Dej tomu čas, ono si to sedne.
Smůla, kterou jsem si v počátcích sólo jízd poctivě sbíral s ne úplně tip-top technikou, se každou další směnou pomalu a tiše překlápí do tolik známého a poklidného ježdění „z motoru“.
Dej tomu čas, ono si to sedne.
Smůla, kterou jsem si v počátcích sólo jízd poctivě sbíral s ne úplně tip-top technikou, se každou další směnou pomalu a tiše překlápí do tolik známého a poklidného ježdění „z motoru“.
Mockrát jsem přemýšlel, jestli práce u kolejí, kterou dělám já a spousta dalších kolegů, člověka nějak poznamená…
Mazat ráno do práce ve 2:30 se mi ten den fest nechtělo.
Můj manžel tráví většinu času na cestách.
Tuhle repliku z filmu Jáchyme, hoď ho do stroje zadeklamovala moje choť, když se další sobotní oslava odehrávala bez mojí maličkosti.
V říjnu jsem vzal kameru na úplně poslední výlukovou jízdu do Slatiňan.
Nějaký čas už se jezdí po rekonstruovaném kolejišti a zásadní změny, které z něj v praxi vyplývají, dnes názorně předvedu. Ano, předvedu, protože ačkoli o věcech píšu poměrně obšírně, nedokážu textem popsat reálný stav.
To je dobrej úvod, admine, ne? Poznámka pro čtenáře – pan správce mě imrvére jebe za zdlouhavý začátky. 😀