Ačkoliv jsem byl přesvědčený, že dneska nic nevyjde, nebylo by to správně. Témata, která se mi tento týden nakupila, by bylo trestuhodné nevyužít. A ačkoliv bude tón ladění článku obsahovat větší množství vzteku a naštvanosti, je možné, že to sdílení bude působit očistně. Uvidíme.
V úvodu dnešního psaní se jen v krátkosti vrátím k článku z minulého týdne týkajícího se firemního tmelení, na který jsem zaznamenal překvapivě silné reakce.
Zkusit si na starý kolena něco novýho. U dlouholetého zaměstnance, za kterého se už považuji, je fajn poprvé v životě objevit a sám vyhodnotit akci, o které doposud pouze četl. Samozřejmě víte, že se strašně nerad chybuji, a ještě s menší chutí to poté přiznám. Zde jsem byl nucen korigovat svůj omyl hned několikrát a o to bolestněji se tím pochlubím v následujících řádcích.
Po delší době jsem se dostal opět na lokálku, kde jsem strávil drahně let. Teď už tudy jezdím spíš za odměnu nebo výjimečně, o to víc si jízdu ale užívám.
Pardubice – Rosice n. L.-Havlíčkův Brod, Sp 1459. Příjemnou cestu! 🙂
Pokaždé, když mi letní dovolená zmizí za zády, se nedokážu vynadivit, jak rychle mi ty volné dny utečou. Fascinující mi na nich přijde hlavně to, jak snadno a bez sebemenších problémů zapomenu na svou práci a dokážu se bez jakýchkoliv výčitek věnovat pouze rodině. To vše doplněné trestuhodným lenošením a zahálením. Abych tuhle nudnou monotónnost rozbil, věnuji se sportu, četbě a chutnému, ničím neošizenému jídlu.
Konec prázdnin se blíží mílovými kroky, čímž se v naší rodině schyluje k mnoha zásadním milníkům.
