Že chodím plavat, se už dávno ví. Jakkoli se to zdá nemožné, i po letech se do vody pořád těším a mám radost z toho, jak si neustále nakládám. Po začátku školní výuky mi volnost narušily děti, protože mají rýmičku a žena rozhodla, že budou doma. Jsem tedy nucen je hlídat a učit se s nima, což koliduje s náročným sportovním programem, který denně potřebuji.
Mám volnej víkend, to je vzácnost. Na sobotní odpoledne je naplánovaná oslava s grilovaným seletem, na což se těším už týden.
Byl jsem teď hodně v práci a protože směny nebyly nic extra, měl jsem značný spánkový deficit. V sobotu ráno jsem se ovšem vzbudil do růžova, deset hodin jsem tomu dal. Tento stav se podepisuje na spokojenosti, svět je hned hezčí.
Minulý týden jsem měl z větší části odpočinkový. Vrchní strojmistr mi vyšel i v nabitém čase dovolených vstříc a vyhodil mi z rozpisu dvoudenní směnu. Tím jsem nečekaně získal nerušených pět dní volna.
Psaním se opravdu bavím. Někdy se mi teda nechce a admin prská, že není nic v zásobníku. Lstivě výpadky tvořivosti svádím na dovolenou, únavu nebo málo drážních témat, která by stála za moje žertovné glosování. Ovšem nejde si nepovšimnout, že se nám v redakčním mailu relativně často objevují pochvalné reakce a také nabídky/žádosti o osobní setkání.
Byl jsem teď několik dní po sobě v práci. Sobota jediný volný den a zase mě čeká neděle, pondělí, úterý a středa v procesu. Je nutno si řádně odpočinout.
Mám za sebou první letošní dovolenou. Trávil jsem ji s rodinou na Sázavě. Jezdím tam už odmala. Dříve tam ČSD v osadě Samopše vlastnilo rekreační objekt, kde zaměstnanci mohli využívat spartánsky vybavenou chatu za pár peněz (pouze studená voda a suchý záchod).