Výročí

Jak je nuda a v práci se nic extra neděje, hodí se říct – včera jsme měli výročí svatby.

Dne 7. 8. 2009 (07. 08. 09) jsem byl poprvé, a doufám, že naposledy, ženichem. Vzhledem k mé nízké inteligenci nastávající vybrala datum s ohledem na snadné zapamatování. Už tehdy dobře věděla, že jsem na data doopravdy marnej. 🙂

Krom chlubení se událost hodí i tematicky, neb někdy uvažuji nad smysluplností investic. Vedle ve vsi maj starej statek. Trochu se to tam oprášilo, vymetl se hnůj, obilí, vyčistila konírna a vyvezlo harampádí jako obracák na seno, zatímco ruchadlo se naaranžovalo na dvorek.

Nevěsty z měst, co pak na vesnici toužej jak Jarda Kotlár prožít svůj den D ve stylu a na vysokym potenciálu, si mohou tyto, pro mě zcela všední, kulisy na den pronajmout na příznivých 120 tisíc Kč. Jestli chtěj třeba stoly a židle navíc, umíme. Prosím pěkně za dvojčičku, kytky napleteme též, poházíme bílý fáborky a ozdoby promotáme v blízkém šípkovém keři, to vše za bůrko.

Manželka byla předevčírem na nějakym sezení s kolegyněma, jedný se tam ženil syn. Přímo v tomhle areálu. Za čtyři kila to měl full, jen to fiklo.

Neříkám tak, ani tak, ale jsem každopádně rád, že to mám za sebou. 😀

Dumám, jestli je pro chlapa celá tahle maškaráda nějak extra důležitá. Jestli třeba neinvestovat do něčeho trochu trvalejšího a hmatatelnějšího. Byl jsem na mnoha svatbách. Jednu jsem tu ostatně i popisoval. Vždy si velmi vážím, když mě někdo pozve, abych s ním prožil významný den a oslavil změnu stavu. Vnímám ovšem, jak neúprosně a do mnohdy původně skromných obrysů vstupuje touha být výjimečný. Ukázat ostatním, jak se nechá taková událost vyšperkovat.

Být potom už dopředu svázán naprosto přesně daným itinerářem a pravidly, která zcela vylučují spontánnost nebo veselou vlnku na šablonovitém průběhu akce, mě zneklidňuje a vzbuzuje už od počátku nechuť se podobného veselí účastnit. Připadám si potom jak pes v obleku v manéži, který za pamlsek plní cvičitelovy (svatební koordinátor) pokyny, na což jsem už popravdě moc starý a málo tvárný.

Snad mi jsou popravdě bližší rozlučky se svobodou, kdy se úplně nedbá na očekávané dekorum a uvolněnější atmoséfra se dostavuje hlavně díky dobře zvolenému mixu přátel a kamarádů.

Tyč vs kafe

Kolega z práce měl rozloučení jeden den a jeho budoucí choť hned ten následující. Nádražák a výborný vozmistr na svou akci mohl být právem hrdý. Končil v půl šesté ráno u barové tyče v Ptačí kleci, což býval vyhlášený pardubický klub bukanýrů, kde – oděn pouze v bílé boxerky – točil bílým nátělníkem nad hlavou za frenetického potlesku publika, tvořeného pestrou směsicí obdivovatelů a zájemců.

Jeho paní, což jsem se dozvěděl záhy, měla svou rozlučku o poznání klidnější.

“Tak co stará, kde divočila?” ptal jsem se ho při noční směně, kdy jsme u desáté koleje čekali na příjezd zpožděné poštovní rakety, kterou jsme odbavovali ještě v časech, než ji definitivně zařízli.

“Hele, neměla to nic moc, seděly s holkama v baru u kafe a brečely,” zněla nevzrušená odpověď, během níž kolega zkušeně dribloval kladívkem o kanadu a vyhodnocoval dle síly odrazu od gumové podrážky, jak moc síly je třeba vyvinout pro další rutinní klepnutí. “Jedný z holek den před akcí umřela máma. Bylo jim líto ji nechat doma, tak ji vzaly s sebou a moc se to nerozjelo. Za dvě hodiny byla doma.”

Inu

Co na to říct? To je prostě život. Oslava kolegy se mi zdála o dost lepší. Bohužel jeho manželství současnou turbulentní dobu neustálo a skončilo rozvodem. A nejen jeho. V současné době se kolem mě poměrně nečekaně vyrojilo dost rozpadlých svazků, dokonce i u lidí, u kterých bych to nikdy nečekal. Jsem z toho smutný, obvzlášť když vyslechnu důvody rozkolu, které bývají v mé sociální bublině málokdy ekonomického či existenčního charakteru.

V modlitbičce, kterou si v hlavě odříkávám, zaznívá prosba, aby ty další roky byly stále tak báječné jako doteď. Neměnil bych. Ta, kterou jsem si vybral, má stále všechny 3P.

Přeju šťastný výběr všem ostatním a držím pěsti, ať můžete slavit stejně dlouhý nebo i delší čas ve spokojeném svazku. Stejně, jako jsem to včera dělal já. 🙂

Ilustrační foto: Bruno Souza / Unsplash