V říjnu jsem vzal kameru na úplně poslední výlukovou jízdu do Slatiňan.
Po novém (+ video)
Nějaký čas už se jezdí po rekonstruovaném kolejišti a zásadní změny, které z něj v praxi vyplývají, dnes názorně předvedu. Ano, předvedu, protože ačkoli o věcech píšu poměrně obšírně, nedokážu textem popsat reálný stav.
To je dobrej úvod, admine, ne? Poznámka pro čtenáře – pan správce mě imrvére jebe za zdlouhavý začátky. 😀
Novinky dalšího období (+video)
Mockrát jsem přemýšlel, čím je způsobena moje nechuť k některým novotám. Zda je zatím přirozená nedůvěra pramenící z dobře známého faktu, že na dráze už dobře bylo, nebo věk a zkušenosti, díky nimž jsem apriori podezřívavý ke všemu neznámému a nevyzkoušenému.
Zajímavé ovšem je, že pokud překonám prvotní odpor a přizpůsobím se, dokážu poměrně rychle akceptovat a dobře snášet i vcelku zásadní změny.
Z druhé strany
Když si občas pročítám diskuze pod železničními články, kde jsou naše firma nebo její zaměstnanci terčem kritiky či odsudků, mám neuvěřitelnou chuť stěžovatelům odpovědět.
Jenže zkusit vysvětlit, proč se nám občas něco nedaří, stejně jako to činím tady na webu, by nemělo význam. Někteří zarytí, notoričtí a nebojím se říct – odsuzující – diskutéři mají ve své zabedněnosti utvořený názor, který bych stejně nezviklal.
Cestující a cestující
Určitě se sluší poděkovat všem, kteří povzbuzujícím komentářem reagovali na mou úvahu o snížení aktivity na blogu. Díky moc!
Za momentální trudomyslností stojí i fakt, že se snažím psát opatrně. Abych nikoho nerozzlobil nebo nepoškodil. Vadí mi, že si nemohu nahlas vypsat, co mě skutečně se*e.
Samozřejmě si uvědomuji, že mé občasné stýskání působí ve světle skutečných problémů některých okolo jako dětsky směšné nebo banální. Ale to mi ani extra nevadí.
Počmáraný vlak
Tohle jsem původně ani psát nechtěl. Na druhou stranu je možná fajn vidět i některé z méně pochopitelných aspektů mého uvažování.