Ať je to jak chce, chybí nám čas na “srovnání se”. Vyzkoušel jsem si to v posledních měsících a týdnech opakovaně nejen já, ale i další kolegové, jichž jsem se ptal. Mnohokrát se o tématu mluvilo, všude se skloňuje.
Nevidím do ekonomiky a čísel, přesto bych se chtěl někdy dozvědět, kolik peněz reálně podniku ušetří dělené směny a tahle zlomyslná přerušení navíc. Že by mi někdo normálně řekl, je to tolik a tolik milionů ročně a potřebovali bychom navíc dalších X pracovníků.
Dnešní psaní mělo být o sportu, což by mi umožnilo získat další týden nad přemýšlením, o čem psát v letošním roce. Nevěřícně jsem tedy sledoval, jak admin nasyslenou munici plnou spokojenosti vyplýtval již ve čtvrtek.
Na mé zlostné napomenutí reagoval výsměšně s důvodem, že psaní o sportu zde nemá pražádnou důležitost a budou zařazována jen někdy, za odměnu. Věděl totiž, že mám další zážitek, který se mi nechtělo zpracovávat, neb se u něj projevilo moje selhání či nezkušenost. A to samozřejmě ukazuji velmi nerad.
Nečekané situace jsou téměř vždy nepříjemné.
Možná by stačila jen fotka a video, než se crcat s textem. Ale…
Nevím, jestli tohle psaní vyjde. Je mi to vlastně jedno. Ťukám si do tabletu pocity plné frustrace. Že nejde o legraci, je mi v hloubi duši jasné. A možnost vypsat se z pocitu totálního nezájmu posledních dní je slabou náplastí nad chandrou, kterou aktuálně cítím.
Situace, které přináší naše práce, mohou být občas nejasná. Posoudit, vyhodnotit a správně se rozhodnut během zlomku vteřiny není vůbec snadná věc.