Sport v roce 2024

(Nejzbytečnější článek roku je tu! – pozn. admina)

Co by to bylo za rok, kdybych si na jeho konci nepřipomenul oblast, která mi kromě vlaků přináší tak zásadní radost. Ohlédnutí, které za uplynulou dvacetštyrkou udělám, bude poměrně stručné a strohé. Přesto v něm zmíním dvě těžkosti, které se mi za cenu bolesti, přemáhání a také složité kombinatoriky podařilo vyřešit.

Fraktura

Zlomené zápěstí (Ve skutečnosti to byla jen kůstka ve hřbetu ruky, ale i tak… – pozn. admina) jsem si přivodil v létě – zbytečně a hloupě. Protože se to stalo o dovolené, mimo domov a navíc večer, nechtělo se mi s na první pohled pouze napuchlou ruku jezdit a zatěžovat paralyzovaný zdravotní systém.

Pár dní v obinadle sice eliminovalo otok, ale ruka pořád bolela jako čert. Mám docela posunutý práh bolesti, a nebyla to první kratochvíle s poničenejma rukama, čili jsem pochopil, že si tělo na nové trápení musí zvyknout. Na můj vkus se zranění lepšilo opravdu pomalu, takže jsem začal s naordinovanými sportovními rehabilitacemi (Poté, co jsem Hopu po 3 týdnech jeho stesků a bědování přesvědčil zajít k doktorovi – pozn. admina). Ty měly za cíl donutit mě zapomenout na žal, jaký neuvěřitelný chudák jsem a proč se podobná p*čovina musela stát zrovna mně, když je na světě tolik jinejch ku*ev, který by si ji zasloužily tisíckrát víc.

Kdybyste někdo sportoval se zlomeným zápěstím (Kůstkou. – pozn. admina), můj osobní žebříček nepříjemnosti je tento:

1. Největší peklo je jízda na kole. Ohnutí a držení řídítek silou a otřesy při jízdě mi nejednou vehnaly slzy do očí, až jsem přes ně skoro neviděl. Sprostá slova, která mi při nečekaném výmolu automaticky létala od pusy, byla šťavnatá, mocná a úlevná.
2. Plavání taky nic moc, přestože se doporučuje pro rozhýbání. Kroucení a zatěžování v roky navyklých úhlech mě deptalo naprosto zásadně a občas mi nezbylo, než vydržet pouze silou vůle.
3. Veslování sice bolelo též, ale konstantně. V obvazem zpevněné poloze to byla, proti výše uvedeným, vlastně pohoda.

Nejlepší byl běh. Ten ovšem, jak víme, nejde provozovat každý den.

Čas všechno zahojí. Nyní, po více než čtyřech měsících od úrazu, se dá říct, že ruka téměř nebolí.

Škola

Jak moc mi do sportování zasáhne vzdělávání, jsem si uvědomil, kdy mi v epos poště naskočil plán výuky. Ukazoval, že se začíná brzo, končí pozdě a do toho všeho mě ještě čeká hodina dojíždění tam a zpět. Regulérně jsem uvažoval, že prostě budu muset začít lhát a vymluvím se na nemocné děti a manželku, která je tři týdny na kongresu učitelek a já mám, chudák, na hrbu celou domácnost. Nebylo by to ostatně poprvé, kdy bych mazácky markýroval přetěžkou činnost a věnoval se ve skutečnosti jiným věcem.

Že jsem k tomu nemusel sáhnout a podařilo se mi nepřerušit ani jeden den vzdělávání, ba co víc – ani nemít pozdní příchody do hodin, se podařilo pouze díky vůli vstát ráno před pátou a jít si odbýt sport před odjezdem do školy. Nechtělo se mi. Běhal jsem, vesloval a jezdil na kole. V dešti, za tmy, v zimě a v garáži potichu, páč doma všichni spali. Plaval jsem pouze v pondělí, pátek, v sobotu a neděli, protože jindy se to nedalo vymyslet.

Ku*evsky náročnejch 14 dní to bylo! Dobře, že je to za námi! 😀

Shrnutí

Snad i díky štěstí jsem tedy od lámací letní dovolené, kdy jsem se naplno věnoval rodině, nepřestal sportovat. Nevynechal jsem ani jediný den. Šňůra více než čtyř měsíců v řadě mě svým způsobem fascinuje a nevěřím, že ji vzhledem k věku a schopnosti regenerovat někdy překonám. Není to pravděpodobné a už vůbec ne fyzicky možné. (Já bych se nevzdával. Třeba takový večeře s rodinou nebo čtení pohádek jsou zbytečný a dají ti minimálně 15 minut denně k dobru na sport! – pozn. admina)

Nyní je 31. prosince, 8:37 ráno. Za malý okamžik odjíždím plavat. Dám si poslední hodinu a půl v tomhle náročném roce a odevzdám článek panu správci ke zpracování, stejně jako souhrnné statistiky z Garminu. Možná připojí pár teplých slov o fabiích na hřišti, počtu hamburgerů nebo jiných, lépe měřitelných údajích.

Protože se na čísla celý rok nedívám, budu jejich výčtem překvapený. Admine, je to tvoje!

Admin a čísla

Loni jsem psal, že je Hopa magor. To jsem ještě nevěděl, že během zpracování dat z roku 2024 objevím anomálii a duplikace u jedné z aktivit. První verze grafů a čísel vypadala výrazně jinak (670 hodin sportu, denní časový průměr 105,5 minuty atd.). I na poměry zavilce Hopova formátu, s přihlédnutím ke zlomenině, škole a postupujícímu věku lehce nereálné. Čili po bádání a odstranění záhadných zdvojení jsou čísla taková, jak je vidíte níže.

Jinými slovy – zase TAKOVÝ magor Hopa není. A nebyl ani loni a předloni, protože, jak se ukázalo, byly reporty „cáklé“ už tehdy. Jen si toho nikdo nevšiml.

I přesto všechno je potřeba říct, že ač jsou čísla za 2024 nižší (logicky), je v nich, po hrubém odečtení chyby i v předminulém roce, pořád růst. Jak časový, tak v počtu aktivit. Autor blogu je tedy jen normální blázen. 🙂

Souhrn:

• Celkový sportovní čas měřený hodinkami: 551 hodin a 56 minut 
• Celková absolvovaná vzdálenost napříč sporty: 5427 kilometrů
• Počet celkem spálených kalorií (jen sportem): 366801 kcal
  Přepočteno na foie gras a standardní balení o 700g s cca 800 kcal energie, kterými se běžně movití stavitelé domů krmí, jich za rok spálil cca 458 porcí.
• Průměrný čas sportování na jeden kalendářní den: cca 91 minut

Pár obrázků…