Přesně po týdnu otravné nemoci se stále ještě necítím bůhvíjak. Jdu však pro vás sepsat pár vřelých slov s nadějí, že pravidelnost a vytrvalost tvorby dokáže zakrýt nechuť, s jakou se do tohoto úkolu musím aktuálně nutit.
Admin, který se celý týden pečlivě a starostlivě vyptával na můj zdravotní stav, neklamně poznal, že se pomalu dostávám z nejhoršího a měl bych tedy přestat pofňukávat nad osudem a začít se zase snažit. 😀
Se mi líbí, když všechno běží tak nějak samo a já se nemusím o nic starat. Někdo moudrý to pojmenoval delegováním úkolů. Myslím, že Evžen Huml: Dejte mi lidi a já to udělám. 😀
Mezi vánočními svátky dorazil admin do mého garážového studia, abychom probrali důležitá i nedůležitá témata, a především zodpověděli dotazy čtenářů, které jsme posbírali na blogu i Facebooku.
V říjnu jsem vzal kameru na úplně poslední výlukovou jízdu do Slatiňan.
Je ráno. Venku trochu prší, což mi ovšem nezabránilo jít si zaběhat a posléze veslovat. Užívám si volného dne a využiju tedy pozitivních hormonů z fyzické aktivity k sepsání tohoto povídání.
Momentální okamžiky spokojenosti nikdy netrvají příliš dlouho, takže budu muset spěchat, abych na konci textu neupadnul do chmurného rozpoložení, které všichni tak dobře znáte.