O práci a odpočinku

Jelikož mi bylo adminem doporučeno nevypisovat nudné stavební milníky a skoky ze stavby (málo kolejí), otisknu si sem pouze dílčí kapitolu, z které jsem měl asi ty úplně největší obavy.

Zapsáno: 31. 7. 2025

Již stojící domek bylo nutno dopojit na neexistující sítě. Úspěšné kouzlo se odehrálo během třítýdenního maratonu, při němž se překrývalo mnoho vysoce odborných činností. Akci zrealizoval můj bratr se svým pobočníkem. Asi z 90 % úplně sami.

Pozemek, kde na důchod se svou paní zakotvím, je krásný. Leč jeho umístění mimo obývanou lokalitu znesnadňovalo připojení vody a kanalizace. Protože nestačí danou věc jen provést. Musí se i zkolaudovat. Nelze si naivně myslet, že člověk vyhrabe pruh, do něj položí tlustou trubku na ho*na a nad ni rozbalí další, jen o malinko hubenější, na vodu, aby v případě, že ta splašková praskne, nedostala pitná tekutina nezdravě nepříjemnou pachuť.

Záměrně píšu tento můj původní plán v plné nahotě, aby si nezkušení čtenáři či budoucí stavebníci (myslím hlavně na ženy) uvědomili, kolik bolesti a úsilí je nutno vyvinout pro splnění jejich snů. Stať o bolesti jsem nezařadil samoúčelně.

Um

Můj prostřední bratr se svým synem Pajdou, které jsem pověřil úkolem, výše zmíněnou operaci a proces dlouho a přepečlivě promýšleli. Dokonce tak, že jsem na některé moje dílčí otázky stran průběhu akce vůbec nedostával odpovědi. V jiném případě bych se strašlivě urazil a měl pro jejich pohrdavé vzájemné výrazy plné posměchu velmi ostrá slova výtek. Zde jsem byl ovšem pamětliv faktu, že jsem v roli prosebného žadatele a mohlo by se stát, že mě klidně pošlou do p*dele. 😀

Pro představu – nacenění naší operace u dvou stavebních firem, které by podobnou akci zvládly, vycházelo jednou na 2,4 koule a u druhé, která by mohla začít přibližně za 18 měsíců (s otazníkem), potom na sympatických 2,1 milionu.

Občas na mě na YouTube vyskočí videa lidí, kteří doopravdy umí svoje řemeslo. Některým nevadí podělit se obrazem o svou dovednost. Být u podobného koncertu mistrovství v reálu je samozřejmě jestě mnohem lepší. Proto se zde ve svých textech občas opírám do zbytečných oborů filozofujících o naprosto nepodstatných věcech, jejichž přínos je naprosto marginální, někdy až škodící. Naprosto nejvíc mě baví pozorovat ty, co o sobě vůbec nikde a nikdy nechtějí mluvit.

Může se stát, že lidem, na něž kladete břímě spolehnutí, v určitý čas, kdy musí nejvíc pracovat, vstoupí do života nemoc. Tomu se samozřejmě nelze vyhnout. Je to smůla, osud, vyšší moc. Ve většině případů by se veškeré činnosti zastavily a pokračovalo by se až po překonání komplikace. Sám to znám – připomínám plavání a veslování se zlomeninou v ruce. (Hahaha! – pozn. admina)

Bolest

Synovec Pajda se přibližně deset dní potýkal s výrazně nepříjemnějším a v mých očích mnohonásobně větším utrpením. Ovšem nepovolil! Dopřál si odpočinku pouze úplně první den. Jeho výpadek pozoroval s jistou, špatně potlačovanou nevolí jeho otec a můj bratr, který na jeho okamžitou a 100% připravenost vždy spoléhá. Protože sám pracuje v tempu, které by bylo pro většinu lidí (zvyklých manuálně dělat) naprosto smrtící, těžce a jen velmi nerad nese jakoukoli, byť zcela oprávněnou zahálku.

Druhý den, v 7:30, si Pajda dovolil postěžovat, že to stále “fakt kure*sky bolí” a komplikace nejen neustupují, ale dokonce zesilují. Vše doložil naprosto fascinujícím a nepopíratelným vizuálním dokladem obrazce na těle, na což musel můj bratr s pochopením a citlivě reagovat.

“Hm, hele, neberu ti, že to může bejt nepříjemný. Půjdem teda jenom na dopoledne, než bude největší pařák!”

Strašně se mi líbilo to použití slova nepříjemný, což bylo největší možné uznání a přiblížení k formulaci “kure*sky bolí”. Pajda, který díky bolesti a nemoci neprohlédl lstivě nastraženou vějičku, povolil a když si v 18:30 vzpomněl, že se dopoledne poněkud protáhlo, dovolil si tuto skutečnost připomenout otci. Že už toho má, s ohledem na podmínky a svou nemoc, poměrně dost. Odpověď ho asi nepřekvapila.

“Už to dorazíme. Mám toho taky plný vinty. Jak je vedro, nebaví to nikoho. Vono hele, to si zas nemysli, že kdyby ses válel doma v posteli, bylo by ti nějak dramaticky líp!” 😀

Naordinovaná léčebná kůra, kterou Pajda trpělivě snášel i další dny, kdy u nás otročil a plnil pilně povely od taťky léčitele, ovšem zabírala, čili se již dávno těší vynikajícímu zdraví.

Douška

Přiznat, že nebýt v první řadě bratra a Pajdy, byl bych v p*deli jak nikdo jiný, je osvobozující. Popravdě se mu trochu divím, že se už dávno nevěnuje jiné činnosti, než je práce u dráhy. Vydělal by si ne dvakrát, ale desetkrát tolik. Jen by nesměl mít klienty jako já. 😀

Zarytost a cílevědomost, kdy dokážou realizovat věci, které jsou na první pohled komplikované, bezmezně obdivuju. Pozoruju je, s ohledem na vlastní lenost, s neskrývaným obdivem. Jsou mi inspirací.

Sítě jsou aktuálně hotové z 90 %. Jaký z toho mám pocit? I když to neumím, mám chuť tančit.