Občas si potěšeně pročítám reakce a komentáře od lidí, kteří mě díky psaní velmi dobře znají. Dokážou poměrně velmi přesně poznat nadsázku nebo si správně domyslí nevyřčené, co v rámci ochranné sebereflexe pouze naznačím. Rád nechávám v textu místa pro fantazii, abych donutil čtenáře přemýšlet a uvažovat. Jak ostatně, ač to nemusí být zcela patrné, občas činím i já.
Občas na mě někde vyskočí zážitky cestujících. Ti si nějakou formou stýskají nebo se nám dokonce posmívají. Často jsou psané tendenčním a značně zaujatým tónem, který opomíjí nebo záměrně vynechává relevantní atributy.
Jak je nuda a v práci se nic extra neděje, hodí se říct – včera jsme měli výročí svatby.
Trochu rozmrzele jsem zaregistroval pozměněný text u příštího článku, u něhož admin zcela svévolně upravil závěr. Nepozdávala se mu totiž poslední věta, v níž jsem v předtuše rychlého průběhu prosince popřál čtenářskému obecenstvu krásné Vánoce. Kalkuloval jsem, že tím každému dojde, že do ledna už nenapíšu ani čárku. 😀
Nikdy to neskončí. Myslím příval drobných událostí a zážitků, které byť triviální, přispívají k celkové pohodě.
Říká se, že se stářím přichází smíření. Moc rád bych toto rčení potvrdil, nicméně mám pochybnost, zda je konkrétně u mě platné.
