Je neděle ráno. Sedím v garážstudiu, kde je poměrně příjemný chládek a mám nejzazší termín k sepsání pondělního textu…
Zapsáno: 28. 6. 2026
Využívám chvíle, kdy mám nyní po sportu přece jen trochu lepší náladu, a snažím se zapomenout na vztekání na lidi, kteří sem na stránky sice zhusta lezou, čtou, ale vůbec nic nekomentují. Nechápu, jak může být zdejší pan správce a moje pravá i levá ruka na jejich straně, a se*e mě tím strašně.
Ačkoliv se mělo dnes ráno natáčet, byli jsme nuceni podcast odložit. Jeden z hostů je bohužel zásadně hlasivkově omezen, což je následek přechodu z horka do chladu z klimatizace, a při jakékoliv větě, která je delší než čtyři slova, nevydrží nechraptět. Přiznám se, že se mi jeho zdravotní indispozice velmi hodí, neboť mám za sebou náročný týden, kdy jsem byl nucen aktivovat poslední skryté rezervy, a nezbyla mi tedy už žádná chuť věnovat se hostitelské a produkční činnosti.
Podobnosti
Ohlížím se nazpět v proběhnuvších dnech a zmíním několik z mnoha událostí, které podle mne stojí za zaznamenání. Když jsem psal o horečce sobotní noci, hned další týden nato byla prakticky stejná směna – sobota večer. Tentokrát padl rekord v nacpanosti vlaku už na odjezdu z Pardubic, neboť jsem mládež lačnou po veselí vezl na zámek open air do Valu. Událost se neobešla bez přibližně 30 prázdných lahví od vodky, které po vystoupení zanechali v útrobách soupravy. Na zastávce jsem se zdržel pěkných 4 a půl minuty, protože ti nejvíce nadojení využili boků Pantera k pohodlnému opření, nenapadlo je, že jim pískáním naznačuji touhu odjet.
Při návratu o dvě a půl hodiny později jsem zažil úkaz, kterým bych – mít zapnutou kameru – atakoval stotisícová shlédnutí, protože po výstupu a rozjezdu se souběžně se soupravou zcela nečekaně vyběhlo z hroznu osob jedno děvče a necelých deset metrů před čelem vlaku skočilo do kolejí, aby ukázalo odvahu a nemuselo čekat, než kolem ní přejedu. Samozřejmě chápu, že občas přejedem sebevraha nebo nepozorného – to se prostě stává. Ovšem když se podobná věc odehraje před vašima očima a vy víte, že se tak děje s jasným záměrem, neodpustíte si nadávky a klejete až do Pardubic jak pohan. Pí*a jedna blbá!
Mám za sebou též dvě směny na lokálce, okořeněné vysokou teplotou a zacvičujícím se nováčkem, kterého jsem měl po oba dlouhé dny přiděleného k edukaci. Zrádné na této zdánlivě pohodlné činnosti je hlavně neslevit ani na sekundu z pozornosti, což se velmi vyplatilo, neboť pokud bych předvídavě a včas nezareagoval na některá zaváhání, padala by ostuda zcela jistě na mou hlavu. Čím dál více si vážím všech, kteří dokážou vychovávat kolegy dlouhodobě, protože je to práce složitá a náročná. Že se po takové směně nedočkáte ani prostého „díky“, je vlastně ukázkou současné vym*dané doby, kdy si každý myslí, že má na všechno nárok zcela automaticky. Ale sr*t na to, prostě se s tím smiř.
Bůh ví proč se ke mně na zácvik vrátil i kolega Martin. Podstupuje rozšíření na éčka a protože se jedná o hotového a velmi kvalitního fíru, byla s ním moje role výrazně snazší. Přesto i zde se pro nás směna neodehrála bez komplikací, což Marťas sice ocenil, ale já měl i přes fungující panterovskou klimatizaci značně opocená záda. 😀 Zmíním zapnuté řízení, ventil, dveře, schůdek, ETCS.
Soukromí
Ani mimodrážní aktivity, kterým se musím věnovat, nejsou jen plné radosti. Dorazivší vyúčtování na doplatek za elektrickou energii na novém domě, kde sice nebydlíme, ale řemeslníci a čerpadlo nějakou tu kWh zblajznou, mi při přečtení vyhnalo slzy do očí. Nelze využívat sníženou sazbu do doby, než je hotová elektrická revize, což s sebou nese plnotučnou palbu za stavební odběr v tarifu C02d. Uhradil jsem tisíce a snažím se na to co nejrychleji zapomenout. Do pí*e.
Taktéž jsem opětovně pracoval na poli při sklizni česneku. Nebýt laskavosti kolegy Dejva, který nadmíru ochotně zaskočil a udělal ranní Třebovou, nemohl bych se každoroční dřiny na plantáži zúčastnit. Kromě echt gold plodiny jsem během sběru vyslechl spoustu nekorektních mouder, čelil segregaci, ponižování, bodyshamingu, posměchu a výtkám, které jsem blízkým spolupracovníkům vracel nemilosrdně a krutě. Přál bych tento pracovní tábor všem lidem, kteří z nudy v depresích přemýšlí nad svou životní rolí, hledajíce sebe sama v každodenní všednosti. Vyléčilo by je to ze chmur velmi brzy a začali by si vážit dobrých bydel.
Úplně poslední dny ve své práci zažívala i moje paní, kterou se mi podařilo po velmi dlouhém a litém boji přesvědčit, aby ukončila své zaměstnání v lokaci, kde se jen velmi málo oceňuje pečlivost a píle a naopak jsou protéžováni a hájeni nedůslední nebo řiťolezci kalibru 1001. Zadostiučinění v podobě smutných reakcí rodičů na sebevědomý, odvážný a nečekaný krok, který má choť provedla, jakožto i noblesu a klid, s jakým dokázala poslední dny odehrát, ji v mých očích zbožšťují.
Řekněte mi…
A mám chuť se na to ptát. Je tu někdo, kdo měl zkušenost delší a vedl kolektiv, třeba 10 nebo dvaceti lidí? Jako dělal pořádného šéfa, vedoucího, ředitele? A nedělal to jen rok.
Chci teda vědět… a představuji si: máš pod sebou pohůnky, který ti lezou do p*dele a sypou ti anus cukrem a láskou, aby se zalíbili… Pak máš nějaký nohsledy na špinavou práci, který dělaj nepopulární věci… aby ses moc neušpinil.
Jak se zjišťuje správnost informací a ověřuje se, že někdo, kdo ti něco sdělí, postupuje nezištně? Že zatím není jen určitá vypočítavost nebo vychcanost, zakrývání vlastního lemplovství a neschopnosti, která je umně maskovaná. Předpokládá to třeba odvětví, které je natolik specializované a odborné, že ty jako šéf nemáš šanci detailně poznat, jestli tě někdo jen nevodí za nos.
A ten druhý dotaz. Vážně míněný. Čím to je obecně, že se často děje, že člověk, který je naprosto spolehlivý, precizní, je zcela ignorován a naopak kverulant nebo potížista je adorován, ačkoliv je mu nutno věnovat neustálou pozornost? Nestálo by za to kopnout takovéhleho neschopu do pr*ele naprudko a nahned? A vážit si lidí, co šlapou jako švýcarský hodinky – ty si rozmazlovat, hýčkat a přeplácet?
U fíru je vše zapsáno předpisem – prostě je okamžitě vidět, co jak dělám, není možnost cokoliv ohnout – jakákoliv věc je zaznamenaná kamerou, rychloměrem, zabezpečovačem, čipem, mobilem, tabletem, přihlášením, SAPem, časem nebo kolegy, čímž odpadá dokazování nebo prostor pro ojeb. Je to přísné, ale spravedlivé.
Já tomu Radimovi už doopravdy napíšu, jestli by nedorazil na povídání, docela by mě to zajímalo, jak to dělá třeba on sám. Třeba je to naživo fajn chlap.
Dodatek admina
Všem čtenářům přejeme fajn prázdniny, letní oddech, popř. volnější pracovní tempo a tak dále. Zároveň zmiňujeme, že blog možná nebude mít během léta pravidelný rytmus – jako ostatně každý rok. Tak ať se těch pět čtenářů nelekne, když tu nějaké pondělí nic nebude. 🙂
Dobrý den, pane domácí:) Já k Vám chodím, čtu ,ale nepíšu. Vaší paní klidné prázdniny, Vám pohodu v práci. Víťa
Díky Víťo, už se směju. 🙂
Zdravím Hopo, jsem pravidelným konzumentem Vašich článků a vážím si Vaší práce, nicméně to komentování mi nějak nejde. Chápu, že dostat zpětnou vazbu je určitá satisfakce, ale snad nám němým duším odpustíte. 😀
Co se týče těch zácvikantů… nesváděl bych to na dobu, je to kus od kusu, i spousta mladých umí poděkovat. Ti kluci se dneska upisují na půl míče a výše a očekávají za to adekvátní servis, takže jim to asi přijde automatické a nevidí, že dáváte všanc svoje papíry kvůli pár korunám navíc (hodnotím z pohledu zaměstnance u soukromého dopravce, nevím jaké jsou poměry u ČD).
Díky a přeji hezké léto Vám i Vaší rodině
JŠ
Díky moc. 🙂
|| vztekání na lidi, kteří sem na stránky sice zhusta lezou, čtou, ale vůbec nic nekomentují
Neříkám, že je to nějaký hlavní důvod – prostě spousta lidí nemá co říct, proto čtou a ne píšou. Ale už se mi několikrát stalo, že napíšu komentář, odešlu a najednou si všimnu, že se ztratil někde v internetových trubkách a pod článkem není. Možná by je měl admin prošťouchnout.
|| Ačkoliv se mělo dnes ráno natáčet
Já tu už měsíc vyhlížím podcast a až teď jsem si zkontroloval, že jsi psal 28. červen a ne květen. :))
Jinak k tomu vedení, já se zásadně vyhýbám náznakům jakkoliv vedoucích pozic, i v rámci malých týmů. Každá zkušenost s odpovědností za práci kolektivu, ať už na pracovních projektech, nebo třeba na vysoké, mě přesvědčila, že je to pro mne neskutečné utrpení.
Myslím, že ten řitní alpinismus je jenom výsledkem toho, kdo se do toho vedení dostal. Prostě pokud se tam proškábal nějaký lempl, co sám nic neumí, nemá šanci posoudit kvalitu svých svěřenců. Takže jediný způsob, jak se u takového člověka prosadit, je hrát stejnou skladbičku. Pokud se ti do vedení dostane odborník, který je schopný to lejno s mašličkou cítit, mají se pod ním odborníci lépe.
Bohužel mají zaprvé alpinisti asi převahu a zároveň v dostatečně velkých kolektivech se do toho vedení, nebo určitých úrovní vedení, často nějak vecpou.
V trubkách nic nevisí :(, ani ve spamu. Bohužel.
:: admin ::
Přidávám se k informaci, že se příspěvky fakt občas neuloží. Takže psát vše znova se pak třeba už nechce. Stalo se mi opakovaně, že jsem příspěvek odeslal, formulář se zavřel, ale na stránce nic. Jako bych nic neudělal. Od té doby než příspěvek uzavřu, hodím ho radši Ctrl+C do schránky a pak mačkám Odešli. Pokud se neuloží, otevřu formulář znovu, text obnovím ze schránky Ctrl+V, doplním povinné a odesílám znovu. Většinou na druhý pokus to dopadne. Takže buď je ve formuláři něco podivného, nebo jsem za své kecy na blacklistu… 🙂 Pro představu: W11+ Chrome.
!!! Dodatek: tento příspěvek je také druhý pokus. !!!
OK, díky za info. Upravil jsem nastavení antispam robota, aby komentáře nemazal, ale jen označoval jako spam. Zjevně je systém trochu choulostivější – bohužel nejde úplně jeho citlivost nastavit :(.
:: admin ::
Mně přišlo poděkování zacvičujícím jako samozřejmost. Potěšilo mě, že mi všichni přáli hodně štěstí u zkoušek a hlavně když se při pozdějších náhodných setkáních zajímali, jak zkoušky dopadly a gratulovali. Moc děkuji za tenhle blog, který mě motivoval změnit povolání. Z kraje Ibalginů zdraví novopečený strojvedoucí Karel.
Před 30 lety ani na dráze nebyly kamery a tak snadné kontroly a přesto určitě věděli kdo a jak je na tom. Ani za nás kdysi nebyly na školách kamery, přesto všichni jsme jako děti věděly naprosto přesně co si můžeme k jakému učiteli dovolit. A učitelé mezi sebou také věděli a vědí kdo neco naučí a kdo si umí sjednat pořádek. Ředitel může chodit na hospitace, může kontrolovat třídnice, vidí poznámky, může mrknout do sešitů žáků a vidí výsledky srovnávacích testu. Ví naprosto přesně koho může s detma pustit mimo budovu školy na výlet. Takze kontrolovat může, jen je otázka jestli chce a jakym stylem sám pracuje. Ve státním nebo na malých vsích můžou počítat s tim, ze chuť měnit práci je mala, tak s nima voraji vice
Táta je 14 let zasloužilý důchodec. Před tím 42,5 let zasloužilý mašinfíra po depech pražských, končil u Carga 2012, ten měl podobný názor na železnici. Při našich debatách kdysi před léty na téma: “Co mám dělat, když to někdo v laborce fláká a šéf mu to žere, prostě nechci bonzovat, ale v laborce to pak nefunguje”…..mi říkal to samé, co tu píšete – Víš Jiříku fírování má asi tak 1000 nevýhod, ale nějakou výhodu sam tam to taky má…..po šichtě sroluješ takhle z toho tachografu ten voskovanej papír a předáš ho ke kontrole a šéf ví okamžitě co si dělal nebo nedělal. A jestli to půjde na dráze takhle dál, tak nebude muset ani čekat, až mu ten proužek přineseš do depa. Ve vaně tě bude sledovat rovnou, jak ti to jezdí. Vykašlal jsem se ve farmaceutickým korporátu na laborku a začal učit děcka na průmce, co k nám chodily na praxi. Učitelství ale k…..a u mě nebyla láska na první pohled. Chtěl jsem to zabalit, pak covid, chtěl jsem to zase zabalit, ale teď jsem moc rád, že jsem to vydržel. A jsem rád hlavně kvůli kolegyním a šerifovi, když jsem měl o sobě ty největší pochybnosti, vždycky si udělali čas a nechali mě vybrečet se jim na rameno. To jim nikdy nezapomenu. Pan ředitel nám bohužel půjde do důchodu, ale zaručeně nejlepší šéf (přitom nejomezenější prostředky), kterého jsem kdy měl. Kolegyně, všechny o pár let mladší, zasloužilé matky pluku, jsou prostě boží. Tam je taková sranda v tom našem chemickém kabinetu…..A zároveň teda musím říct, že z těch jejich rodinných historek, mám občas pocit, že bych měl vážně uvažovat o tom, že jako muž si za barákem vykopu zhruba 2m hlubokou jámu a vlastnoručně se do ní zahrabu. Poudám, jsou neuvěřitelné a kolikrát to byl jediný argument v mé hlavě proč ještě chvíli u učitelství zůstat. Vyřiďte Vaší paní, že jsem se stal militantním zastáncem všech paní učitelek. Ať si dá vlastnoručně facku každý, co proti nim vznese námitku ( o volnu o prázdninách např.), a po tom políčku, co si vytne do tváře, ať zkusí ještě jednou, pomalu a s důrazem na správnou výslovnost, zopakovat, to co pronesl prvně. Nedokážu si představit, že by bylo v kabinetu dusno a člověk měl v takové situaci učit. Mašinfíra v takové situaci zpravidla pošle celou Severozápadní dráhu do míst, kam i císařpán chodil pěšky a vyrazí znovu na trať….a hlavně po šichtě odevzdá klíče od lokomotivy (např.) a má (např.) na další dva dny “pracovně” čistou hlavu. I proto jsem ten militantní zastánce všech (zejména) paní učitelek, protože ty si takový luxus dovolit nemohou.