní…

  • Sranda jak sviňa! Moje žena taky učí druháky. Ale ty na střední. Tam při větě “komu tady stojí, ke mě” je jen velmi malá pravděpodobnost, že půjde o šneka 😀 Dík za článek.

Vítejte na blogu o zážitcích a příhodách strojvedoucího Českých drah.

Texty zde jsou ryze subjektivní. Občas vtipné, jindy kritické, často vysvětlující. Čas od času i nekorektní či hrubšího charakteru. A nejen o železnici!

Snad se u nich budete bavit podobně jako autor, který je sepisuje.

Archivy

Kontakt