Přísloví, že je hněv špatný rádce, u mě neplatí. Většinou na mě totiž zloba a vztek působí očistně. Ačkoli se poslední rozhovor s kolegou, který odešel k RJ, povedl, byl jsem nucen ho stáhnout. Důvody, které mě k zařazení zpátečky dovedly, mi přijdou legrační a zbytečné. A dochází mi, že takhle do budoucna fungovat nechci.
Je neděle odpoledne. Sedím v garáži, piju Zacapu s colou a plním redakční povinnosti.
Pomalu se to všechno blíží do stavu, o kterém se mi nikdy nesnilo. A co je nejlepší, docela mě to baví.
Tohle bude dlouhý…
Je naprosto příšerný, že automaticky píšu pouze o kolejích, uvědomil jsem si tuhle s určitou nevolí. Dřívější jankovité odbočky už prakticky vymizely a já si nejsem vůbec jistý, že je to ku prospěchu věci.
Nedokážu se už věnovat učení víc než jednu nebo dvě hodinky denně. Je pro mě celkem složité nejen udržet pozornost, ale i chuť si dokola opakovat a přidávat další odborné či detailní náležitosti.
