Jak se stát strojvedoucím?

J

Chceš být strojvedoucím? Super, přihlas se u mě, nabíráme i lidi z ulice. A možná za tebe ve finále dostanu peníze. Ale musíš se snažit. Postup u ČD je docela vymakaný.


Několik let nazpět chodilo hodně lidí, kteří se víceméně rok flákali, brali ČD peníze a na konci se zjistilo, že jejich úroveň je naprosto žalostná, nejsou schopni složit finální zkoušku a nelze s nimi počítat pro jakýkoliv pracovní výkon. Takže se kritéria nastavila v mých očích mnohem smysluplněji.

Jak to tedy je?

Přihlásíš se k ČD, projdeš vstupním testem, kde se vyloučej úplný dementi.

Skládá se z okruhů:

  • Lehká matematika,
  • fyzika,
  • trošku z dopravy,
  • osobní pohovor pro zjištění motivace, rozhledu a zájmu.

Po vstupním testu přijde na řadu doktor, kde musíš projít vyšetřením na očním, ušním, u neurologa, psychiatra, psychologa a internisty. Brýle nevadí, cukrovka ano.

Když lékař sezná způsobilost, pošlou tě na psychotesty. Ty jsou přísné, alespoň pro mě – byl jsem z nich úplně vyřízený, a to jsem je před mnoha lety dělal i u vozmistrů. Údajně mají ČD psychotesty pro fíry náročnost 70 % toho, co dopravní piloti, říkala doktorka. A to mi přijde opravdu hodně. Asi to ale nebude tak horké, když jsem je byl schopný dát napoprvé. Říkám upřímně, nejsem nijak chytrej, tak možná proto jsem trpěl jak Hus.

Pokud psychotesty uděláš, stáváš se už naším zaměstnancem a dostáváš už plat, kolem 20ky čistého. Po dobu, než uděláš všechny zkoušky, a postupně, jak po krůčkách postupuješ vpřed, se ti peníze zvedají. Je to rozhodně motivační…

A nyní to začíná

Jezdíš třeba se mnou, nebo nějakým zkušeným kolegou tzv. pasivní zácvik, kde si tak nějak okoukneš, o čem vůbec ta práce je. Tj. makáš o vejkendu, noční, jídlo jinak, spaní rozhozený…
Režim práce je fakt odlišný, směnnost, není snadné se adaptovat, to si někdy také rozeberem.

Potom půjdeš do kurzu na 3 týdny na licenci, probírají se zákony, mechanika, fyzika atd. Na konci je vcelku přísná státní zkouška, je těžká a tím pádem jde o poměrně velké síto, kde někteří z uchazečů skončí.

Z deseti projde tak sedm lidí. Už nějaký čas je dle mého názoru správné hned na začátku podrobit nováčka stresu. I nutnosti vstřebat značné množství zcela zásadních informací.

Když jsem poprvé vstoupil do učebny a viděl skripta, říkal jsem si, že to nemohou myslet vážně, že je to jen žert. I tady bych se někdy rád vrátil s detailnějším rozborem a příhodami z učení a zkoušek. Kdo udělá licenci, má velkou šanci, že si zajezdí.

Po kurzu na licenci jdeš na dílnu, nyní už pouze 14 dní, k vozmistrům, k posunu – profese, které budeš potřebovat pochopit, protože i ty se staneš díky strojvůdcování polovičním vozmistrem a stoprocentním posunovačem.

Pak je opět kurz ve škole, pět týdnů technika, kde už se učíš mašinky, dopravní předpisy, správné názvosloví – zatáčka na kolejích není, říká se jí oblouk, semafor je návěstidlo, do kopce je stoupání, z kopce klesání, atd. Tento kurz je zakončen dopravní zkouškou V06, tzv. malá doprava.

A pak už jdeš jezdit

Opět se vrátíš k fírovi, ale už řídíš vlak! Přímo ty! On stojí nad tebou a pozoruje tě, chválí a povzbuzuje. Zároveň ale i říká, co děláš špatně, trne, jestli to ubrzdíš, dává své postřehy, předává zkušenosti.

Pak tě čekají ještě zkoušky v depu – ZOZ (Zvláštní odborná způsobilost), V08 (velká doprava) a státní zkouška – kurz na vlečky. To už je ale zábava, protože jsi zjistil, jak moc je tahle práce zajímavá a návyková a že už se těšíš, až pojedeš sám.

Když je po zkouškách, a uvidím tě, poznám v tobě okamžitě nového kolegu. Z obličeje ti zmizí stres a strach, rozlije se po něm určitá spokojenost a klid. Také budeš mít nos nepatrně nahoru, ne moc, ale můžeš být na sebe právem pyšný.

Potřesu ti rukou a řeknu, s kterou vlakvedoucí na nocležně zažiješ první ligu v prcání, kdy je dobrý dát lokotku na kabel, abys ji ráno vůbec natočil, na koho si dát pozor, když zdrháš dřív domů, plus spoustu jiných, zajímavých a důležitých poznatků.

Vypadá to složité, ale není. Výsledek stojí za to: kačky gut, spokojenost, perspektiva a hlavně obdiv maminek, na který troubíš.

Naprosto super pro tebe jako nováčka je informace, že díky velkému nedostatku lidí se postup velmi urychlil a dostaneš se na zajímavé stroje nebo turnusy prakticky okamžitě.

Neměnil bych! Pojď k nám i ty :).

8 komentářů

  • Až se budu chtít vysrat na práci v korporátu, zkusím to u dráhy. Zdá se, že ta práce je celkem zábava a snad i míň nervů 😀 Mě by to přesvědčilo…:)

  • Dávám si tak dva až tři dny škrábání na hlavě jestli se do tohohle kaskadérskýho kousku pustím nebo ne, jestli mě ale něco přesvědčilo tak jsou to tyhle stránky. Vypadnout z korporátní kanceláře a jít do práce konečně s úsměvem, nejspíš dám dokupy know-how a zahraju to na to že jsem ještě mladej tak co bych se bál. Díky!

  • Ahoj,jak dlouho to celé trvá a kolik je třeba do toho nacpat peněz?
    Je možné se školit zároveň se současným zaměstnáním,tzn.ranní šichty?

    • Martine, nyni je celý proces výrazně rychlejší. Výchova trvá necelý rok. Co se týče přizpůsobení potřebám zájemce si osobně myslím, že to možné není.
      Ty plníš osnovu výcviku, plán, pokyny a postupuješ výcvikem.
      Neplatíš nic, vše hradí ČD a dostáváš mzdu.
      Pokud ale úspěšný nebudeš, zaplatíš náklady.
      Jaká suma je to nyní, netuším. Za nás to bylo 120tis.

  • Pěkný blog, když si k tomu přidám Andyho videa na YT, má člověk jasnou představu, jak to ve výcviku a praxi chodí … ale můj dotaz se týká, zda se může přeškolit člověk tak trochu už v letech … dá se v 50 úspěšně změnit povolání složením všech zkoušek? Nebo je těch informací tolik, že to už “starý” mozek nepobere? Díky a hodně štěstí v práci.

  • Podle mne i v padesáti neni pozdě. Jen hrozí větší riziko, že zdravotně člověk nesplní přísné vstupní prohlídky. Konec konců, kolega Pepa, který s námi cestu výcviku prošel oslavil padesátiny během výuky. Dokonce v lahůdkářství objednal velikánskou přepravku plnou chlebíčků plus zákusky, musel za to nechat víc než talíř. A Všem ve třídě, včetně lektorů rozdal pohoštění. Nedokázal ale pochopit, že i když bral nějakou rezervu, na něj už nezbylo. Když roznášel, neupejpal sem se a v nestřeženém okamžiku jsem si vzal vícekrát sám. Ten den jsem nějak hůř snídal, takže mi čerstvé nazdobený chlebíček navíc vytrhnul trn z paty. Mám z kurzu ještě jednu příhodu, za tu je mi ale zatím stydno, tak snad někdy v budoucnu. Kluci ale budou vedět! 😀

Vítejte na blogu o zážitcích a příhodách strojvedoucího Českých drah.

Texty zde jsou ryze subjektivní. Občas vtipné, jindy kritické, často vysvětlující. Čas od času i nekorektní či hrubšího charakteru. A nejen o železnici!

Snad se u nich budete bavit podobně jako autor, který je sepisuje.

Archivy

Kontakt