Pro změnu nejsou lidi

P

Když jsem si onehdy stýskal, že chodím do práce víc, nepřišlo mi na mysl, že celá patálie s nedostatkem pardubických jezdců bude mít další pokračování.

Zapsáno: 6. 5. 2023

Loni nastoupivší mladý a šikovný vrchní strojmistr vidí, že situace, do které je personální tísní tlačen, aby se odjely nasmlouvané vlaky, přináší značnou nevoli podřízených a přetížených fírů. Ti ze sporadického a občasného reptání zvedají hlavy v jednolitý šik monstrózně nas*aných lidí.

Jelikož se vážnost situace, kdy si nad směnářem a kombinacemi, kdo může/nemůže, půjde/nepůjde, společně s prosbami a vědomím, že je všechno totálně na hraně, neustále prohlubuje, láme si stroják hlavu do pozdních odpoledních hodin, namísto pobytu doma s rodinou. Tento stav si na něm začíná vybírat nepříjemnou daň v podobě nekonečného stresu a smrtící odpovědnosti, které čelí.

Vidím v jeho očích totožné zoufalství a beznaděj, kterým loni čelila vrchní strojmistryně. Ta se, podle mě správně, nedávno rozhodla vrátit se zpátky za páky a jezdit, protože by se nejspíš jinak naprosto utrápila.

Ilustrační foto: Kyle BroadUnsplash

Neplánované setkání s vedoucím (je v hierachii nadřízeným vrchního strojmistra) , který se dostavil v pátek navečer k řešení personálních problémů, vyústila v poměrně zajímavý rozhovor, který mi osvětlil některé jinotaje a složitosti, o kterých jsem neměl potuchy.

Diskuze

Končil jsem ten den dvoudenní směnu, kdy je konec po druhé noční protažený až do 17:44. Chtěl jsem po celkem šesti dnech, kdy jsem ani jednou nezastihnul děti vzhůru, vyrazit k domovu.

Při předávání klíčů od mašiny jsem zaregistroval poměrně hlasité a vzrušené vysvětlování mých tří blízkých kolegů, kteří šéfovi předkládali věcné připomínky a nezpochybnitelné ukázky vlastních trápení. Bylo mi ho popravdě až líto.

Je to slušný člověk, který bohužel zdědil nepříjemně roztočený a pořádně vychýlený kolotoč, který se jen těžko bude rovnat ke klidné jízdě.

Vedoucí vypadal dost smutně a bylo zjevné, že rozumí, na co konkrétně si stýskáme. Nebyl mimo hru, jak jsem si původně myslel. Spokojil jsem se tedy pouze s několika dílčími připomínkami, ačkoli jsem toho na jazyku měl mnohem víc.

Chtěl jsem, aby se se mnou hádal, vyčítal, huboval nebo se omlouval. Nic z toho nebylo a v jeho zraku jsem četl zármutek smíšený s žalem nad vědomím, že máme pravdu.

Jak byste argumentovali někomu, kdo je pátý víkend po sobě v práci? Jak utěšíte člověka, s nímž se rozejde dívka, neboť je imrvére v háji? Co řeknete leťákovi, který má sice podle kolektivní smlouvy nárok na volno, ale nedostane ho? A co uděláte důchodci, který se rozhodne ze dne na den nepřijít? Anebo jak vyřešíte fíru, který má ještě dneska 24 dní loňské dovolené a bojí se, jestli si ji letos v létě vůbec vybere?

Věta, že na práci nejsou lidi, zaznívala ještě několikrát. A tak jsem se přátelsky se všemi rozloučil, poděkoval za plodný a osvěžující meeting, a odebral se načerpat k domovu sílu do další práce. Měl jsem před sebou jednodenní sobotní volno, v neděli opět jezdit.

Řešení

Ku*vapráce, to je dneska ale ubrečený psaní. Až je mi hanba. Nemůžu to tak nechat!

Den před zmíněnou schůzkou jsem bědoval spřátelenému vlakvedoucímu, který má humor podobný mému. Povídá mi:

„Jsem teď mluvil v Chrudimi s výpravčím. Říkal, že za ním přišla nějaká už na první pohled trhlá ženská. Zaklepala mu na dveře dopravní kanceláře a povídá – dobrý den, já bych se chtěla přihlásit do zaměstnání, chtěla bych bejt nádražačka!

Výpravčí, však ho znáš, starej dobrák, jí povídá – no super a co byste tak chtěla dělat za práci? Vozit vlaky nebo je vypravovat?

Paní se prej rozzářila a říká – bejt průvodčí, by se mi líbilo. Podívejte, už jsem si na to koupila nový modrý kalhoty!

Výpravčí nehnul ani brvou – no tak takhle pěkný modrý kalhoty už jsem dlouho neviděl! Poradím vám, zeptejte se v Pardubicích na osobním u vedoucí zákaznickýho personálu. Ale popravdě, s takovejhlema krásnejma kalhotama jste za mě už napůl přijata a další věci budou podle mne už jenom formalita!“

😀

A další

Možná by se sem hodil i zážitek, kdy další zájemce o práci u ČD dorazil na osobní oddělení v obleku ušitém na míru od Adama. K tomu do špičky tvarované kožené boty se vzorem z kůže krokodýla a v ruce diplomatka z jemné teletiny. Jeho řeč i sebevědomé vystupování utrpělo hned šrám, neboť po seznámení s pracovištěm, kde chtěl působit jako vedoucí posunu, ihned pochopil, že není vedoucí jako vedoucí.

Bohužel tedy. Zmíněná paní s novými kalhotami, ani elegantní vedoucí posunu k nám zatím nenastoupili.

A co někdo z vás?

Je ale možné, že někdo ze zdejších čtenářů touží pracovat u dráhy. Když se mi mailem přihlásíte jako zájemce o profesi strojvedoucího v Pardubicích a budete splňovat potřebné předpoklady (nepatrně jsou zvýhodněny ženy, 20-30 let, hezké a sympatické), posléze pak i zákonné náležitosti, osobně vás doporučím mému šéfovi nebo paní personalistce na přijímací pohovor.

Neváhejte! Je to fajn. Opravdu.

Komentáře: 21

  • Jo, Ja se klidně zařadím po bok těch 2. Sice nemám ani oblek na míru, ani modré kalhoty, ale zase by mě bavilo třeba jednou za 14 dni se projet na hoďku/dvě mašinkou (pokud by to slo zařídit )… Jinak co tu píšeš, směny, atd… tak to snad ani lákavé neni.

  • Dobrý den
    Pracuji cizince (z Ukrajiny) jako strojvedoucí?

        • Pokud dotyčný projde přijímacím řízením a vyhoví zákonným nárokům, pak není důvod, aby nemohl vlaky vozit. Zkuste se obrátit na personální u ČD :).
          :: admin ::

  • Já bych se k dráze jako strojvedoucí i rád dal, ale často slýchám jak strojvedoucí nemá na nic čas a osobní život téméř nemá.

  • Pohoda u ČDC a asi i jinde, kdo dnes může dělat u ČD? Jedině snad někdo, kdo si myslí že jezdit v Kravaře a „vozit EC“ je něco ohromující.
    Ale bohužel hoši, valnou měrou si za to můžete sami..
    Tak to prostě je…

    • Petře rád slyším, že se má někdo dobře. Je to povzbuzující.
      Jinak u ČD dělá spousta lidí, co mají svou práci prostě rádi. Když se budeš smát jen mně, že mám na čele jitrnici, unesu to vcelku v pohodě. Ale plošně paušalizovat myslím není správné.

      (Zas aby to nevyznělo nějak andělsky – to víš, že mě s tím volnem s*reš!) 🙂

  • Ohledně nedostatku strojvedoucích a z toho plynoucího nešťastného rozpisu směn máte přece jenom štěstí na nadřízené, kteří vaše stížnosti chápou.
    Ale na každého toho nadřízeného tlačí jeho nadřízený a kola vlaků se musí točit a jak už jste jednou v jiném blogu psal, šrouby se utahovaly a utahují, a to i na úkor bezpečnosti..
    Mám obavy (ale nepřála bych vám to, leč jsem sama něco podobného zažila), aby se z proseb nadřízených nestaly povinnosti, při jejichž nesplnění následují různé vyhrůžky.
    U mně to bylo nejčastěji typu: „Zařiď se, koho tam dáme, jestli vás doktor příští týden neschopní, nemusíte tady být“ aj..
    A z kanceláří posměšná věta, “ Vždyť máte času..“
    Ne, nebylo to u dráhy, ale taky víkendy, svátky, pátky a „krásný“ výmysl úředníků Dělené směny a šest hodin mezi směnami na odpočinek.

    • Ještě ani jednou se mi nestalo, aby mi u ČD práci za nemocného nebo chybějícího kolegu navíc někdo nařizoval nebo mi dokonce vyhrožoval. Z našich kanceláří věty typu „máte času“ nebo „nic neděláte“ rozhodně nezaznívají.

  • Dobrý den Hopo, moc rád čtu Váš blog. Ohledně nedostatku strojvedoucích, ve vašem dnešním příspěvku jsou náznaky, že na vašem pracovišti dochází k porušování Zákoníku práce i Zákona o drahách, ale když se nebráníte, i právně, tak je to potom těžký. Nedivím se, že je strojmistr i vy na prášky, ale zákonné volno je potřeba a když nejsou lidi, tak buď vlak nepojede anebo pojede NAD. Aspoň by někdo nahoře možná lépe pochopil, že je to problém.

    • K žádnému porušování nedochází. Na zákonný odpočinek mezi směnou a dalším nástupem se dbá vždy. Nečekané masivní výpadky způsobené nemocnými kolegy prostě pokrýváme po domluvě.

      Osobně si myslím, že to nahoře chápou velmi dobře, právě proto v článku píšu, že jsem byl překvapen, jak detailně byl vedoucí v obraze. I ti „nahoře“ mají svá jména, s kýmkoliv z nich jsem mluvil, chovali se ke mně slušně, korektně a myslím i nad rámec své funkce velmi vstřícně.
      Ještě abychom se dobře chápali… Věřím, že se vše v dobré obrátí, proto se (a nejen já) snažíme pomáhat, jak to jenom jde.

      • Vloni jsem podepsal spoluúčast na vašem pardubickém martiriu…
        kdo by měl zájem udělat si vložák v Pardubicích?Volám,že klidně,mám rodinu,hypotéku,atd.,že se mi každá kačka hodí.Moc nás ve Třebce teda nebylo,což se nedivím,každý chce volno i to málo co má. Jen říkám strojákovi,že teda určitě né nějaký d3 mr…
        Jasný,bylo by to na boudách,atd.Říkám ok,dodělám si poznání z Hlinska dál a z Chrudimi dál.Ok.
        Pak se vrátil nejhlavnější z neschopenky a bylo po ptákách a zas se nám přepočítavaj směny na vteřiny, aby náhodou nebyl přesčas. Tak jen abys, Peťo věděl,že snaha pomoct byla i od Poličky.V niveč.Držte se tam.

        • Vím o tom od kolegů, vím o tom i od vedoucího. Byl bych strašně rád, kdyby Ti to k nám na výpomoc klaplo, rozhodně se budu dotazovat a pídit co se v tomhle směru aktuálně podniklo. Díky za reakci!

  • Ahoj Hopo. Nejste v tom sami. Např. my, vývojáři softwaru pro automobilové řídící systémy, jsme na tom podobně. Softwaru je potřeba pořád více a naše počty nestačí. K tomu přišla parta pomatenců z Bruselu, kteří nařídili, že vše, co jsme desítky let vyvíjeli a fungovalo, musíme vyhodit, a musíme začít dělat něco jiného, s čím nikdo nemá zkušenosti a musí to být hned. Posledních pár let pracujeme neustále v eskalacích, o víkendech, klidně 100 hodin přesčasů za měsíc. Všichni jsou otrávení a protivní. Dělají se chyby. Softwéry se se*ou. Stejně jako na HDV (jsou totiž dost podobné). Ale pořád si myslím, že proti vám, strojvedoucím, je to nic. Já, když u toho počítače usnu, moc se toho nestane. 😀 Držte se.

    • Díky moc za podporu. Zajímavý pod pokličkový pohled do zcela jiného oboru-přitom by nepoučený člověk řekl, že se smějete světu páč máte rychlej internet, koukáte se v práci na filmy z torentů a za pár kliků myší berete hafo keš. 🙂 Všude je něco, bych byl jen nerad, aby to dneska vyznělo jen jako smutnej brekot. Dělám tu profesi svobodně a rád. Navíc mám od zìtra dva dny volna. Se těším strašně na odsunuté aktivity a dodělávky které sem teď mega šidil.

  • Mám fakt rád všechno kolem vlaků, ale hlavně ten nádražácký humor a vtip. Minulý týden to ale bylo až trochu tragikomedie.
    Jdu na vlak do práce ve stanici Nová Paka na 6:35 Sp směr Chlumec. Blížím se k nádraží a koukám, že tam ještě stojí rakev 6:20 ve směru do Staré Paky. Na klacku červená, dveře otevřený, vlakvedoucí běhá venku, lidi koukají z oken. Přijdu blíž a už to slyším. Ve Staré Pace stojí mrtvá Arriva na shlaví a blokuje celou stanici. Nikdo neví, kdy se pojede, protože ji nemá kdo a co odtáhnout. Jakási paní nahlas běduje, že musí být co nejdřív v práci v Lázních Bělohrad a že neví co má dělat. Mezitím rakev začali opouštět študáci a po skupinkách se začali trousit do města, protože pochopili že na zastávku ve městě se už asi vlakem nedostanou. Vlakvedoucí smutně obchází už skoro prázdnou rakev. V tom se z hloučku čekajících na vlak dolů ozvalo: „Nechcete to otočit a svézt nás aspoň dolů, když to nahoru nejde?“ Vlakvedoucí ožila a volá zpátky: „Já už dolů nechci. Jezdím od včerejška vkuse a už toho mám dost. Těším se fakt domů.“ Chápeme, rozumíme. Nakonec Hollywood Happyend. Někdo ochotný od ČD Arrivu odstrkal, rakev odjela a za chvilku přifrčela naše Regina dolů. Kluk vepředu za to docela vzal a byli jsme v Bělohradě jen asi 15 minut za. Konec dobrý, všechno dobré. Oceňuji lidi, že neprudili, spíš tam byl takový společný humor na perónu, všichni pospolu i s výpravčím a výhybkářkou jsme si předávali zprávy jak to vypadá ve Starce, co se děje na mapě GRAPPu a tak. Prostě hezký ráno. 🙂

    • Někdy jsou cestující na stejný vlně a mají pochopitelně radost, když vše vypadá jako ztracená varta.
      Si ale myslím, že nejvíc happy byla ta vlakvedoucí! 😀

      • Mě tady hlavně zaujalo, že všichni (cestující i zaměstnanci ČD a SŽ) byli pohromadě na nástupišti a všichni se všemi mluvili a debatovali. Co se kdo dozvěděl za novou zprávu, tak hned říkal všem. Prostě se z toho stal skoro happening. Už chyběl jen gril a točené pivko. Ono se ta atmosféra těžko popisuje, ale byla prostě taková lidská a fajn. Takže nejsou jenom příšerný lidi na světě…

  • Řešení je jednoduché. Proč vůbec vlaky ještě řídí lidé? Copak by už nemohly jezdit samy? Vždyť jezdí po kolejích.

Vítejte na blogu o zážitcích a příhodách strojvedoucího Českých drah.

Texty zde jsou ryze subjektivní. Občas vtipné, jindy kritické, často vysvětlující. Čas od času i nekorektní či hrubšího charakteru. A nejen o železnici!

Snad se u nich budete bavit podobně jako autor, který je sepisuje.

Činnost webu můžete podpořit jednorázovým příspěvkem, pokud se vám tu líbí 😊.

Archivy

Kontakt