V Pardubicích se opravuje nádraží. Budou nová nástupiště, nové koleje, chystá se velká rekonstrukce. Všechny práce budou trvat několik let a protože už se činnostmi započalo, je mnohdy nutné operativně měnit zaběhnuté postupy a improvizovat, což přináší chmury spoustě provozních zaměstnanců.
Tuhle glosu jsem psal s odstupem času, abych získal určitý nadhled. Nicméně mám pochybnost, zda bude příběh pochopitelně podaný.
Po sérii nehod, které snad už přestaly, jsem zaznamenal spoustu vyjádření. Často trefných a věcných, ale občas takových, kdy jsem jen nevěřícně kroutil hlavou a na jazyk se mi draly výrazy, které by admin stejně zcenzuroval.
Občas se v práci něco nepovede. Děje se to, podobné situace zkrátka provoz na železnici přináší. V takové chvíli je nutné, aby se člověk z nastalého problému správně poučil.
V železniční stanici Medlešice skončila výluka a probíhají tu jen dokončovací práce. Jsou už aktivována nová návěstidla, stará naopak odpojena a budou snesena. Už jsem zmiňoval, že jsem tam v uplynulých dnech zažil několik nestandardních situací a poprosil jsem admina, aby nám dvě ukázkové vystřihnul na památku.
Dnešní psaní bude opětovně ukazovat běžnou železniční situaci. Zažil jsem v posledních týdnech docela dost událostí, které neměly moc společného s klidnými směnami, na které jsem většinou v turnusu zvyklý.
Ráno jsem nastoupil do práce po jediném dni volna a mám před sebou dvě dvoudenní směny. Vezu zrychlený osobák nahoru do Hlinska a protože jedu zpožděný o šest minut, točím ihned spěšňák zpátky do Pardubic. Je sucho, krásné nedělní dopoledne.