Minulá neděle byla dnem, kdy se naposledy jezdilo postaru před dlouhou výlukou. Ta zcela zastaví na více než dva měsíce provoz na ose Pardubice-Chrudim.
Zapsáno: 12. 10. 2023
Admina napadlo, že bych mohl zaznamenat na video původní jízdu. Aby budoucí pokolení a historici měli odkud čerpat informace o záležitostech, které provázely stavbu.
Nemám už k YT záznamům valné chuti. Je zjevné, že z této aktivity není pražádný užitek. Navíc musím před samotnou akci, ve svém osobním volnu, sestavovat všemožné držáky na chycení kamer, powerbanky k napájení, platit úložiště. K tomu čelím kritice místního správce, že jsou uploadnuté soubory darebně pojmenované a mám mizerně pomalý upload. (Obojí je pravda. – pozn. admina)
Navíc zachmuřeně přecházím neutuchající posměšky z jeho strany vůči mému vyplazenému jazyku, který vysouvám při soustředěném konání dopravních úkonů. Tato záležitost vrývá nepěkný šrám do mého nitra a sebevědomí, neboť mám samolibě za to, že vypadám poměrně dobře.
Nicméně i přes toto naříkání vás brzy obšťastníme dvěma jízdami a ještě nějaké budou následovat, neboť se v našem rajónu děje plno převratných věcí.
Jenže…
S nimi bohužel souvisí i významná nepohoda, kterou jsem několikrát zažíval při nečekaně změněném nočním výlukovém spaní na mašině ve Slatiňanech. Tato neradost mě potkala hned dvakrát po sobě v jednom dni bez postele, kdy jsem se válel jako zvíře na podlaze, abych mohl ráno odvézt spoje s pracujícími. Byl jsem strašně moc nas*aný na celý svět a na všechny, kteří si myslí, jaký máme v práci veget. Zvlášť proto, že mi byla zima jako pr*eli.
Absence vody a záchodu vyšperkovaná zcela zhasnutými a vypnutými venkovními světly mi připomněla, jak moc se někdy moje práce liší od představ laiků. Snad mi teď na nějaký čas podobné legrace vyhnou, protože jsem tyhle upravené kombinované tuplované noční nesl dost těžce.
Učení, mučení
Z nudy a přetažení jsem si druhé ráno během čekání na turnusového druha, jemuž jsem chystal stroj, krátil pročítáním testovacích otázek, neboť se blíží termín přezkoušek. Nechci haldu materiálů nechávat na poslední chvíli.
Kolega, jehož má ranní píle zaskočila, mi povídá:
“Hopo, ty škrabko! Ty vo*e, já to ještě nevodevřel!”
Abych mu udělal radost, říkám:
“Heleď, teď jsem dal sto otázek a nemám jedinou chybu. Tak si projedu ještě dalších sto a už se na to dneska jebu, mám toho plný brejle.”
Pozoroval mě mlčky a zasmušile. Protože nesl zjevně mnou předváděné hujerství, vyřkl zásadní rebelské moudro, které se mi velmi, velmi líbilo!
“Já se jim na nějaký učení vyse*u a víš proč? Oni totiž, hošíčku, potřebujou, aby jim ty vlaky někdo vodvez! A oni nás potřebujou víc, než my potřebujeme je! Kdopak by jim to jinak vozil, ha? Mám ještě třicet dní dovolený a namalovaný tři směny navíc. Vůbec nevím, kdy si ji vyberu!”
To se mi líbilo a tak jsem sklapl okopírovaný text a připojil se kolegiálně k jeho štrajku furiantsky vyřčenou větou:
“Máš úplnou pravdu, pro dnešek stačilo!”
A po chvíli přizdis*áčsky a jen pro sebe, si polohlasem dodal:
“Budu se učit zas až doma.” 😀
Liberec
Další den jsem debatoval s blízkým kolegou na spojených Reginách, které jsme posléze trhali a spojovali s dorazivším spojem, aby se pokryla páteční odpolední špička, na níž jeden Žralok bohužel nestačí.
Protože se čím dál víc mluví o tom, že se liberecké rychlíky, o které jsme nespravedlivě přišli, opětovně vrátí pod národního dopravce, vyzvídal jsem u něj, jak na jízdy pod Ještěd vzpomíná.
Spokojeně a zasněně i mlasknul a vzrušeně líčil, jak nádherné svezení to bylo, co se mu líbilo nejvíc a že by se mě klidně ujal, aby mi vše ukázal a předvedl naživo.
Tak tady připomínám, že je potřeba vzít pro Pardubice, Hradec a Liberec asi tak o pět Foxů navíc, neboť je od zdejších pracovníků touha a chuť se svézt znovu na nějakých rychlících. Ať se s tím už dopředu počítá.