Stalo se: 11. 8. 2021
Je výluka. Dovezu vláček do Chrudimi, zabrzdím. Od stejného nástupiště odjíždí čtyři minuty po mém příjezdu další Žralok. Jednokolejka.
Je výluka. Dovezu vláček do Chrudimi, zabrzdím. Od stejného nástupiště odjíždí čtyři minuty po mém příjezdu další Žralok. Jednokolejka.
Uplynulé týdny z pohledu strojvedoucího skutečně nebyly vůbec radostné. Nebudu rozebírat smutné události z médií. Mám pocit, že vše důležité již bylo řečeno.
Na dnešní vysvětlující úvahu mě přivedla situace, která se udála 2 týdny zpět. Během jízdy spěšňáku za mnou přišla vlakvedoucí s dotazem, zda by šlo omezit výkon klimatizace.
Jet na místo, kde to dobře znáte a cítíte se tam jako doma, je čistá radost. V případě Sázavy, kam jezdím dlouhé roky, je tento pocit násobně silnější. Letošní pobyt měl ovšem několik vrcholů, které stojí za zmínku.
Už se mi před dovolenou nic vytvářet nechtělo. V duchu jsem si říkal, že psaní počká. Přesto jsem se vyhecoval sepsat před odjezdem jednu zajímavost.
V pátek jsem byl na směně, za kterou bych měl platit ČD já a ne naopak. Ráno jsem nastoupil v 7:20 a končil v 15 hodin.