Ať je to jak chce, chybí nám čas na “srovnání se”. Vyzkoušel jsem si to v posledních měsících a týdnech opakovaně nejen já, ale i další kolegové, jichž jsem se ptal. Mnohokrát se o tématu mluvilo, všude se skloňuje.
Nevidím do ekonomiky a čísel, přesto bych se chtěl někdy dozvědět, kolik peněz reálně podniku ušetří dělené směny a tahle zlomyslná přerušení navíc. Že by mi někdo normálně řekl, je to tolik a tolik milionů ročně a potřebovali bychom navíc dalších X pracovníků.
Život fíry v kostce
Původně byla výhoda turnusu nasnadě. Za delší pobyt v práci byl turnusák odměněn volnými dny navíc. Netuším, kde a kdy se přesně něco pokazilo, ale já jsem na tom tak, že zaměstnanec chodící do práce od pondělí do pátku má více volna než já.
Vtipné mi přijde, že nám dokonce přestala fungovat aplikace s kalendářem směn. Nedokáže totiž pracovat s faktem, že směna nemusí být maximálně dvoudenní, ale nově dokonce třídenní. Legrace, co?
Abych ukázal na konkrétním příkladu můj režim práce a odpočinku, promítám si zpětně včerejší a předvčerejší směnu. Dvě dvoudenky po sobě.
Pondělí
Měl jsem nastoupit do práce ve 13:30. Konec plánovaný druhý den v 9:48. Vstával jsem ten den v 6:15, abych se účastnil manželčina odjezdu do práce a vypravil děti na autobus do školy. Udělal jsem si svačinu, snědl banán a jel si odplavat svůj příděl. Potom oběd. Plný síly jsem se přesunul do práce.
Tam se dozvídám, že směna nebude končit druhý den ráno, ale protože jsme kvalifikovaní, spolehliví a něco vydržíme, využije se náš um pro navezení potřebného stroje pro hradeckého kolegu. Po trati D3, Moravany-Holice-Borohrádek-Týniště. V Hradci je totiž nějaká výluka a nikudy jinudy se nedá projet. Toto neúplné jízdní kolečko ovšem způsobí, že se mi směna natáhne až do 14 hodin.
Jsem z toho upgradu skutečně nadšený. Otráveně si oživuji Regionovu, odjedu jízdu do Havlbrodu a zpátky do Žďárce, kde stroj odstavím a přesunuju se RG vlakem (režijní jízda) do Hlinska, kde budu spát. Tam se ubytuju a ukončuji první část směny ve 20:07. Večeře, hygiena, zuby a usínám s knížkou kolem 21:45.
Úterý
Zhruba v 0:30 mě probudilo brutální chrápání kolegy. Řezavý zvuk proniká přes sádrokartonovou přepážku o tloušťce dvou centimetrů, jejíž tlumící schopnosti jsou naopak funkčně blízké spíše rezonátoru. Zaplavuje mě vzteklá úvaha o smůle, kterou si tuto noc vyberu až do dna.
Vstávám ve 4:00 a jdu oživit Žraloka. Svezu vlak do Pardubic, tam mám pobyt 13 minut a jedu zase do Hlinska, pak opět do Pardubic, kde jednotku v 9:30 odstavím. Spěchám do depa odevzdat klíče a volám hradeckému strojmistrovi, zda mi někdo bude chystat stroj. Mám jet totiž režijní jízdou a vlak mi zabrzdí na místě v 10:45. Odjezd vlaku s živým a připraveným strojem od nástupiště v 11:11 tedy těžko stihnu.
Ilustrační foto: Djim Loic / Unsplash
Strojmistr se zdá dotazem zaskočený a ptá se mě, zda bych nestihnul přijet o vlak dříve. Spěchám tedy do stanice na výlukový autobus, který mě převeze do Rosic. Tam přestoupím na Pantera a uháním do HK. Zde potkávám kolegu, který mi začal chystat stroj. Společně ho narychlo zbrojíme a já v 11:05 vyjíždím do stanice.
Mezi vlaky se dostávám do Pardubic, kde začala výluka trakčního vedení. Jako soupravový vlak bez lidí musím ukázněně čekat, až se přes ochromenou stanici a vyloučené koleje procpou důležitější spoje.
D3 a křižování
Protože díky aplikaci vidím, že můj pobyt bude trvat déle, kontaktuji už předem dispečera, abych s ním sepsal rozkaz na trať D3. V dopravně v Holicích totiž budu míjet jiný vlak. Bude stát na koleji jedna. Dispečer mi rozkazem určí kolej číslo dva.
Odjíždím z Pardubic zpožděný o 25 minut a dorazím do Holic na křižování. Reprezentuje to zastavit před výhybkou, odemknout ji klíčem ze svazku, vyndat jiný klíč ze zámku, přejít na druhou stranu, odemknout další zámek, sklopit zarážku, přendat výměnu, zvednout zarážku a vyjet na druhou kolej. Zajistit stroj, zamknout stanoviště, vrátit se k výměně a znovu sklopit zarážku, přehodit, zamknout, vyndat klíč, přejít na druhou stranu, vložit klíč do zámku, otočit a vyndat svůj klíč. Ten umístit zpět na svazek.
Teprve teď se mohu ohlásit dispečerovi, že jsem strojvedoucí vlaku Hopa, vlak číslo XXX, v čas YY:YY hodin, v Holicích. Zároveň ho požádám, zda mohu z dopravny odjet. “Zde strojvedoucí vlaku Hopa. Může odjet vlak XXX, v čase YY:YY, z Holic do Borohrádku?”
Dispečer povoluje a já si popojíždím na druhou stranu dopravny, kde opět odemykám výměnu klíčem ze svazku a následuje již popsaný postup.
Proč to takhle dopodrobna zmiňuji? Celá operace mi bez sekundy prodlevy trvá 11 minut. Mám postup precizně nachystaný, namakaný a vymyšlený. Včetně takových drobností jako je příprava a oddělení klíčů z velkého svazku. Rád bych tedy věděl, jak a kdo má za to, že se tento postup nechá stihnout v limitu pěti minut. Tolik mi totiž určuje jízdní řád.
Úplně stejné rozmezí mám na tyto úkony i ráno, když tudy vezeme školní vlak. Ne, za pět minut se tohle všechno vážně stihnout nedá.
Hotovson
Díky nasbíranému zpoždění přijíždím do Borohrádku se sekyrou 31 minut. Dozvídám se, že spěšný vlak, kterým jsem měl jet z Týniště k domovu, na mě nečeká a už jede proti mně. Dochází mi, že zde budu čekat na křižování další minuty a operativně si hledám, čím a jak se dostanu do Pardubic.
Jsem unavenej z nevyspání. K tomu hladovej a neuvěřitelně nas*anej z faktu, že autobus, kterým se dostanu do Hradce, pojede až za dalších 35 minut. Odtud se dostanu Panterem do Rosic a tam zase skočím na autobus, který mě doveze do Pardubic na hlavní nádraží.
Pořád nemůžu jít domů, to by bylo příliš snadné. Musím ještě do depa vrátit klíče od dopravny D3.
Je 15:45, sedám do auta a vyrážím k domovu. Nejedu ani plavat. Bolí mě hlava. Cestou uvažuji, že se na tuhle práci u dráhy prostě vy*eru.
Doma se těším z ženy, dětí a snažím se být alespoň něco platný. Jsem ovšem malátný, koukám do blba a snažím se vydržet až do osmi večer vzhůru, abych byl na další den ready.
Středa
Vstávám v 6:30, poměrně čerstvý. Manželce oškrábu auto, stihnu zatopit, dojdu s dětmi na autobus a na nákup. Vyrazím na bazén, skáču do vody v 8:30 a dám 4,3 kilometru. Je mi fajn. Těším se do práce.
Nastupuji v 10:34. Končím druhý den ve 13:45. Jdu k jednotce o 20 minut dříve, což se ukázalo jako prozíravé. Odstavená PESA bohužel nemá svůj den, nepodařilo se mi s ní odjet. Musel jsem tedy vzít druhého, narychlo přistaveného obratového Žraloka.
Kolega, který ten den jezdil, ochotně pokračoval v zjišťování problémů. Nakonec se mu podařilo – díky zkušenosti a šestému smyslu – objevit závadu, kterou diagnostika neindikovala. To jsem se ale dozvěděl až během jízdy, kdy mě informoval, že musím po návratu stroj kompletně vyzbrojit.
Zbrojení
Jelikož se stanice v Pardubicích nadále přestavuje a probíhá na ní výluka, jezdí se zbrojit a odsávat WC přes stavědlo dvě. Tím se proces příjezdu k čerpačce zásadně zpomalí. Jak moc? Sledujte…
Po zastavení vlaku v Pardubicích si přejdete na druhou stranu Žraloka a jedete směrem na Rosice. Za stojedničku. Potom si přejdete zase zpátky a jedete za 13. kolej. Potom si znovu přejdete a jedete do “paramáckýho vejtahu”. Tam opět přeběhnete a jedete pětikilometrovou rychlostí přes váhu po 43. koleji směrem k točně. Zastavíte, hodíte si angličák a dojedete k čerpačce.
Zde slezete a zbrojíte první nádrž. Potom AdBlue. Jdete na stanoviště, popojedete a vyzbrojíte nádrž s topením. Opět stanoviště, popojet a zbrojit druhou nádrž. Zase stanoviště, cuk, a nabrat AdBlue.
Potom popojet k angličáku, zase dolů z mašinky, a srovnat si ho. V mezičase jím projela MUVka, takže ho přehodila. Říznout ho by bylo snadné, ale já tu chybu neudělám. Znova na stanoviště, přejet za angličák, přeběhnout na druhou stranu, zase hodit angličák a hurá do depa na odsání WC.
Cestou slezete a srovnáte výměnu před depem, potom znova dole v depu, a opět si naházíte posunovou cestu zpět na první kolej. Zpátky na stanoviště a zastavit tak, aby hadice dosáhla na odsávání fekálií. Poté hned ven a shánět uklízečku, protože má celkem 15 minut na to, aby odsála WC, vytřela jednotku a vybrala koše.
Mezitím si nachystáte číslo vedeného vlaku, napíšete hlášenku se zdůvodněním zpoždění a vyrazíte zase do stanice… pohoda.
Cestou k nástupišti koušu chleba. Posléze odjedu pár vlaků, vrátím se do Pardubic, nachystám mašinku pro kolegu a v 19 hodin ukončím směnu. Spát na nocležně druhou noc po sobě neriskuju a jedu domů. Usínám ve 22 hodin.
Čtvrtek
Budíček ve 2:15 je krutý. Rychle do auta, honem do Pardubic, začínám pracovat ve 2:47. Musím oživit malý motorek a s ním odjet do Choltic, tam na ose přeskočím a za minutu jedu do Přelouče a odtud zase do Pardubic.
Ihned po zastavení skáču na Žraloka a jedu Hlinsko. Vracím se a znovu zbrojím – opět výluka a WC. Zase to vyjde bez pauzy a pak honem na další vlak do Hlinska a zpátky.
Je 12:15 a šel bych domů, ale nemůžu. Na kolej 406, kde jednotku parkuji, dorazil pracovník ČD, který kontroluje a vyměňuje hasící přístroje. Blíží se jejich revize. Nemůžu nechat jednotku odemčenou, hasičáky mám na stanovišti, takže prostě čekám, až se všechno zprocesuje.
Ve 13:38 nasedám do auta, jedu plavat, abych si vyčistil hlavu. Nechce se mi. Jsem nevyspalej, nenajedenej, unavenej a nas*anej. Vydržím ve vodě 90 minut a jedu domů. Bolí mě hlava.
Doma se přetvařuju před manželkou, která jasně vidí, že jsem úplně hotovej. Vydržím vzhůru v malátném stavu do devíti večer. Moje činnost sestává z vytvoření svačin dětem, přidáním dřeva do kotle a obstaráním lahvičky na moč. Usínám opět v deset.
Zítra bych měl mít volno, konečně. Jenže…
Pátek
Musím dojít na periodickou prohlídku – po dvou letech. Požaduje ji totiž můj zaměstnavatel. Chce vědět, zda jsem v pořádku. Psychicky i fyzicky. Díky covidu je nutno se k lékaři dlouho dopředu objednat, což jsem učinil tři týdny zpátky. Jediný možný termín je 14. ledna v 7 ráno.
Vstávám v 6:15 a vyrážím zase do Pardubic. Sestra mě píchá do prstu, zkoumá moč, čtu čísla a písmena, poslouchám její slabé šeptání, pan doktor hodnotí výpis z karty od obvoďáka. EKG, poslouchá stetoskopem, jestli rozbitě nešelestím, měří mi tlak (120/70), pochválí mě za sundaný špek a chystá čtvero papírů s výsledkem zcela zdráv. Jsem ve výborné kondici a tudíž schopen práce. Spokojenost.
V 7:35 vycházím z ordinace. Cestou žvýkám banán a přikusuju proteinovou tyčinku. Jedu plavat. Mám volno, dokonce i zítra! Kašlu na dráhu!
Vylezu z vody a zastydím se nad svým životem. Doma jsem teď své ženě moc nepomáhal. Díky po*raný práci jsem furt v háji a jako manžel úplně nanic!
Jedu na nákup, doma uklízím, vařím oběd pro všechny i na sobotu a nedočkavě vyhlížím, až choť zabrzdí ze školy u domu. Když vystupuje z auta, dochází mi mimoděk, že na dráhu kašlat ještě úplně nemůžu. Neudělal jsem si totiž požadovaný test na covid. Mám ho totiž vykonat o svém volnu, dvanáct hodin před směnou.
Poctivě se tedy šťourám v díře, čekám a negativní výsledek volám strojmistrovi, aby ho zanesl do reportující tabulky. Je přísně sledovaná. Vypínám drážní telefon.
Je pátek – 14. ledna, 18:40. Právě jste dočetli fírovský týden v kostce. Líbil se vám?
Krásná ukázka toho, že prostě nejsou lidi. Dtto ve zdravotnictví, průmyslu a vlastně v každém odvětví. Držím palce, aby aspoň ty nervy vydržely.
Je to tvrdá práce. Ne že bych třeba stavbařům záviděl, mají to ještě náročnější, ale ti si můžou dát aspoň v klidu pauzu na svačinu, když se něco zpozdí.
Máš plán B, až tě dráha naštve úplně? 🙂
Mám, půjdu dělat do IT segmentu, abych měl garáž kilo čistá ruka. 😀
Dělám v IT. Dělám od nevidím do nevidím. Stovečku nemám ani za 2 měsíce v hrubým.
Normálka, bývá i hůř kolego 🙂 Hlavu vzhůru pokud tedy zrovna nebolí 🙂 A pak se někdo diví,že když se zaměstnanec po dvaceti letech v turnusu dožije dodatkové dovolené je řev když ji pak chce zaměstnavatel osekat.. Jo,kdo chce tuhle práci dělat musí něco obětovat,prostě negativa k tomu patří.
Aleši, bude upřeněno v dalším psaní, kde jsem díky dvoudennímu volnu a spaní o něco málo smířlivější.
A díky za komentář, tomu kdo zná provoz nemusím určitě nic vysvětlovat.
Hlavně vydržte. Cestující to sice neprojevují, ale většina je ráda za jistotu, že je dovezete do cíle. Únava je cítit i na řidičích MHD. Rád bych byl strojvedoucím, aspoň vypomáhat. To co mi to nedovoluje teď, je věk. I když vím, že zvládnu. 🙂 Když tak mi napište na mail. 🙂
Hold,na dráze těžký peníze vydělávame 🙂
Jak to tak čtu, máme se u ČDC furt jako prasata v žitě. Tohle bych přežil párkrát, mimořádně, ale rozhodně ne turnusově.
Poté, co jsem viděl několik jízdních řádů na „úvrať průjezdem“ (úvrať, přesto byl ve stanici nakreslen průjezd, nejednalo se přitom ani o vratnou soupravu, ale o 1 lokomotivu s několika vozy) se těm 5 minutám na ani D3 nedivím.
Došly mi slova. To by měli číst věční internetoví kecalové, nadávající nejen na dráhu.
Souhlas, zaměstnání strojvůdce není práce, ale poslání. Za sebou veze tisíce tun výrobků nebo materiálů, nebo stovky lidí. Je to obrovská odpovědnost, chyba se neodpouští. Komu podaří dotáhnout ten svůj “vlak”až do důchodu ve zdraví zaslouží uznání. Z vlastí zkušenosti vím, že mnohým se to nepovedlo. Odešel do práce jako nositel “Řádu práce”a po chybě pomocníka byl potrestán.
Přesně takhle nějak to začalo u mě… podráždění, únava doma k ničemu, blížil se nám porod a já byl ještě víc v depresi, protože jsem doma moc nepomáhal a s vědomím, že malou uvidím jednou za čas a nebudu mít ani náladu si ji pochovat jsem se složil…nejhorší je, že jsem nenašel podobně placenou práci abych mohl z dráhy zdrhnout…smutná pravda, že tam trávíme odporný množství času, ale v konečným součtu furt máme o pár tisíc těžší kapsu…tak co si vybrat…žít od výplaty k výplatě nebo aspoň trochu zaopatřit rodinu, ale bát se, že přijdeme o všechny krásné okamžiky našich dětí a nakonec i o rodinu…
Od kdy se klíče od dopravny D3 dávají do depa ? Vždycky do dopravny.nevim ale do směn mají co kecat turnusovi důvěrníci… Jako u ČD to není zázrak ale jezdit u soukromníka tak se člověk na mašinu může zrovna nastěhovat.ja sem u ČD Cargo celkem spokojený.
Skutečně máme klíče od D3 s uzamykatelnou schrankou umístěné v depu. Je to zpracované metodickým pokynem, ověřeno a schváleno ze strany SŽ.
Turnusový důvěrník vstoupil do jednání s tvůrcem grafikonu a je v jednání úprava od první změny grafikonu, protože současný stav s volnem snáším špatně nejen já, ale i další jezdci. Tak doufám, že to klapne.
Si tak říkám, když čtu Vaše vyprávění, že mi je snad i líp na kamionu. Máme jasný pravidla odpočinku, kterými se musíme řídit.
Žádná sranda …