Nevlídno

Je sobota odpoledne. Sportoval jsem hned ráno po noční a protože je venku dost nevlídno, sepíšu si zas trochu útržků na blog. Hodí se totiž mít nachystané články do foroty, neb může přijít tvůrčí krize a nebude kde brát. I když to zatím nevypadá. Neustálý přísun nezveřejněných klípků nekončí.

Zapsáno: 18. 2. 2023

Když jsem psal text o zásadní obměně vozového parku, netušil jsem, že budu mít možnost si v jeden mrazivý lednový den vyzkoušet nejprve Žraloka, který vzápětí lehnul (na vzduch). Poté Reginu, která přestala topit. A nakonec vše dojezdit s starou 810kou, která byla vyhrabaná z bůhvíjakých kopřiv. Radiátor na stanovišti, umakart a koule. Dám ji k oknu a svištíme!

Mrzlo, až praštělo, sníh se vířil a já si uvědomil, že jezdím naprosto stejně jako kolegové před 40 lety. Přivedlo mě to opakovaně k myšlence, že bychom se možná s dalšími pardubickými kolegy dokázali složit a preventivně pořídit jeden nebo dva motorky pro podobné situace v budoucnu. Peníze by nám mohl přidat i admin… 🙂

Byly by jenom naše, nikdo by je nekrad, uprosil bych servismany Jardu a Fandu, aby nám je vytunili do top stavu. Mohly by stát v hale, na šestý uvnitř, na kabelu. Nebudou nikomu překážet. Jak by něco lehlo, do deseti minut vyrážíme.

Nechám si celou realizaci ještě projít hlavou, nicméně než posílat tyhle dávno vysloužilé stroje do hutí, mohly by v případě nouze být ještě nějaký ten čas k dispozici.

Kolega, kterého doběla vytáčela další závada na Žraloku, se vytasil s větou:

“Proč to prostě neodvezou někam na měsíc, na kompletní repas? To najezdí takovejch kilometrů, prostě ho dát normálně do lázní!”

Nevěnoval jsem jeho stesku příliš pozornosti a poslednímu slovu už vůbec ne. Nicméně hned druhý den jsem našel zmeškaný hovor z osobního oddělení.

Lázně

Paní, která zajišťuje nejen pro mě veškerý papírový servis, prostě miluju. Je neuvěřitelně precizní, výkonná, erudovaná a ochotná. Její skvělé dopomoci jsem využil už mnohokrát a ještě ani jednou se nestalo, abych se setkal s neochotou, odkladem či neznalostí. Je skvělá!

“Pane Hopo, tak to dneska přišlo. Jak jste si psal o ty lázně Jáchymov, bylo by to před prázdninama, budete mít hezky… Pojedete zase s kolegou?

“Jéé, to jste hodná,” povídám, “můžu vám zavolat za hodinku? Zeptám se raději manželky, abych neměl naplánovaného něco jiného, páč pak by z toho mohlo být mrzení.”

“Dobře, jen vás poprosím – ozvěte se co nejdříve, jinak to nabídnu dalším zájemcům.”

Když jsem radostnou zprávu, jak si pojedu zase po dlouhé době zaslouženě odfrknout, volal manželce, nezdálo se mi z tónu jejího hlasu, že by ji tento stav nějak zvlášť těšil. Ačkoli by to znamenalo pouze, že ji nechám doma s dětmi, v čase vrcholící klasifikace, samotnou. 😀

Protože je ale díky mému neustálému škádlení silná, mohl jsem obratem paní z personálního potvrdit, že se i s kolegou na další KOPku těšíme.

Poznámka na závěr

Mé úvahy o tom, že bych doopravdy mohl realizovat drobný tuning zdejších stránek, nabírají pevnějších kontur. Než začnu investovat peníze do potřebné techniky, která mi umožní celou věc uskutečnit, oslovil jsem několik lidí, které bych zkusil vyzpovídat. A víte co? Neodmítl nikdo!

Nechci to pokazit ani uspěchat. V žádném případě to také neznamená, že bych díky povídání na mikrofon přestal psát. Kdepak, byla by to pouze kvalitativní a obsahová nadstavba. (Na to dohlídnu, neboj! – pozn. admina)

Láska k práci, láska k lidem, láska k železnici.

(I ty poeto… – pozn. admina)