Dnes tady původně nemělo být nic. Uvažoval jsem, že psaní na nějaký čas utlumím. Co jsem o fírování říct chtěl, jsem už dávno řekl a není nutné tady dále ztrácet čas. Navíc postupný pokles reakcí pod články je hmatatelný a souvisí s momentální náladou ve společnosti. Nikdo nereaguje, nechce se projevit, moc práce, lepší prostě mlčet.
Sinusoida nálad, která reflektuje moje aktuální rozpoložení (hlavně během psaní) se zase vrací k bodu, kdy mě zase tak všechno nějak mnohem víc baví.
Využiju tedy svou vrozenou pracovitost a laskavost, abych zvěčnil drobné jednotlivosti, které by jinak bez povšimnutí zmizely v mrazivých dnech ledna 2023.
Máte občas série dnů, kdy se zdá, že se všechno proti vám spiklo.
Když jsem dopisoval minulý článek o sněhu a zimě, která v prosinci udělala na některých našich vlacích naprosto nečekaný a nepředpokládaný problém, nenapadlo mě, že hned druhý den budu něčím podobným zasažen i já.
Mám rád, když mi psaní textu jde tak nějak samo. Nejsem soustředěný na žádný problém, myšlenky přelétají mezi drobnostmi, které si pouze spojím do finálního tvaru. Do výsledku si častečně a nějak mimoděk obtisknu vlastní úvahu, která, jak připomínám, souvisí pouze s mým vlastním a subjektivním vnímáním příhody.