Safra, to je kalup

Jestli bych se tohohle před patnácti lety nadál, říkám si v duchu.

Mám za sebou první týden intenzivního přerodu v elektrického strojvedoucího a musím si zde uložit pár osobních poznatků. Když tak učiním okamžitě, nezmizí z nich syrovost a naprosté ohromení. V opačném případě je možné, že se po krátké čase při ohlédnutí zastydím za svou nynější upřímnost a vyvedení z míry.

Zapsáno: 29. 11. 2024

Nejprve se v krátkosti zastavím u plánu, který mi umožní celý přerod realizovat a vysvětlím, jak se velmi pravděpodobně odehraje.

Nedávám si žádné velké cíle, nejsem přehnaně ambiciózní jedinec. Chápu, že se člověk při vzdělávání musí snažit. A aby dosáhl nějaké mety, je nutno lecos obětovat. Zároveň ovšem odmítám představu, že v krátkém horizontu dokážu vstřebat ohromnou spoustu informací o různých strojích, ovládání, trati, zabezpečovačích, aniž by mě to množstvím otrávilo. Svým způsobem by mě i děsilo, že bych měl vozit cestující a nebýt přesvědčen, že to zvládnu tak, jak jsem činil doteď u motorové trakce.

Proto je osnova mého vzdělávání tak trochu individuální. Při výuce autora článku je tudíž kladen důraz na co největší názornost a jednoduchost, nadto za neustálého opakování již vyřčeného. Myslím, že by se při takovém systému všechny inkluzivní m**ky musely tetelit blahem (zdravím bývalou ministryni Valachovou). Děkuji tímto svému zaměstnavateli, že přijal nové standardy a začlenil je napevno do výcviku. Bez něj bych totiž nemohl v žádném případě přeškolení zvládnout!

Je toho doopravy po ko*ot!

Paradoxní ovšem je, že zatím stále mocně těžím hlavně z napevno zafixovaných návyků, které jsem nasbíral a naposlouchal u rozhovorů zkušenějších. Ze zkoušek ověřujících znalosti. Ze simulátoru, z mimořádných událostí. Z péče strojvedoucích instruktorů, školařů a mnohých dalších. Tohle všechno mi sice usnadňuje samotnou jízdu a věci s ní spojené, zároveň mi ale dochází chyby, kterých se dopouštím a popravdě na ně už nejsem úplně zvyklý.

Díky letitému drilu získanému neustálým ježděním na omezeném hřišti se našinec vypiluje k určitému (neberte to nijak chlubivě či povýšeně!) perfekcionismu a mistrovství. O to víc mě rmoutí, že posloupnost kroků při přechodu stanoviště přináší i jiné povinnosti, než jen otevřít dveře, zabrzdit, závěr, klíček, páka do nuly. Též nastavování všech údajů do informačního systému nebo AVV, dat do ETCS, jakožto i jiná vysílačka, ovládání displeje, hlídání návěstí pro elektrický provoz, jiná trať, mnohem vyšší rychlosti, otočené rozmístění ovládacích prvků proti Lišce i Žraloku, navíc jiné na Peršingu a třeba i na Syslovi.

Je pravděpodobné, že si vše časem osvojím, protože přes výše zmíněné vlastní trápení mám skutečně ohromné štěstí na kolegy, kteří mi předávají vše, co nevím. Nikdo se mi nesměje, dokonce ani nebije. Všichni trpělivě přihlížejí všem peripetiím, s kterými se peru. Bez jejich příkladné péče bych byl naprosto ztracený.

Zároveň jsem tu ještě nezmiňoval, že kromě ježdění, které můžeme brát jako to pomyslné A, se tu vyskytuje i zatím nevyřčené B. Ale o tom až někdy příště…