Určitě se sluší poděkovat všem, kteří povzbuzujícím komentářem reagovali na mou úvahu o snížení aktivity na blogu. Díky moc!
Za momentální trudomyslností stojí i fakt, že se snažím psát opatrně. Abych nikoho nerozzlobil nebo nepoškodil. Vadí mi, že si nemohu nahlas vypsat, co mě skutečně se*e.
Samozřejmě si uvědomuji, že mé občasné stýskání působí ve světle skutečných problémů některých okolo jako dětsky směšné nebo banální. Ale to mi ani extra nevadí.
Dnes tady původně nemělo být nic. Uvažoval jsem, že psaní na nějaký čas utlumím. Co jsem o fírování říct chtěl, jsem už dávno řekl a není nutné tady dále ztrácet čas. Navíc postupný pokles reakcí pod články je hmatatelný a souvisí s momentální náladou ve společnosti. Nikdo nereaguje, nechce se projevit, moc práce, lepší prostě mlčet.
Týden jsem si na dráhu ani nevzpomněl. Nechyběla mi. Dokázal jsem existovat i bez bazénu. Skoro. Jarní prázdniny dětí a manželky (učitelky) jsem znovu trávil v milovaném místě na lyžích.
Stejně si myslím, že se mám líp, než si zasloužím.
Je sobota odpoledne. Sportoval jsem hned ráno po noční a protože je venku dost nevlídno, sepíšu si zas trochu útržků na blog. Hodí se totiž mít nachystané články do foroty, neb může přijít tvůrčí krize a nebude kde brát. I když to zatím nevypadá. Neustálý přísun nezveřejněných klípků nekončí.