Mnoho z věcí, které jako strojvedoucí dělám, vykonávám automaticky. Prostě jsou součástí vymakané posloupnosti činností, které si nikdy nedovolím vynechat, neboť souvisejí s bezpečností a pudem sebezáchovy. Ačkoliv víte, že se nemůže stát, aby ta věc nefungovala, protože jste ji použili ne stokrát nebo tisíckrát, ale nejméně milionkrát…
Měl jsem chuť se na dnešní psaní vys*at, protože se mnou cloumají emoce, podráždění a bojuji i s určitou mírou skepse. Mám dovču, zítra odjíždím na Sázavu, a tím pádem bych se vůbec neměl rozčilovat.
Nijak extra se nám teď v Pardubicích přes léto nevede, páč se projíždí návěstidla. Ačkoliv se nikomu nic nestalo, komplikace a mrzutosti pro všechny dotčené jsou nadmíru vysoké.
Moc se nám to počasí nelepší, co?
Nesnáším výluky. Komplikují zavedené pořádky a poklidný průběh směny. Ta současná, která souvisí s modernizací úseku Záboří-Kolín, je dlouhá, složitá a hlavně autobusová. Než se člověk dostane přes všechny p*dele světa, zvolí zaměstnanec raději variantu, která je pohodlnější, byť za cenu dřívějšího příchodu do práce.
Možná se tomu říká vývoj. Mám čím dál větší problém přinutit se k psaní, neboť mi přijde vesměs všechno, co dělám v reálu, daleko zajímavější a hlavně mnohem užitečnější.
