Mám rád situace, které se už nikdy nemohou opakovat. Musí se sejít spousta faktorů, které se namixují v unikátním a naprosto jedinečném poměru náhodných aspektů.
Zapsáno: 17. 10. 2026
Jednu z nich nám vyprávěl předseda zkušební komise na ZoZ ověření znalostí, kdy kolega strojvedoucí nabídnul (zcela bezelstně a naprosto galantně) postávající důchodkyni, která se klepala zimou na nádražním peróně v Hradci Králové, aby si, cituji: „Vlezla do rakve, že tam bude mít pěkně teploučko!“
Že se babča urazila, není dle mého názoru správné, neboť mužská všímavost směrem k ženám by neměla vůbec a nikdy vymizet.
Dělám si z toho srandu, jasně. Ale nemohu si nevšimnout aktuálního trendu a zkušeností mnoha mých známých, kteří se bojí mluvit se ženami, stydí se, stýskají si a oznamují, že nemohou najít partnerku, neboť si nedovolí dívku či ženu oslovit. Protože by prý riskovali odmítnutí. Jakkoliv se snažím upamatovat na svá telecí léta plná neobratných namlouvacích pokusů podpořených třemi tuzemskými rumy na kuráž, nedokážu v žádném případě pochopit, co by mělo být na oslovení opačného pohlaví nekomfortního.
Protože mám ovšem možnost své niterné úvahy konzultovat s adminem, nezpochybnitelným a opravdovým znalcem žen, který je mi ochoten ze svého piedestalu poznání tu a tam upustit pár drobků současných trendů randění, seznamování a tokání, chápu, že se leccos změnilo od dob, kdy jsem se buchtám kořil i já sám. Zároveň ovšem nevěřím, že by úplně všechny single ženy byly natolik pokřivené, že by automaticky očekávaly top full VIP echt gold servis, který se jim umně a s nepopiratelným kalkulem předkládá ze socek nebo výkladních skříní života celebrit.
Musím se v duchu smát, jak samozřejmě se jedou na vlně pozitivní edukace moudra. Jak už dnešní, s rozlišovacím přívlastkem moderní, ženy nikoho nepotřebují, protože si všechno dokážou obstarat samy. Takovéhle plošné předkládání naprostých p*čovin je dle mého názoru trochu nebezpečné. Samozřejmě nedokáže ovlivnit člověka jako já, ale může znejistit mladší lovce, kteří neví, jaký je skutečný stav věcí.
Dokonce jsem měl před krátkým časem ze vzdálenosti asi půl metru možnost zblízka na vlastní oči sledovat, jak neobratně, špatně a strašně moc na sílu může takové zoufalé namlouvání vypadat. Bylo mi hocha, kterého mám velmi, velmi rád, doopravdy líto. Kousal jsem se v duchu do jazyka, protože taktika, která se jemu jevila jako dovedná, na mě působila strašně naivně a hloupě. Na mé doporučení v mezičase jeho neúčinné snahy nebyl vůbec brán zřetel a závěrečné odmítnutí chlapci nejspíše prohloubilo vrozené trauma a dlouhotrvající chandru.
Vlastní krev
Stejného stylu, jen v jiné lokaci, se mi ovšem dostalo i u nás doma. S pochopitelným zájmem plným podpory pozoruji snahu o poznání i u syna, kterému se díky možnosti přebývat v internátním ubytování otevřel nepřeberný katalog kvalitních děvčat. Také on ovšem naprosto tvrdě odmítá má doporučení nebo návody, že jsou prý hloupé, průhledné, blbé a trapné. Měl bych mu samozřejmě chuť povědět, že já už měl v jeho letech dávno leccos odm*dáno, takže by bylo fajn, aby mě poslechnul a řídil se názorem zkušenějšího.

Dokonce jsem chvilku velmi vážně uvažoval, že bych se mohl nechat na ⅓ úvazku v jeho domově mládeže zaměstnat jako vychovatel, abych pomáhal všem těm telatům najít správnou cestu. Má průhledná kalkulovaná úvaha, že by mohlo jít o zajímavý přivýdělek, byla ovšem v samém zárodku zcela nemilosrdně zamítnuta mou milou chotí, která vytušila, že podobně jako se sportem by mě obětování a snaha, kterou jsem hodlal podstoupit, zase tak bolet nemusela.
Aby to ale bylo dneska zase zpátky alespoň trochu drážní – kromě té rakve.
Seznamka ve vlaku
Kdybych si ovšem v současné době měl někoho namlouvat. Vybral bych si asi vlak.
Těch míst, kam přijíždíte a vidíte vše z okýnka jako první, je každý den tak strašná spousta, že si musí vybrat snad úplně každý. Přijde mi naprosto překvapující, kolik žen a dívek se s nečekaným zájmem dívá na člověka, který vlak vede. Neuhnou očima až do zastavení, mnohokrát jejich upřený pohled se zaujetím probíhá i bočním okýnkem a po vystoupení se s plachým úsměvem loučí.
Natrénovat si doma větu: „Dobrý den, moc se mi líbíte. Já se strašně stydím, ale mrzelo by mě, že jsem se neodvážil zeptat, jestli bych Vás mohl pozvat třebas na kávu ? A ne, nebyla by z automatu!“ a usmát se trochu ostýchavě a nevinně přece není vůbec žádný problém. Je jasné, že se nechytne první, druhá, třetí ani pátá. Ale třeba ta osmá, hezká krátkovlasá černovláska, na to kafe stoprocentně půjde a pak by to mohlo být skutečně fajn. Samozřejmě ne pro mě, páč kafe nepiju.

Teď by se slušelo pokládat otázky, co si o mé geniální taktice myslíte a že je ve skutečnosti značně prostoduchá. A že by nemohla fungovat. Přiznám se, že mě mrzí, že ji nemohu ověřit v praxi.
Ale občas sem nějaký strojvedoucí nakoukne. Všimli jste si někdo z vás také těch upřených pohledů při dobrzďování? Co s tím děláte a pouštíte se i do nějakých větších akcí?

U nás momentálně jezdí jenom Lišky a do těch není vidět, zda tam vůbec ještě někdo sedí… škoda. Sice jsem se dřív do Regin a Rakví nedíval za účelem seznámení, ale vždycky mě zajímalo, kdo mě dneska poveze. Mladej dráček, co bude na krev honit zpoždění, nebo postarší zkušenej rider, kterej už ví, že se svět kvůli pár minutám nezastaví. Anebo pěkná holčina od mašin. Těch není moc, ale díky za ně.
Jezdím na lokálce a je tady zdrávka. Potutelných úsměvů a pubertálního předvádění se už jsem si všiml a párkrát jsem opětoval zamávání. Tím to ale končí, protože si někde vedle mě vybavím svou ženu jak vyhružně říká Abych ti neliskla!! Nelibě též nesu, že bych těm děvčatům už věkem mohl být bez problémů otcem. S ostatními ženami si někdy vyměním úsměv ale tím to pro mě hasne. Strojvedoucí je trochu jako pilot a nese s sebou určité čaro, které může někoho přitahovat, ale seprané triko ČD a pracovní kalhoty se na kapitánskou uniformu a frčky asi nechytají. Oproti nim jsme ale více dostupnější a viditelnější.