Zkusit si na starý kolena něco novýho. U dlouholetého zaměstnance, za kterého se už považuji, je fajn poprvé v životě objevit a sám vyhodnotit akci, o které doposud pouze četl. Samozřejmě víte, že se strašně nerad chybuji, a ještě s menší chutí to poté přiznám. Zde jsem byl nucen korigovat svůj omyl hned několikrát a o to bolestněji se tím pochlubím v následujících řádcích.
Po delší době jsem se dostal opět na lokálku, kde jsem strávil drahně let. Teď už tudy jezdím spíš za odměnu nebo výjimečně, o to víc si jízdu ale užívám.
Pardubice – Rosice n. L.-Havlíčkův Brod, Sp 1459. Příjemnou cestu! 🙂
Pokaždé, když mi letní dovolená zmizí za zády, se nedokážu vynadivit, jak rychle mi ty volné dny utečou. Fascinující mi na nich přijde hlavně to, jak snadno a bez sebemenších problémů zapomenu na svou práci a dokážu se bez jakýchkoliv výčitek věnovat pouze rodině. To vše doplněné trestuhodným lenošením a zahálením. Abych tuhle nudnou monotónnost rozbil, věnuji se sportu, četbě a chutnému, ničím neošizenému jídlu.
Konec prázdnin se blíží mílovými kroky, čímž se v naší rodině schyluje k mnoha zásadním milníkům.
Mnoho z věcí, které jako strojvedoucí dělám, vykonávám automaticky. Prostě jsou součástí vymakané posloupnosti činností, které si nikdy nedovolím vynechat, neboť souvisejí s bezpečností a pudem sebezáchovy. Ačkoliv víte, že se nemůže stát, aby ta věc nefungovala, protože jste ji použili ne stokrát nebo tisíckrát, ale nejméně milionkrát…
Měl jsem chuť se na dnešní psaní vys*at, protože se mnou cloumají emoce, podráždění a bojuji i s určitou mírou skepse. Mám dovču, zítra odjíždím na Sázavu, a tím pádem bych se vůbec neměl rozčilovat.
