Jízda vlakem není vždy jen zábavná. Hodně často vede polem, lesem, kolem řek, zcela nedotčenou krajinou, kde nevedou žádné stezky. Jen koleje. Kromě neuvěřitelně nádherné podívané, která se nikdy neomrzí, člověk vidí i zvěř. A bohužel se s ní někdy srazí. Nejde se tomu vyhnout.
Včera večer lehla nečekaně Regionova. Měl jsem noční, dovezl jsem vlak, zaparkoval Žraloka pro kolegu, a na ráno vyfasoval 810 s přívěšákem. Retro jak prase, opravdu nic jiného nebylo. Padesát let stará sestava.
Volám si s manželkou, že venku fest prší.
Za 15 minut potom vezu vlak v dešti, ujedu 25 km od Pardubic, a tráda – zničehonic mašinka přestala jet. Úplně plná souprava, spěšňák.
V pátek byla u nás nějaká bouřka, vezl jsem vlak do Hlinska. Vedle kolejí bílá čára od blesku, rána jak z děla. Za minutu volal výpravčí, že mu přestaly fungovat přejezdy.
Normálně sem měl podezření, jestli to není nějaká skrytá kamera. Přijedu na konečnou, mám asi 40 minut čas, vezu další vláček v 13:55. Ve 13:30 se otevřou dveře a hezká, udýchaná slečna, jestli nemám v mobilu data, že jede do Chrudimi, a neví v kolik a odkud.
Dnešní ráno. Nástup 4:31. Přijel jsem o deset minut dřív, najdu klíče ke své mašince. Není tady vůbec nikdo, pusto prázdno. Oživím baterky, kouknu na náplně, dělám to ještě před startem.
Vidím nízkou hladinu chladicí kapaliny, dolévá ji dílna, dělají to normálně dva proškolení opraváři, je tam blbej přístup. Je asi na 40 procentech.
Vlezu do kabiny, motor číslo 1 naskočil, motor číslo 2 ne. Hláška červený alarm motoru B, porucha.