Předchozí díl: Studna (1)
Mám v sobě takové přesvědčení, že když se chovám k věcem, co používám, slušně, nenechají mě ve štychu. Stejně tak s lidma – chovej se k nim hezky, budou se chovat stejně k tobě. Nebuď kretén, protože pak děláš kreténské věci. Když jsi normální a v pohodě, budeš dělat normální a v pohodě věci. Jednoduché.
Jsem možná až přehnaně opatrný na elektroniku, kterou používám. Pokud si něco pokazím vlastní hloupostí, bolí mě to a trápím se. Jedna z prvních věcí, co jsem si pořídil ke kamerkám, byly ochranné obaly a kryty objektivů.
Nachystal jsem si pečlivě a opatrně jednu kameru na stůl, spolu s ní taky držáky. Flexibilní rameno pro nasměrování z výšky a úhlu.
Brknu, chytnu se kraje stolu. A prásk! Kamera na zemi.
Ještě než jsem začal točit! Prasklé sklo krytky za talíř. Nejhorší bylo, že jsem neměl koho obvinit. Vlastní chyba bolí nejvíc.
Nicméně bylo třeba postupovat vpřed, takže jsem sklo vyloupnul a pevnou kameru nachystal na místo.
Druhou jsem si dal na hlavu, zapnul a vyšlo to akorát. Zrovna dorazili účastníci operace a vzduchem hned začaly lítat povely. Dojdi, přines, uhni, nemel, dělej, zaber, podrž, podej, táhni, změř, kopej, povol!
Všechno šlo jak na drátku a během 20 minut jsme vytáhli umřelé čerpadlo ven. Měl jsem radost. Z kvalitní a povedené práce. A také ze záznamu obou kamer, protože byla sranda a situace několikrát vyhrocená.
Bude z toho super video na památku pro všechny!
Jak asi tušíte, ne tak docela. Znovu se ukázalo, že mám před sebou ještě dlouhou cestu, než se všechno naučím. Záběry z vlastního pohledu fungovaly naprosto bezchybně. Úhel pevné kamery a její stabilní záběr byly pomyslnou třešničkou na dortu. Dokumentární elaborát by tak byl doplněn o kvalitní materiál celé akce.
Mohlo to fungovat naprosto skvěle. Kdybych tu pevnou kameru býval zapnul. 🙁
👍