Předpisy

P

Situace, které na svém webu budu popisovat, jsou sepsané hlavně proto, že cestujícím, které vozíme, může připadat, že něco neskutečně dlouho trvá. Vypadá to často nepochopitelně. Nebo dokonce směšně.

Zkusím pro pochopení začít zjednodušeně, zeširoka.

Vše na dráze se řídí zákonem. Existuje Zákon o drahách č. 266 a ten je na kolejích prostě svatý. Slovo boží. Jeho součástí jsou potom vyhlášky, prováděcí nařízení a předpisy, které upřesňují rozsah a definují správnost toho kterého úkonu nebo situace. Proto jakákoli větší a zásadnější změna vyžaduje součinnost Ministerstva dopravy, které by zákon muselo změnit.

Historicky je spousta drážních předpisů či vyhlášek psána nejen zkušenostmi, logikou, ale i krví, a má své opodstatnění. Někdo něco posral, neudělal správně, byl zraněnej, nebo dokonce umřel, a nemuselo to být ani jeho vinou. Někdo další chytrej tu situaci zpracovat a definoval správnost, případně postup konání tak, aby se to uz nikdy zbytečně neopakovalo. A ačkoli na to často reptáme, i proškolil.

Tady malinko odbočím… Zajímavé je, že to mrmlání není z obsahu učiva, souvisí spíše s tím, že přijdem o den volna. Na druhou stranu, škola je počítána do měsíční časové normy a je dokonce velmi dobře zaplacena. U strojvedoucích je čtyřikrát do roka, na čtyři či pět hodin. Takže mnozí zažíváme ambivalentní postoj.

Registruji ve škole jeden zajímavý jev. Ihned po příchodu do třídy už protichůdné pocity účastníků zmizí, nastane zájem a popravdě i zvědavost. Dokonce není nikomu hanba se zeptat na věci, kterým nerozumí, nechápe, nebo jsou zcela nové. Plus je i to, že se vidíme naživo, beze spěchu, lidi, co se jinak zdraví jen mávnutím za okýnkem, často kamarádi a rozhodně to tedy není jen o biflování. V učebně sedí i zacvikanti nebo mladí adepti profese čerstvě po zkouškách, a nasávají atmosféru od ostřílených veteránů, zkušených mazáků.

Přijde mi super, že člověk vidí, že situace, které řeší a trápí, mají i další kolegové a ti přesně rozumí napětí nebo řešení, které jiný fíra zvolil a aplikoval. Školaři jsou lidi z praxe, borci, co dřív jezdili, bývalí výpravčí, fírové, předpisáři. Občasné vášnivé hádky pramení i z faktu, že se potkává reálná situace versus papírový a ideální stav z předpisu, který bohužel vyjímečně nereflektuje všemožné varianty a jediné správné řešení.

Nikde ve světě to nefunguje jinak. Ani v Japonsku nebo v Číně, u rychlovlaku. Vždy je kladen největší důraz na bezpečnost, to je prostě úplně hlavní a nejdůležitější faktor.

U nás úplně stejně.

Přidej komentář

Vítejte na blogu o zážitcích a příhodách strojvedoucího Českých drah.

Texty zde jsou ryze subjektivní. Občas vtipné, jindy kritické, často vysvětlující. Čas od času i nekorektní či hrubšího charakteru. A nejen o železnici!

Snad se u nich budete bavit podobně jako autor, který je sepisuje.

Archivy

Kontakt