“Máš to třikrát za třicet,” dí výpravčí po večerním příjezdu do Brodu, zatímco mi podává všeobecný rozkaz. Zdánlivě zvláštní informace se po pohledu na papír okamžitě vyjasňuje. Tři pomalé jízdy, které během trasy do postele potkám, mají právě zmíněnou rychlost.
Když mám někdy pochybnosti, zda jsem schopen psaním o práci předat svoje prožitky, znejistím. Souvislost s pochopením mých myšlenek je pouze jedna část obav. Tu druhou, mnohem více schovanou, trápí vědomí, že je velmi malá pravděpodobnost, že by někdo uvažoval stejně.
Někdy si říkám, že vypisování niterných úvah a těžko přenosných pocitů je pro čtenáře zbytečné. I když se vyjadřuji květnatě a detailně, těžko může chápat pochybnosti, které mnou často cloumají.
Letos je léto jiné. Po dlouhých a neveselých trápeních nyní v Pardubicích prožívám poklidný drážní život, který mi mega vyhovuje.
Není tedy úplně bez vln a bouřek, což budu demonstrovat na dvou kolejových situacích, od kterých se posléze podíváme i jinam.
Admin dí: “Budou prázdniny, budeš línej, tak napiš něco už teď, dokud máš co.”
Když se srazí vlaky v místě, které notoricky znáte, neubráníte se přemýšlení.
