Občas si říkám, že ačkoli dokážu zorganizovat komplikovanou věc, aniž by mi to činilo potíže, u některých dlouhodobějších či složitějších úkolů potupně a poraženecky přiznám vlastní nedostatečnost na úplném začátku. Ovšem uvědomění si vlastních limitů a pocitu absolutní nepotřebnosti, které již několikátý měsíc v řadě probíhají v naší domácnosti, prostě nemohu nezmínit.
Občas se mi naskytne možnost dostat se do intimního uvažování lidí a známých, kteří se podělí se svými myšlenkami a jdou k meritu věci bez zbytečných okolků.
Dnes si po více než roce připomenu, jak na obsluhu jednotky řady 847. Čeká mě totiž směna, kdy se znovu podívám na lokálku z Pardubic do Hlinska, právě na tomto stroji. Doprovází mě kolega Martin, který mi osvěží detaily, které jsem po přechodu na elektrickou trakci mohl snad i pozapomenout.
Otisknout si do paměti změny, které se v průběhu let a ježdění dějí, není úplně snadné. Nebo možné. V koloběhu směn a vlaků si jich člověk na první pohled vlastně ani nepovšimne a přizpůsobí se, aniž by si rozdílnost nebo vlivy okolností uvědomoval.
Slušelo by se alespoň rámcově zmínit, čím bych se tento rok chtěl zabavit a čemu všemu se chci věnovat.
Mínusové teploty a sníh, kterým jsme tak nějak odvykli, způsobují u mnohých zásadní divení. Pro mě, coby elektrického novice, ovšem přinášejí zjištění, že pod dráty je teda díky kilovoltům z troleje o dost tepleji a komfortněji.
