Nedá mi to. Musím se vrátit v této krátké úvaze ke stále přetrvávajícímu nedostatku kvalifikovaných lidí.
Zapsáno: 23. 9. 2023
Při mém omezeném rozhledu mi nedošlo, že nově dorazivší kolegové posilující naše řady nejsou určeni pouze pro motorovou trakci. Mnozí z nich po nějakém čase absolvují rozšiřující kurz na “éčka” a začnou vozit lidi pod trolejí. A na “malý motorový dvorek” už se dostanou jen zřídka.
Mrzí mě to, zvlášť při vědomí, že spolupráce s ochotnými a znalými jezdci mi významně usnadňuje vlastní konání. Nemusím typicky složitě vysvětlovat, jak to uděláme, když… Neb lidi, co jezdí, ví, a pak práce člověka mnohem víc baví.
Mírně mě znepokojuje, že ačkoli mnozí nijak netouží po možnosti jít na elektriky, protože jsou spokojeni na stávajícím místě, potřeba a tlak získávat pracovníky z vedoucích míst je vcelku intenzivní. Mohu jen doufat, že se poučení z necitlivého přístupu, díky kterému se nejeden schopný člověk zatvrdil a pod dráty nechtěl, aby se mu pak dostalo věty “podnik ti může nařídit”, což vyústilo k jeho odchodu ke konkurenci, zapíše hluboko a podobných mement už se nedočkám. Věřím na domluvu a dohodu. Nechat člověka vyzrát, podpořit ho, podat pomocnou ruku nebo i ocenit.
Kačky
K ocenění se vůbec váže i další zamyšlení. Souvisí s přehnanou představou mnohých firem, které pláčou nad nedostatkem pracovníků. Laik jako já by řekl, že platí rovnice – dám víc peněz než ostatní, budu si moct vybírat. A že nepotřebné obory, které se rekrutují např. z areálových studií, různí politologové a další profese, které nikdo k ničemu nepotřebuje, buď vyhynou nebo se budou muset překvalifikovat na práci u dráhy. Především proto, že ocenění jejich přínosu pro společnost bude přímo úměrné zájmu o jejich služby.
Rozesmála a potěšila mě naříkavá litanie sebevědomé dívky. Psala mrzutým tónem článek v jednom magazínu, kterak po dodělání třetí vysoké školy jen těžko hledá uplatnění. Je jí 35 let a byt v Praze nebo domek za ní stojí aspoň deset kostek. Nástupní mzda, která jí coby kvalifikované a otitulované síle náleží, ovšem vylučuje, že by si ho mohla v dohledné době pořídit.
Hypotéka na dlouho a na velkou částku. Jelikož nemá úspory, nedokáže si představit, co má dělat. Poradil bych jí, aby si začala rozcvičovat p*ču, protože hlavou se zjevně neuživí. 😀
Zároveň mě ovšem rozesmutnilo, že jsem ji a další podobné adepty tolik roků živil ze svých daní. Umožňoval jí studia s nulovým přínosem a navíc mě to díky jejímu pozdějšímu uchycení v nějaké zbytečné organizaci bude další koruny stát. Kdyby bývala nastoupila hned v osmnácti k dráze, mohla mít už teď vybudovanou kariéru a pozici, o jaké se jí ani nesnilo. 🙂
Bublina
Jsem fakt rád zavřený na stanovišti lokomotivy. V bezpečí bubliny a při vědomí, že se nemusím dohadovat, diskutovat a hádat s lidmi, kteří mají odlišný názor. Asi bych to už ani neuměl. Přivykl jsem spokojenému životu a zvykům, které moje profese, byť s občasnými odlišnostmi, umožňuje. Je zajímavé, že i další kolegové, kteří dorazili z jiných zaměstnaní a profesí, vnímají naši většinou poklidnou životní jízdu podobně.
Přesto nejsem od občasného vzteku bezpečně izolován. Jako manžel jsem povinen poslouchat manželčiny příhody. Její poslední pracovní zážitky mě rozezlily natolik, že jsem viděl skutečně rudě.
Neudržel jsem se a chtěl pomoci, ačkoli moc dobře vím, že jako manžel mám pouze poslouchat a hlavně nesmím nic řešit. Přestože jsem byl pln chuti zakročit (velmi rázně), nebyla má ochota najít konečné řešení chotí vítána, ani akceptována.
Jelikož jsem cítil značný smutek a síla spravedlivého hněvu ani po čase nepolevovala, vetknul jsem svou emoci do šlapek velocipédu a zlomit a posunout svůj hodinový rekord na další hodnotu.
I když, možná bych se mohl, ku*vafix, takhle rozčilovat častěji.
Minimálně u sportu mi to zjevně prospívá. 🙂
Řešit kam jdou daně a koho kdo živí nemá smysl. Stoji to jen nervy a nikam to nevede. Nic to nezmění. A může tě hřát, že už dávno se VŠ platí, jen se to veřejně nešíří. “Zdarma” je jen klasická délka studia plus rok. Za cokoliv dalšího se platí za každý semestr školné bežně v řádu desetitisíců. Plus pokud je člověku nad 26, tak přichází o statut studenta, platí si sám zdravotní a nevím jestli i sociální. Takže i když se o tom často neříká, tak zdarma je jen první VŠ a jen do 26 let.
Navíc život je plný zajímavých věcí a stále může vydělat a poplatit na daních více.
Každý má to svoje a každé zaměstnání také. Jezdit s mašinkou by mě bavilo, ale jen tak 8-17 ve všední dny. Jezdit ve 4 v noci, na Vánoce, Silvestra nebo vozit ožralý kolem 22 to bych asi dlouhodobě nedával. Proto dělám něco jiného, ale o tomhle si rad přečtu.
Může bejt. 🙂
U elektrik je vskutku zajímavá dualita strojvedoucího. Jedni radši změní zaměstnavatele než aby museli pod drát, jiní (jako třeba já) by si nejradši “M”ko na osvědčení zabělili, protože jim od okamžiku co sedli na elektriku začla nafta smrdět. S hlavní myšlenkou ale samozřejmě souhlasím, každý to máme nastaveno jinak a zaměstnavatel by měl k tématice přistupovat citlivěji.
A manželkám se zásadně neradí, ty ví vždy vše lépe, nejen o své práci! 😀
Jsi moudrý a zkušený, jsi jistě dobrý manžel! 😀
Tuším, že se stalo něco nepěkného ve školství, mohla bych vyprávět. Mmch i v něm chybějí učitelé matematiky a fyziky, zatímco politology může stát dláždit.
Kontrolní otázka: jak Vy a Chrudim teď? Nemáte to domů trochu dál? Stíháte Váš oblíbený bazén?
Je to složitější, ale směnu začínám a končím v Pcích, takže se snažím nevynechávat. 🙂
5ešit, že mnou odváděné daně státu jdou na vzdělání někoho, kdo nakonec půjde s třemi tituly doplňovat zboží do Lidlu, nemá nejmenší smysl. raději to beru tak, že mojí osobě stát zaplatil vzdělání a svými daněmi toto vzdělání splácím. A ačkoliv jsem se vlastním dovzděláváním a zájmem o obor dostal někam dál, tak platím více – pořád je to daň za to, že jsem mohl studovat co jsem chtěl a nemusel tehdy řešit, zda si tato studia budu moci dovolit.
Ale dyk jo, sem si huboval jen tak pro formu. 😀