Ze života #2

Z

Sedmadvacátýho prosince jsem byl v práci, vezu poslední vláček do Slatiňan. V Jesenčanech vystupujou dvě holky, tak 16 let, obě usměvavý. Jedný koukaj z uší ty ustřihnutý BT sluchátka, na hlavě kapucu. Říkaly vlakvedoucímu: „Díky a hezký nový rok!“


Ta s kapucou jde rychleji než druhá. Předejde vlak, je asi 30 metrů přede mnou. Zavírám dveře, rozjíždím se. Před náma přejezd, jedu tak 15 km/h, když mi kapuca vlezla přímo před mašinu. Tunelový vidění, bez rozhlídnutí, prostě na mě zapomněla. Vyšlo by to bejvalo přesně, přímo na komoru. Nezabrzdil bych ani boha.

Držím houkačku i píšťalu. Randál jako blázen.

Lekla se, probrala a uskočila nazpět. Na přejezdu vidím řidiče v autě, jak si zakrývá oči.

Mrknu do zpětnýho zrcátka, holka OK, ani nezamávala. Ale může slavit. Podruhý se narodila.

Poučení: Dávejte pozor, sakra! 🙂

Poznámka: Škoda, že jsem měl kameru na druhým stanovišti, kvůli zpoždění jsem ji nestihl přenést. Mohli jsme natočit instruktážní záběr.

Ilustrační fotka: Chichi OnyekanneUnsplash

Komentáře: 2

  • ty lidi se takhle chovají uplně běžně … děláme udržbu na přejezdu a naprosto běžně jezdí na výstrahu a nebo v letě slyšíš jak říká spolujezdec řidiči jed ještě nepadaj zavory na tomto přejezdu jedíte s mašinkama 160 —- jsme národ sebevrahů …. 🙁

  • Já ty lidi nechápu…. taky nosím venku po Praze sluchátka (audioknihy) ale o to víc jsem ve střehu očima….

Vítejte na blogu o zážitcích a příhodách strojvedoucího Českých drah.

Texty zde jsou ryze subjektivní. Občas vtipné, jindy kritické, často vysvětlující. Čas od času i nekorektní či hrubšího charakteru. A nejen o železnici!

Snad se u nich budete bavit podobně jako autor, který je sepisuje.

Archivy

Kontakt