Mazat ráno do práce ve 2:30 se mi ten den fest nechtělo.
Vedle jak ta jedle
Pokud někdy trpím falešnou samolibostí a opájím se lichým pocitem vlastního mistrovství, pokaždé přijdou chvíle, které mě vrátí na zem.
Následné sebezpytující úvahy jsou samozřejmě plné různých variant řešení – kdybych býval, mohl jsem, dalo se to udělat takhle… Ale je typicky pozdě. Po bitvě je každý generál, víte jak.
Lázně 2023
Mám rád, když se situace opakují. Jakmile nastal čas na můj další kolektivní ozdravný pobyt (KOP), věděl jsem, do čeho jdu. Směju se, že už jedu potřetí. V době nástupu jsem si totiž myslel, že se této náramné a cenné libůstky nemůžu nikdy dočkat.
Dnes jsem vlastně už protřelým mazákem a máloco mě překvapí. Vy, co jste tu se mnou od začátku, víte, že se často pletu a nejinak tomu bude i tentokrát.
Pozor, následuje velmi dlouhý článek!
Vandalové
Někdy se mi nechce psát. Třeba dneska. Admin mi právě před chvílí vysvětloval, že moje rozvleklé úvody jsou zbytečné a nepodstatné. Polknu jedovatou invektivu, kterou bych mu normálně odvětil, neboť dnes jich bude v textu požehnaně.
Napětí až do konce
Jeden netradiční článek psaný dvěma autory. 🙂
Nic
Dnes tady původně nemělo být nic. Uvažoval jsem, že psaní na nějaký čas utlumím. Co jsem o fírování říct chtěl, jsem už dávno řekl a není nutné tady dále ztrácet čas. Navíc postupný pokles reakcí pod články je hmatatelný a souvisí s momentální náladou ve společnosti. Nikdo nereaguje, nechce se projevit, moc práce, lepší prostě mlčet.