Než jsem se rozkoukal, velká část prázdnin je za mnou. Vyplnil jsem tento okurkový čas skutečně pestře, což je s ohledem na mou lenost a nechuť akceptovat novoty vpravdě ohromující proměna. Mimo další stořky, které si mazaně nechám na jindy, sepíšu alespoň dvě.
Zapsáno: 4. 8. 2025
Na mé dobré kondici a spokojeném rozpoložení se zcela jistě podepsala aktivní rodinná dovolená, která se odehrála v lokalitě Českého Švýcarska. Volba oblasti, ubytování, program, stravování i délka byly zcela v gesci mé manželky.
Pomyslnou volnou ruku jsem jí nechal hlavně proto, že jsem líný cokoliv vymýšlet. Moudře jsem mlčel a nenamítal, že jsem to tam s ní před 17 lety projezdil křížem krážem a nechce se mi věřit, že by se na skalách nebo řekách mohlo něco zásadního změnit. Pravda, byli jsme tehdy bez dětí a ty dokážou dovolenou značně proměnit. Procházky, túry, výhledy, túry, vzdělávání, túry… Chybí vám tam něco?
Jsme v Děčíně a jde se na zámek!
“Mamko,” dotazují se děti, “jak to, že s náma taťka nemusí a jde plavat?”
“To víte, děti, taťka, no, ten nemusí vůbec nic!”
“Až budete taťka jako já,” povídám, “tak na zámky taky nemusíte. Já už jsem tam byl, je to tam moc krásný, zlatý hrnky a pěkný vobrazy, to musíte vidět. Fakt je to super!” Otočil jsem se na choť. “Mínus jedno vstupný, tak si za mě dej třebas nějakou laskominu. A navíc ušetříme za parkování, to je před bazénem gratis.” 😀
K cenám mám pocit, že se provozovatelé leckde definitivně po*rali. Párek 105, klobása 165, řízek 350, smažák 335, parkování osobáku v Hřensku 300. S lecčíms jsem dokázal po nádražácku vyjebat. To mě vcelku zásadně potěšilo, protože na zlo a zm*dství je nutno odpovídat tvrdou, nesmlouvavou a lstivou reakcí.
Lidí bylo překvapivě nemnoho, což mě překvapilo a rozradostnilo zároveň. Když jsem se po týdnu vracel domů odpočatý, spokojený, nadšený, opálený, vysportovaný musel jsem manželce nahlas vyjádřit uznání, poděkování a smeknout a pochválit její vycizelované plánování. Dovča byla prostě epic!
A dál
Po návratu mě čekala další odměna. Pravda, trochu nečekaná. Vrchní strojmistr roztočil kolo směnového šílenství s ohledem na dovolené natolik divoce, že na mě pravděpodobně nedopatřením dopadla noční směna Pardubice-Hlinsko a zpět. Protože jsem tam skoro už deset měsíců nejel, zjišťoval jsem nejprve u ochotných kolegů, zda a co se v mých kdysi výsostných vodách změnilo.
Poslední večerní vláček nahoru a první ranní dolů jsem odjel s určitou (a snad pochopitelnou) nervozitou. Mohl bych vypisovat myšlenky, co a jak mi probíhalo hlavou při pohledu na místa, kde jsem začínal, učil se, objevoval, trápil se…
K tomu všemu mi železniční pánbůh nadělil na jízdy Žraloka 30ku nahoru a 31ku dolů. Při pohledu na původně kdysi pouze pardubickou hýčkanou chloubu jsem se neubránil určitému smutku, protože je zjevné, že původně turnusové vozidlo pro pár jezdců nyní využívá daleko větší množství fírů. Ve vší úctě k poctivým je zcela zjevné, že opravárenské zázemí a servis… Ale to je fuk, nezmění se to, je*at.
Jedna věc mě překvapila. Měl jsem při jízdě samotné na všechny úkony opravdu hodně času. Všechno mi přišlo klidnější, pohodovější, míň nervozní. A bavilo mě to!
Jízdu nahoru a dolů jsem si natočil. Mám za to, že půjde o asi můj úplně první záznam za tmy, kdy díky zvolené technice bude poznat, proč mají fírové na lokálce tyhle večerní vlaky tak moc rádi. Jestli se adminovi bude chtít ho zpracovat… (I by se chtělo, ale to by ten záznam musel za něco stát. Skončil v koši. – pozn. admina)
Tak zas někdy. Tvl, já jsem tak rád, že se mám, jak se mám a že dělám, co dělám. Chci si o tom povídat s lidmi, kteří mi rozumí. Už ladíme datum. 🙂
V textu byla zmínka o servisu. Asi ne úplně takovém, jaký by jste si představoval. Ale i ve všech možných depech nejsou vůbec ideální podmínky a z určitých důvodů (veřejně nelze vypsat) demotivují postupně i srdcaře. Hodně síly.
Věřím. Se spoustou správkařů jsem v kontaktu a co od nich slyším… …. … .
Díky, ať se daří.