Sice tu mám rozepsané dva koncepty, které jsem chtěl dokončit dříve než dnešní psaní, ale protože se mi sešlo několik střípků tvořících fajn celek, dodělám nejprve ty.
Zapsáno: 17. 8. 2022
Prázdniny budou pomalu za námi a já si při pohledu na směnáře mohu pochvalovat, jak si v jejich závěru pěkně zajezdím.
Prý bych měl jít ještě na trenažér, abych se pocvičil v řešení nestandardních situací. O tom jsem chtěl původně taky sepsat nějaké povídání a dokonce jsem si zažádal o povolení fotit. Ale radši to nechám být. Nejsem v příliš radostné náladě a bylo by nefér hodnotit preventivní výcvik skepsí protknutým pohledem.
Končí u nás další kolega. Ani jeho odchod není úplně snadný a tak jsem mu za vás i za své nadřízené poděkoval. Nemohu se stále dostatečně vynadivit současné praxi lhostejnosti a nevšímavosti k lidem, po jejichž práci, zkušenostech a klidu je v dnešní době taková poptávka. A jaký to vlastně dává signál těm, kteří se stále snaží. Velmi často nad rámec svého platu.
A jak hluboký příkop je v současné době mezi pohledem rukama pracujících a různých vypravěčů dojmů, kteří žijí v izolovaném světě u počítačů a mají zkreslené představy. Což ilustruje vyslechnutý zážitek, který mě nadchnul.
Tabulka
Až z daleké Prahy byla vyslána komise, která se stopkama v ruce měřila časovou náročnost různých úkonů. Výsledky potom zapisovala do tabulek, aby se lépe vytěžil zkušený manuální matador. Ten ovšem nebyl úplně v rozpoložení na přijetí podobných novot. A možná proto ten den (snad) záměrně odešel na oběd a následné fasování, jehož trvání si lehce natáhl. Toto zdržení se bohužel nesetkalo s pochopením a vyústilo v drakonický trest – žlutou kartu (důtka).
Reakce dotyčného byla v mých očích obdivuhodná. Dal výpověď. Že prý se ve svých letech nemá zapotřebí nechat poučovat od hocha se stopkama v ruce.
Dílna
Nedávno jsem musel s manželčiným autem na garanční prohlídku do města. Po jeho odevzdání servisnímu technikovi jsem neváhal a zašel mezi prostý lid na místní železniční dílnu, kde mám tuze moc známých.
Probíralo se lecos a několikrát mi tekly slzy smíchy po tvářích. Mimo jiné došlo i na přetřes téma o rebelských fírech, jejich odbojných a buřičských názorech, které nutí jinak poklidné a stresuprosté pracovníky uvažovat na zpovykaností a nespokojeností bývalé drážní šlechty.
Jeden z nich – Mára – mě svým proroctvím vyděsil…
“Ne, Hopo, fakt na p*ču s váma už, furt si jen stěžujete. Jako drž o tom hubu zatím, ale byl jsem v Praze na jednání vodborů,” rozhlédnul se opatrně na obě strany, aby se zatím tajná informace nedostala dál a pokračoval. “Uvažuje se naprosto vážně o tom, že místo vás budou jezdit opice! Odmítal jsem tomu původně věřit, ale do skladu už se dovezly minulej měsíc hliníkový klece. Než si prej zvyknou. A taky banány. Jenomže jak všechno dlouho trvá a bylo nějaký vyběrový řízení, tak se jim všechny zkazily a museli je vyhodit.”
Nechtěl jsem vypadat vyděšeně, tak jsem se cíleně tvářil nedůvěřivě, i když červíček pochybností hlodal… Zvlášť po dalších tvrzeních.
“No fakt, jsem svačil a za dveřma na hale slyšim ‘hu, uh, uh, uh, hu, uh, uh…’ Šlo to z toho BDSka, co tu bylo s utrženym protismykem. Převáželi je v něm prej na Moravu.”
“To se mi nějak nezdá,” oponuju mu, “nekecáš trochu? Jak by se dokázali všechno naučit? Víš kolik toho musíme jako fírové znát?”
Mára se znovu rozhlédnul, jestli poblíž neposlouchá nějaký zvěd a povídá:
“Tohle se taky vyřešilo. Zatím prej opice, minimálně než skončí vejluky, budou jezdit ve dvou.”
😀
Škoda, nedá se nic dělat, prej je to už rozhodnutý. Ale třeba se, jak už jsme na dráze několikrát zažili, tohle drakonické rozhodnutí odloží. Minimálně do doby, než budou výsledky z prováděného průzkumu.
Mára asi chlastá nebo hulí, co?
Nekouří, nepije a je jedním z nejlepších kamarádů, co v životě mám. O jeho erudici, šikovnosti a vtipu není třeba pochybovat. Pouze vytunil dogma o tom, že fíru může dělat kde kdo a samozřejmě ho nemyslel vážně.
Rozebírám s ním velmi často informace, které mne trápí……..
A mám ho moc, moc rád! 🙂
Jinak z mých zkušeností ten “blbec se stopkama” může mít dvě zcela odlišné motivace: buď je to nafintěný vůl, co se těší na uznání šéfů za nesmyslné zpřísnění norem a vznik stresu a buzerace mezi dělným lidem, nebo borec, který porovnává, co se kde a jak dělá hůř nebo víc efektivně a snaží se najít lepší postupy práce.
Ten to má sice také horší, protože “vždycky se to dělalo takhle” a odpor ke změně zažitého postupu je veliký, ale u například v našem oboru (elektrikařina) je možné stejnou věc, například krimpování konektoru, dělat třeba 40 sekund na kus nebo 12 sekund a rozdíl je jen v tom, naučit borce postup a případně dodat například jednoduchý (u nás např. 3D tištěný) přípravek. Ale borce ten jiný postup prostě nenapadne, dokud mu neukážeš třeba video, kde je vidět, jak strašně dlouho trvá některý krok.
Pokud zaměstnavatel dovede úsporu času převést do ekonomicky provozu (to neznamená vždycky dostat přidat, ale třeba zbyde v napjatém rozpočtu na klimatizaci, nový vercajk, nebo se udrží práce), tak je to výhra pro všechny.
Troufám si tvrdit že v našem oboru (dělám výpravčího) jsou důležití blbové se stopkama co nikdy v praxi danou činnost nedělali špatní, protože urychlení už bývá na úkor bezpečnosti a předpisů. Co jde udělat rychle za pěkného dne, pohody a klidu, nejde udělat podobně rychle, když na stole zvoní telefony od tři dispečerů (provozní, regionální – přípoje vlaků, IDS – přípoje busů) a kolegy ze sousední stanice (chce vědět co se děje a jak se to bude řešit), zároveň vysílačkou diktuju Pv rozkaz strojvedoucímu, ten krám před sebou se snažím jakkoliv rozchodit nebo nouzově ovládat (ať už je to kouslý blok elektromechaniky, ovládání přejezdu nebo nejčastěji moderní počítačová jopka co si zas postavila hlavu a zamrzla) a ve dveřích dopravní kanceláře na mne huláká cestující že to je šlendrián, proč ten vlak ještě nepřijel když už ho tři minuty vidí jak stojí u vjezdu do stanice a že je zvědav iak stihne přestup v uzlu (na který má jinak pohodových 20min času).
Ne že by nám přímo méřili času úkonů – ale čím dál častěji slyším “dívali jsme se na časy zadávání úkonů do dopravbího deníku a můžete nám říct, proč to trvalo 1,2, … 4 min?
A přístup dopravce je jak píše Hopa – osobní číslo a kus v seznamu zaměstnanců oprávněných řídit danou stanici. Nic víc nikoho nezajímá, turnus se nedodržuje, dovolené zkracují a na vše existuje univerzální odpověď “musíte to udělat, nejsou lidi”.
Oprava: “…A přístup zaměstnavatele je jak píše Hopa…”
Je to stejné, úplně jedno zda se jedná o ČD nebo Správu Železnic. Na generálním ředitelství jsou důležití, na lidi z provozu se moc ohledu nebere.
Rozumím. Věřím, že je vylepšení postupů nebo technologii potřeba. Ale zároveň si myslím, že odehnat necitlivě ty poslední zkušené srdcaře, kteří zůstávají pravděpodobně nebude spravnou cestou kterak vylepšit obor železniční opravárenství. Dnes a denně s těmi lidmi mluvím. Vím, kdo je a není lempl, kdo rezignoval, kdo je frustrovaný, jak uvažují, co je trápí…….
Časem Vám zde některé jejich názory a bol představím.
Dobrý den, děkuji za Váš článek a možná ještě víc za komentáře k němu. Na železnici jsem se vyučila a letos to je už 30 let co jsem zaměstnaná u ČD. Myslím, že mám nárok na to říct, že co se tu děje posledních cca 5 let je děs a hrůza.
Připadne mi, že když nastoupí někdo nový na GŘ nebo “vyrobí ” mu takzvaně novou funkci, tak potřebuje ukázat, že nové koště dobře mete a hraje si s těmi stopkami. Nebo má jiný úkol o kterém ví pramálo, jelikož to vůbec není člověk, který je z fochu a něčím si tu už prošel.
Je jedno jakou kdo máme pracovní pozici (myslím tím v provozu, ne kravaťáky), fakt je, že se na nás kladou stále vyšší nároky, takže jsme v neustálém stresu. Což se projevuje nejen na přístupu k zákazníkum a kolegům ale i na našem zdravotním stavu.
Jeden z komentujících napsal toto :
Nic víc nikoho nezajímá, turnus se nedodržuje, dovolené zkracují a na vše existuje univerzální odpověď “musíte to udělat, nejsou lidi”.
A za to můžeme my?
Proč “vedení” s tím nic nedělá? Proč nejsou odměny za přesčasy? Kam jdou peníze za ty pracovníky co chybí?
Vím, že brečím na špatném hrobě a zde to nevyřeším. Už jsme to rešili i přes odbory a se zástupci vedení.
Jejich odpověď? Nejsou lidi.
A to je prý planeta přelidněná 😀
Nedostatek strojvedoucích v Pardubicích pociťujeme i v Praze,dost často teď dostáváme směny z Pardubic,jednu takovou s nástupem ve 3 ráno mám v sobotu
Pane kolego, jak já jsem rád, že se takové opičárny již nemusím účastnit… Pořád jsem v depíčku na jihu na druhém konci tratě doufal, že ten systém se změní, ale je to asi čím dál horší… I stopky jsem zažil, a to opakovaně, a na tajnačku. Moc Vám všem rozumím, a přeji hlavně jízdy bez nehod. Nenechte se do ničeho vnutit, protože čiň čertu dobře, peklem se ti odmění.
Díky moc Petře, komentář mi udělal radost. Víš dobře o čem je řeč a umíš zkušeně odhadnout i věci nevyřčené. Ať se Ti daří!