Před nějakým časem se jednomu z hráčů na mém oblíbeném herním fóru narodil následník. Radostná diskuze a gratulace mi probudila vzpomínky na prožitky, kdy jsem byl vlastní ženě velkou oporou. Mám totiž pocit, že ačkoli se hlásá rovnoprávnost, někdy si veškerou pozornost a práva ohledně narození a výchovy, pro sebe usurpují matky a na důležitou roli otce se neférově zapomíná.
Včera u bráchy velká oslava, manželka má dnes chmury. Není ji nejlépe od žaludku z přemíry dobrého pití. Dětí jsem se tedy zbavil a strčil je k máti na hlídání. Dojedu na kole na nádraží, vlak dorazil na minutu přesně. To mě velmi potěšilo, neb bude trénink v bazénu poctivý a můžu si dokonce přidat pár minut k dobru.
Moje radost neměl dlouhého trvání. Mašinka se svižně rozjela a po 200 metrech najednou buch – rychlobrzda. Stojíme.
Nemám to kam dát, tak alespoň sem. I když to tady asi nikdo neocení. Bazén zjevně netáhne tak jako koleje. 😀 Přesto musím konstatovat, že rok 2019 byl z hlediska vody rokem dobrým.
Jel jsem včera plavčit hned ráno, odpoledne jsem musel do práce. S hrůzou a mračením sleduju neuvěřitelné množství lidí v hale. Nějaký neohlášený závody pro děti, malý – 25metrový – bazén zabraný úplně a velká padesátka celkem plná. Vlezu do kondiční dráhy s asi pěti lidma. A klika, během chvilky u mě v lajně najednou prázdno.
Tenhle zážitek se mi nepíše snadno. Nevím, zda ho dokážu předat pouhým popisem.
Končil jsem směnu v 1:40 ráno, domů dojel kolem druhé, usnul úplně vyřízenej. Byl pracovní den, myslím úterý, ráno manželka vypravila děti do školy, sama odjela do práce. Dopoledne jsem tedy úplně sám doma.
Mám za sebou první větší honičku na silnici. Golf vs Audi.