Nesnáším výluky. Komplikují zavedené pořádky a poklidný průběh směny. Ta současná, která souvisí s modernizací úseku Záboří-Kolín, je dlouhá, složitá a hlavně autobusová. Než se člověk dostane přes všechny p*dele světa, zvolí zaměstnanec raději variantu, která je pohodlnější, byť za cenu dřívějšího příchodu do práce.
Možná se tomu říká vývoj. Mám čím dál větší problém přinutit se k psaní, neboť mi přijde vesměs všechno, co dělám v reálu, daleko zajímavější a hlavně mnohem užitečnější.
Je neděle ráno. Sedím v garážstudiu, kde je poměrně příjemný chládek a mám nejzazší termín k sepsání pondělního textu…
Sice jsem zaznamenal, že čas plyne a měří všem stejně, ale podle mého pozorování a zkušenosti je to blbost.
Říká se tomu život. Jednou se daří, jednou se nevede, občas je klika. Štěstí ovšem netrvá dlouho, zhoupne se to do smůly a trpkosti.
Náhodou se toho událo docela dost, přemítám v duchu nad týdnem, který právě uplynul.
