Dneska jsem měl noční. Večír, kolem 23. hodiny, jsem vezl partu asi dvaceti neuvěřitelně nadojenejch cestujících. Roušky měla asi jen půlka z nich, ryk, řev a radostné ječení přehlušilo oba žraločí motory. Jedna z děvčat se smála hůř než Jennys z Přátel a zvládala hurónský řev opakovaně produkovat každých 45 vteřin. Vystupovali postupně, část v Chrudimi, další ve Slatiňanech a zbytek ve Žďárci.
Dnešní text bude veselejší. Před půl hodinou jsem vylezl z vody, po více než dvouměsíčním půstu. Endorfiny na maximu!
Dnes navážeme na jízdu z Pardubic do Hlinska. Blížím se do první stanice na trase a je nutno brzdit. Proto si povíme něco o tom, na čem je postavena brzdící soustava vlaku.
Ve čtvrtém dílu infoseriálu o jízdě vlaku jsem nakousl problematiku návěstidel. A podle komentářů i došlých zpráv se zdá, že zvídavost čtenářů a touha po informacích jsou mnohem silnější. Ačkoli jsem nechtěl původně nudit návštěvníky teorií a obsáhlostí této problematiky, budu muset. Řekli jste si o to, váš problém. 😀
Během karantény jsem se pustil do rekonstrukce garáže a trávil v ní docela dost času. Vyklízení, likvidace nepotřebného a nahromaděného haraburdí, natírání, malování; výsledek je parádní a do úplného finále už zbývá jen zrenovovat podlahu.
Celý minulý víkend jsem byl v práci a musím říct, že si kromě roušek na koronu nikdo ani nevzpomene. I první ranní vlaky už obývali cestující, nicméně v hlavním čase 9-18h byl každý vláček naprosto našlapaný až po střechu. Rozumím faktoru hezkého počasí, které táhne lidi ven, ale popravdě jsem takhle rychlý návrat k normálu nečekal ani ve snu.
