Furt se něco děje

F

O víkendu jsem měl volno a přišlo mi vhod. O poslední noční jsem nebyl daleko od železničního průseru a uvědomil jsem si, jak moc důležité je nespěchat u neběžných dopravních úkonů.

Na první pohled jasná a předpisově banální operace mě opravdu vyděsila. Popíšu ji někdy časem, nicméně jednoznačně vyplynula z nesoustředěnosti pramenící z únavy po druhé noční v řadě.

Že všechno dobře dopadlo a včas jsem si uvědomil zásadní opomenutí, na které už nadosmrti při podobném úkonu nezapomenu, mi opětovně oživilo plnou pokoru a opatrnost, která je u práce strojvedoucího nutná. Ačkoli jsem většinou dalek machrování a přezíravého sebevědomí, kdy nic není problém, občas je důležité dostat připomínající preventivní pecku, aby se mistr zase vrátil nohama na zem.

 

Dále to vypadá, že se též konečně dostanu na pracovní trenažér, který byl už několikrát díky pandemii zrušený. Takže si podobně výjimečné situace budu zkoušet nanečisto, což je vždycky zábavnější, než když je v reálu člověk na rychlé a správné rozhodnutí zcela sám a musí ho provést napoprvé.

Moc často tady náš podnik nechválím, protože si uvědomuji, že to může vzbudit závist u lidí, kteří podobné štěstí nemají. Mám také určitou vnitřní rozpolcenost, kdy si uvědomuji, že všechny naše výhody navíc stojí nemalé peníze. Přesto zmíním novinky, které jsou fajn a beru je jako určitý benefit patřící k práci.

Jednak jsme průběžně vybavováni (kromě tabletů) i novými mobilními telefony. Ty obsahují potřebné aplikace a seznamy důležitých kontaktních osob. Těžko jsem se loučil se starým Samsungem, který jsem dostal hned první den po fírovských zkouškách. Ale po několika hovorech jsem uznal, že srozumitelnost linoucí se z reproduktorů nového krasavce je na míle vzdálena původnímu chrapláku tlačítkového veterána.

Vyfotil jsem si ho na památku se super pozadím, které jistě každý šotouš ocení. Admina jsem na ten povedený kontrast u plakátu starého a nového musel upozornit, což naprosto jasně poukazuje na to, že můj cit pro krásno je na první pohled ne každému zřejmý. 🙂

 

Minulý týden byla v depu na nástěnce též zveřejněna nabídka a vybrané termíny pro očkování na Covid. Sice budu muset obětovat dovolenou a cestovat na píchnutí poměrně daleko, na druhou stranu je fajn vědět, že se někdo musel značně snažit, aby obhájil potřebu chránit zaměstnance, kteří se denně potkávají s cestujícími. Přecijen jim vakcína poskytne ještě lepší ochranu než vyfasovaný respirátor a dezinfekce.

Já už totiž věřím, že díky vrozené odolnosti a imunitě, posilujícímu sportu, obsahu protilátek po prodělané nemoci a budoucímu očkování pravděpodobně přežiju i další mutace, jimiž nás agent Kůže straší.

Ostatně bez sportu bych byl už tutově na prkně, to se tady na stránkách málo ví. 😀

 

Je neděle, brzo ráno. Otevírám oči, venku leje jako z konve. Vedle mě spokojeně oddychuje manželka a nemá vůbec ponětí, že potichu mizím a rychle se bez pantoflí plížím ještě v pyžamu do kotelny, kde mám rozvěšené běhací hadry.

Díky investicím a darům od admina mi venkovní nečas mnoho nevadí, protahuji se a vybíhám. Protivně fouká. Sprostě větru nadávám a přidávám na tempu, abych měl nutné trápení za sebou. Jenže se klasicky dostávám do rauše a to si prostě holt musím doběhnout až k železničnímu koridoru. Nedá se svítit!

Hele, na mostě v Opočně jede zrovna Radim a bliká mu čtyřicítka. Haha, musí pomalu! Zahrozím mu pěstičkou, aby viděl, že ho nemám rád, a on přátelsky a trochu podlézavě zahouká na pozdrav. 🙂 Zaškaredím se na něj a pomyslím si, ať se nevnucuje. A se spokojeným smíchem, jak jsem mu to nandal, pálím poslední kilák k domovu.

V garáži se převléknu a usedám ještě k veslu, kde mám možnost ověřit si v premiéře naprostou novinku. U online statistik na trenažéru Concept totiž od 1. 5. přibyla možnost propojení s Garminem, takže mi díky hodinkám naskočila možnost sledovat i tepovou frekvenci bez nutnosti hrudního pásu. Dobrá fíčura navíc!

Dojíždím trénink, sedím na sedačce a říkám si, jak moc jsem rád, že se mám stále na co těšit. Tyhle malé životní radosti jsou skutečně zásadní.

Bejt nas*anej mě prostě vůbec nebaví. 🙂

Komentáře: 6

  • Neboli slovy klasika ze Saturnina:
    Prožíváme-li delší dobu idylu, přestaneme ji vnímat a osud by nám prokázal neocenitelnou službu, kdyby nás popadl za límec a vyhodil dočasně na mráz.

  • Panečku, to jsem netušil, že prototyp Esa byl takhle vybarvený! Zagooglil jsem si a zírám. Navíc to vypadá, že je stále v dobrém stavu a vyhnul se Najbrtovi.

    A gratuluji k novému mobilu. Snad technika i situace dovolí pořídit s ním spoustu krásných momentek pro tento blog! 😉

  • Čau Hopo, k tomu jak daleko jsi pruseru mám taky příhodu. Druhá směna co jsem měl po covidu. Dělám pm bdpee a čistím skříně cze, Frosty, filtry topení, a kontrolují topné spojky. Jedna je praskla, vyměňují ji. Úkon hotov zavírám skříně kolega pousti 3 kvDC a já šplhám do vozu zapnout topení. Z vozu slyším jak mne kolega volá. Jdu se podívat a ukazuje mi druhou topnou spojku položenou u schodku po kterých jsem šplhal do vozu. Je v ní vn 3kv. Krve by se ve mně nedorezal, já ji opomněl dát do konektoru na voze. Michal

    • Stane se, paráda, ze to dobře dopadlo. Myslim, že už nezapomeneš, viď?
      Sám jsem se VSET kabelů něco navyměňoval, nejen na OV, ale také když přijel “bouchací rychlík” do Pardubic a byl jsem povolan přimo na kolej do akce.
      Bych asi mohl asi také sepsat, třeba to někoho bude zajímat.

Vítejte na blogu o zážitcích a příhodách strojvedoucího Českých drah.

Texty zde jsou ryze subjektivní. Občas vtipné, jindy kritické, často vysvětlující. Čas od času i nekorektní či hrubšího charakteru. A nejen o železnici!

Snad se u nich budete bavit podobně jako autor, který je sepisuje.

Archivy

Kontakt