Trampoty (+ video)

Říká se tomu život. Jednou se daří, jednou se nevede, občas je klika. Štěstí ovšem netrvá dlouho, zhoupne se to do smůly a trpkosti.

Zapsáno: 16. 5. 2026

Proč popisuji svoje fírovské konání, je jasné. Ukazuji, s čím vším se potýkám, nad čím uvažuji, co mě hněte a deptá. Abych ukázal krásu a pestrost své práce, napadlo mě minulý týden, že se nenechám zlomit předchozími nezdary a vezmu s sebou do práce kameru na gimbalu. Opakovaně, abych natočil referenční a atraktivní směnu s mašinkou 743.

Vynikající nápad, který jsem se pokoušel zrealizovat už několikrát, zatím pokaždé selhal. Mašinka má na obou stranách dlouhý nos, takže z ní není mnoho vidět, jede se večer proti sluníčku, což klade zvýšené nároky na obrazovou část. A také při této směně spolupracuji s mnoha dalšími lidmi dopravce i provozovatele dráhy.

Mám tuhle šichtu, podobně jako další kolegové, moc rád. Není uspěchaná a je v ní čas na vlídné slovo. Provází ji atraktivní kulisy a celkově je plná akce.

Předešlé pokusy jsem ven dát nemohl, neboť ačkoli byly pestré, zábavné a líbivé, neprobíhaly úplně podle představ. Strašně nerad bych poukázal na interní věci a nešvary, které sice provozní zaměstnanci dobře znají a dělají, ale samy o sobě by mohly přinést mračení.

Vztekle jsem tedy celou směnu odnosil těžkou tašku s videotechnikou a vědomím, že byla moje první snaha úplně k hov*u, a vybral si k dalšímu pokusu s Azraelem lokalitu Přelouče, kde se mašinka po nepovedené výluce odstavovala. Natáčel jsem tedy cestu z parkoviště, jak vypadá, když do práce nastupuji, kudy jdu, komentoval jsem dění, nástupní místo, domlouvání s dispečerem dopravce. Ukázal jsem kusou kolej v Přelouči, kde se v podvečerním slunku traktor moc nádherně lesknul. I jízda nazpět do Pardubic byla ukázková. Dispečeři svítili, všechno šlo jako na drátkách.

Ne a ne

Surový záznam jsem poslal adminovi. Ten na něj neměl čas a zhruba po týdnu mi oznámil, že je málo atraktivní a nevydá se. V prvním okamžiku jsem byl neskutečně nasran*j. Ani ne na něj, neboť mu věřím, ale na zbytečnost práce a snahy, kterou nikdo nevidí a jejíž výsledek stojí za naprostou p*ču. Prostě mě nebaví něco dělat zbytečně. Hov*o z toho je a i kdyby ano, stejně se snese vlna kritiky, že je tam něco špatně.

Nikomu nevysvětlím, že je za vším konáním pouze touha ukázat nitěrnou, až na úplnou dřeň obnaženou čistotu fírování, kdy se raduji z toho, co dělám a jak to mám rád. Aby ti, kdo váhají, pochopili, proč je to i přes značnou náročnost nádhera. Admin, který mě zná, samozřejmě poznal a vytušil moje zklamání. A jal se mi v dobré víře ukazovat, jak jiní zkušení tvůrci ukazují, co dělají, jak hezky vše komentují a vysvětlují, a že to mám dělat stejně.

Protože na videa kolegů běžně nekoukám, podíval jsem se zkusmo na pár z nich, abych se inspiroval. Jistě je za tím spousta práce. Mají své fanoušky a komentující, což je prima. Já ovšem takhle natáčet nebudu. Protože bych to prostě nebyl já.

Čili…

Co s tím? Příští týden mám na zácvik kolegu na elektriky. Je to podobná krevní skupina jako já, tak si tu směnu zkusím nahrát. Ukazovat něco živému zacvikantovi a ne jen oku kamery mě baví, protože vysvětlovat otázky a přesné doptávání je mnohem smysluplnější.

Budu mít také další rozhovor. Jako velezkušený moderátor v něm premiérově přivítám dokonce dva strojvůdcovské kolegy naráz, takže se kolem stolku rozpoutá jistě vášnivá a poučná debata.

Dostanu se též zase na lokálku a protože vím, kam a čím pojedu, hodím si bez obav kameru za okno. Jo, tohle mě bude bavit víc než směna se 743kou a vyprávěním, co na své práci zbožňuju.

A teď něco o dráze…

Nebezpečí stahovaček

Návěstí stáhni sběrač je teď kolem Pardubic díky výlukám požehnaně. S opakující se pravidelností pod nima zůstávají stát různé vlaky a nejezdíme, což generuje (společně s např. poruchami zabezpečovacího zařízení, skokany pod vlak, kamením na kolejích ap.) poměrně nepředvídatelná zpoždění.

Zatím se mi díky opatrnému a připos*aně defenzivnímu jízdnímu stylu slabocha daří nastražené pasti projíždět bez ztráty kytičky. Přiznám se ovšem k tomu, že velmi dobře rozumím, proč se to občas nepovede. Je poučné slyšet od nesobeckých kolegů přiznání, jak a čím chybovali, neboť se poté stále pevněji utvrzuji v poučce číslo jedna, která zní: Když si nejseš jistej, tak to dycky stáhni. A v pravidlu: Jak už to máš dole, nesahej na to a nahazuj až když zastavíš ve stanici.

Tato dvě moudra zasloužilých veteránů mi už několikrát umožnila uniknout z pasti a připomněla mi, proč si dlouholetí električtí harcovníci zaslouží můj respekt. Oni prostě ví.

A z domácího…

Pravidelný čtenář ví, že jsem za minulý rok několikrát zmiňoval synovy přípravy na přijímačky a touhu dostat se na vysněnou školu. Makal, drtil, piloval, opakoval, to vše se zásadní podporou manželky.

V pátek, ve 4:30 ráno, jsem v Českém Brodě při přípravě soupravy na druhý ranní vlak do Prahy využil drážní wifi signál jednotky 471 a přihlásil se na Dipsy portál, abych zjistil, jak všechno dopadlo.

Kaplo to a díky přesně zacílené snaze a píli mu vyšlo to, co si vysnil!

Zvláštní, jak jeden výsledek může pro každého znamenat něco jiného. Pro syna dělat to, co ho baví. Pro manželku spokojenost nad tím, že s neskutečnou snahou, trpělivostí, prací, výukou a péčí dokázala vydupat z tvrdě makajícího juniora maximum možného.

Pro mě osobně to kromě výše zmíněného, z čehož mám samozřejmě radost, přineslo i potvrzení vlastní zkušenosti. Totiž že nedostatek talentu nebo absence vloh či předpokladů se ve spoustě případů nechá zcela plnohodnotně nahradit poctivou, urputnou a oddanou dřinou.

Všem, co se nenarodili se zlatou lžičkou v p*deli musí moje poslední moudro dávat nejen smysl, ale hlavně naději.

Dodatek admina

Vždycky mě fascinuje, jak ze sebe dokáže Hopa udělat největšího chudáka a oběť cizí zlovůle v případě, kdy mu člověk poskytne dobře míněnou zpětnou vazbu na jeho vlastní činnost. 😀 Takže k odstavci plného stesků a nářků kolem natočení videa pár slov…

Přišel nápad, že se natočí vlog. Tedy komentované video o běžných činnostech. Byl jsem příjemně napnut a výsledek mě vysloveně nezklamal, ale taky nenadchnul. Nebudu tu vyjmenovávat jednotlivé výhrady či komentáře, abych nesypal další sůl do Hopových ran, ale řekněme, že šlo o relativní maličkosti, které lze vylepšit nebo dotáhnout jen s trochou snahy. A o jednu až dvě větší věci, na které ovšem platí totéž.

Reference na další tvůrce (jmenovitě Vojta a Andy) přišla s jasnou instrukcí: Podívej se na tohle, jak může a měl by vlog vypadat. Nemusíš to dělat stejně, nekopíruj to, jen si z toho něco vem. Vlog je o tom, že komentuješ věci, který děláš a především je ukazuješ, popř. mluvíš o věcech kolem práce za chodu. Pokud to dělat nechceš, tak vlogy netoč. 😀

Po přečtení zmíněného tklivého odstavce jsem nakonec usoudil, že video sestříhám. Protože jsem to dělal na poslední chvíli, bude zvuk pouze z kamery, protože zvuková stopa z mikrofonu u mě v okamžiku editace nebyla (původně jsem mu řekl, aby ji vůbec neposílal, že videa smažu). No a protože mě citově raněný Hopa nenechá chladným, neodolal jsem a využil něco materiálu k vlastnímu pobavení. A třeba i vašeho.

Tak příjemnou zábavu. A pokud se vám vlog líbí, nezapomeňte ho okomentovat. Třeba trocha externí motivace zařídí další díl…