Někdy se stane, že se mě nepřímo týkají příhody, jichž nejsem hlavním aktérem. Zaslouží se o nich zmínit, neboť občas bývají o železnici a to je samozřejmě pro vás zajímavější… 🙂
Šraňky
Š
(Ne)jdu
(
Měl jsem původně plán, jak zakončím dnešním textem, v řadě třetím, pojednání o vytíženosti pardubických strojvedoucích. Když si tu občas přemítám nad svým údělem a spoustou času stráveným v práci, nedělám to pro publikum. Většině lidí, kteří mě znají, je jasné, že si prostě dělám věci po svém.
Poslední dobou ovšem často přemýšlím, co je hlavní motivací k tomu, že možná až masochisticky posouvám hranici normálnosti daleko za čáru pochopitelného workholismu.
Na cvičení
N
Využiju s pílí sobě vlastní plonkový čas, který mám při čekání na dcerku, neboť si dnes při finální generálce piluje své první veřejné cvičení před obecenstvem.
Pro změnu nejsou lidi
P
Když jsem si onehdy stýskal, že chodím do práce víc, nepřišlo mi na mysl, že celá patálie s nedostatkem pardubických jezdců bude mít další pokračování.
Z druhé strany
Z
Když si občas pročítám diskuze pod železničními články, kde jsou naše firma nebo její zaměstnanci terčem kritiky či odsudků, mám neuvěřitelnou chuť stěžovatelům odpovědět.
Jenže zkusit vysvětlit, proč se nám občas něco nedaří, stejně jako to činím tady na webu, by nemělo význam. Někteří zarytí, notoričtí a nebojím se říct – odsuzující – diskutéři mají ve své zabedněnosti utvořený názor, který bych stejně nezviklal.
Přípravy v běhu
P
Jak začíná hezčí počasí, vypuká boj se přinutit sednout a napsat něco vřelých slov pro místní čtenáře. Ačkoli mám od minule lstivě zapsané body, dnes zmíním především posun v dlouhodobě rozmýšleném projektu necenzurovaného povídání se zajímavými lidmi.
(Ajéje, další fantazírování o podcastech. – pozn. admina) 😀
