Moc času na vytvoření hodnotného textu mi nezbývá, dumám zaraženě při pohledu na našlapané jezdící dny, které leží přede mnou. Ačkoli mám v zásobě témata, kde s hanbou odhalím svá hloupá zaváhání, odsouvám je, neboť dobře chápu, že tím utrpí moje bezvadná a umně pěstovaná image. Zároveň ovšem vím, že zveřejněním nešvarů pomohu někomu jinému vyhnout se podobné hlouposti, na jejímž počátku stála klasická a stále stejně blbá fráze ‘když já myslel, že…’
Říká se tomu život. Jednou se daří, jednou se nevede, občas je klika. Štěstí ovšem netrvá dlouho, zhoupne se to do smůly a trpkosti.
Titulek, který mi minulý týden poslala spousta kamarádů a známých, ve mně v první řadě evokoval stud. Bylo mi trapně.
Náhodou se toho událo docela dost, přemítám v duchu nad týdnem, který právě uplynul.
Volný víkend, chacha! To se ale mám!
Týdenní sumář fírovského drážního jara, kterým si zaznamenávám tendečně a nekorektně své vlastní postřehy, se mi s ohledem na pracovní i jiné aktivity potěšeně zaplnil, a tak mohu zcela bez obalu nechat nahlédnout chtivé obecenstvo do niterných hlubin mé citlivé duše.
