Za necelou hodinu odjíždím na noční. Na dnešek jsem měl původně nachystaný úplně jiný text. Rozlučkový. Protože je v práci díky pandemii jiný režim, přenáší se tento stav i do autorské nálady. Přišlo mi tedy na mysl, že se důstojně na čas rozloučím a poděkuji za dosavadní pozornost, protože už se nedá nic nového napsat.
Včera jsem po několikadenním volnu nastoupil do práce s určitým napětím. Totiž jak bude u nás fungovat vládou nařízené covid testování. Byl jsem příjemně překvapen, protože nenastalo žádné drama. U okýnka jsem si vyzvednul respirátory a antigenní testovací sadu.
V minulém článku admin otevřeně zpochyňoval mé rozhodnutí pořídit si domů trenažér. Předpokládá, že na něm budu cvičit s četností, jež bude podobná psaní článků na blog.
Jak jsou všechny myslitelné zábavy omezené, nezbývá mi mnoho možností, jak dosáhnout zenového klidu a neprotivit se nařízení politické vrchnosti. Protože jsem se po Covidu a ukončené karanténě necítil stále dobře, věnoval jsem se v rámci rekonvalescence převážně spánku, procházkám, hraní Playstationu a četbě brakové literatury. Jinak jsem nevzal štych.
