Moc času na vytvoření hodnotného textu mi nezbývá, dumám zaraženě při pohledu na našlapané jezdící dny, které leží přede mnou. Ačkoli mám v zásobě témata, kde s hanbou odhalím svá hloupá zaváhání, odsouvám je, neboť dobře chápu, že tím utrpí moje bezvadná a umně pěstovaná image. Zároveň ovšem vím, že zveřejněním nešvarů pomohu někomu jinému vyhnout se podobné hlouposti, na jejímž počátku stála klasická a stále stejně blbá fráze ‘když já myslel, že…’
Volný víkend, chacha! To se ale mám!
V rozhovoru s adminem zazněla z jeho směru otázka, zda mě psaní stále ještě baví. Bez přípravy jsem odpověděl, že ano. Myslím totiž, že témata a okruhy, v kterých mohu věci vysvětlovat, zatím neubývají.
Slušelo by se alespoň rámcově zmínit, čím bych se tento rok chtěl zabavit a čemu všemu se chci věnovat.
Přísloví, že je hněv špatný rádce, u mě neplatí. Většinou na mě totiž zloba a vztek působí očistně. Ačkoli se poslední rozhovor s kolegou, který odešel k RJ, povedl, byl jsem nucen ho stáhnout. Důvody, které mě k zařazení zpátečky dovedly, mi přijdou legrační a zbytečné. A dochází mi, že takhle do budoucna fungovat nechci.
Je neděle odpoledne. Sedím v garáži, piju Zacapu s colou a plním redakční povinnosti.
