Mám rád všednost a monotónnost. Jsem domácí typ. Pocit zacyklené jistoty, kdy má každá činnost své místo a nepřináší jinakost, mě podivně uklidňuje. Pohodlí a úspornost, které při navyklých úkonech předvádím, jsou pro mě balzámem a tuze mě baví. Paragraf jedna included.
Situace, které přináší naše práce, mohou být občas nejasná. Posoudit, vyhodnotit a správně se rozhodnut během zlomku vteřiny není vůbec snadná věc.
Základem mého mého psaní je princip “padni, komu padni”. Nemohu se vyhýbat situacím, kdy nesouhlasím s konáním nebo pohledem ostatních a rmoutí mě jejich činy.
Už mockrát jsem psal, že krásné věci v naší profesi člověk mnohdy nevnímá. A jejich přítomnost si uvědomí vlastně mimoděk. Nebo když mu ji někdo připomene.
Úžasná podzimní jízda z Chrudimi do Havlíčkova Brodu a zpět. Kamera tentokrát na čele vlaku.
“Hele, jezdilo to, je to na štyrystadesátý, nepodkládal jsem to, jen je zatočená klika na Prahu. Dveře zavřený u rozvaděče na kličku, klíče máš na věšáku.”
