Zkouška V-08
- Další díly: Škola pro strojvedoucí (1), Škola pro strojvedoucí (2), Škola pro strojvedoucí (3), Škola pro strojvedoucí (5), Jak se stát strojvedoucím?
Na další zkoušku jsme se už nijak zvlášť nepřipravovali. S klukama jsme se potkali, myslím, pouze jednou. Opět jsme si oživili opakováním sepsané situace a nejasnosti z papíru smrti. Pomohla nám i aplikace testových otázek, kde čtením člověk dostával přesnou formulaci odpovědí napevno do hlavy.
Zkouška byla opět v České Třebové, od 8 hodin ráno. Vedl ji pracovník pro technické školení – Petr Kovář. Rozdal testové otázky, ty jsme hluboko před časovým limitem vrátili k vyhodnocení a opravě. Opět většina přítomných dosáhla 99% úspěšnosti.
Další ústní zkoušení už bylo neformální. Probíhalo v přátelském duchu, střídavé otázky a odpovědi napříč plénem, a zkoušející Petr Kovář viděl, že to tam prostě je. Měl radost, natrápil se s námi v minulých měsících pekelně. Myslím, že ho zcela jistě těšil ten neuvěřitelný vývoj a posun, co mohl sledovat.
Kluky jsem pozoroval a přemýšlel…
Fanda, který na začátku kurzu uměl říct maximálně dobrý den, protože nebyl velký mluvka, nyní dokázal tvořit souvětí o několika větách a plynule, jak kniha, citoval bezchybně ustanovení předpisu.
Pepek, který původně, jako věčný pesimista, viděl naši budoucnost po propouštění od ČD ve Foxxconu u pásu, jak palcem lepíme čipy na základní desku Apple výrobků na tři směny za 18 hrubýho, už pochopil, že máme vyhráno a občas jsem na jeho tváři viděl problesknout spokojený úsměv.
Honza, který učení nadřel na sílu, a navíc díky další práci neměl prakticky žádné volno, už v duchu plánoval výlet s rodinou a těšil se, jak úplně vypne. Čas, který přípravě obětoval mimo práci byl velký. V jeho tváři byla viditelná úleva a radost.
Další trápení již nebylo nutné. Během hodiny byla zkouška ukončena s výsledkem „prospěl“ pro všechny. Zároveň jsme se dozvěděli, že už jsme složenou čtvrtou zkouškou opravdu plnohodnotní strojvedoucí, protože poslední zkouška na vlečky bude následovat až během příštího měsíce a je škoda nevyužít našich schopností, když jsme se teď skoro rok flákali. Zbytek času už jsme si pouze povídali a bavili se, na co si dát pozor, jak postupovat v případě nejasností či pochybností.
Začátek zkoušky byl ráno v osm, chvilku před dvanáctou jsme byli strojvedoucími. Zvláštní pocit.
Nikdo z nás nebyl extra chytrej či pracovitej, ani neměl zvláštní předpoklady tuhle profesi vykonávat. Žádný sen odmala řídit vlak. Touha nebo splněné přání. Přesto to děláme. Rádi. Moc rádi.