Dneska jsem měl noční. Večír, kolem 23. hodiny, jsem vezl partu asi dvaceti neuvěřitelně nadojenejch cestujících. Roušky měla asi jen půlka z nich, ryk, řev a radostné ječení přehlušilo oba žraločí motory. Jedna z děvčat se smála hůř než Jennys z Přátel a zvládala hurónský řev opakovaně produkovat každých 45 vteřin. Vystupovali postupně, část v Chrudimi, další ve Slatiňanech a zbytek ve Žďárci.
Každá jízda vlaku může něčím překvapit a zážitek ze začátku tohoto týdne je opravdu unikátní… co víc, mám ho zčásti na kameře!
Jedna osobní historka z dob dávno minulých. Tuhle jsem se o ni podělil s klukama na jednom fóru kolem aut, tak ji přidám pro pobavení i sem. 🙂
Před nějakým časem se jednomu z hráčů na mém oblíbeném herním fóru narodil následník. Radostná diskuze a gratulace mi probudila vzpomínky na prožitky, kdy jsem byl vlastní ženě velkou oporou. Mám totiž pocit, že ačkoli se hlásá rovnoprávnost, někdy si veškerou pozornost a práva ohledně narození a výchovy, pro sebe usurpují matky a na důležitou roli otce se neférově zapomíná.
Včera u bráchy velká oslava, manželka má dnes chmury. Není ji nejlépe od žaludku z přemíry dobrého pití. Dětí jsem se tedy zbavil a strčil je k máti na hlídání. Dojedu na kole na nádraží, vlak dorazil na minutu přesně. To mě velmi potěšilo, neb bude trénink v bazénu poctivý a můžu si dokonce přidat pár minut k dobru.
Moje radost neměl dlouhého trvání. Mašinka se svižně rozjela a po 200 metrech najednou buch – rychlobrzda. Stojíme.
Admin psal o vtipných situacích při lékařských prohlídkách a já si všimnul, že z textu opět vyplývá jeden obecně známý a zásadní poznatek. Sestry a sestřičky jsou ve své podstatě neomezenými vládkyněmi lékařských ordinací!