Lázně 2025

Tohle bude dlouhý…

Zapsáno: 8. 5. 2025

Lokalita Jeseníků, kde jsem se shodou okolností loni na kratší rodinné dovolené nacházel, mi přišla doopravdy zajímavá. Proto jsme ji s kolegy zvolili k nařízenému relaxačnímu odpočinku od nejlepšího zaměstnavatele v republice. Hned teď musím zmínit, že dumám, zda někdy něco v budoucnu překoná naprosto parádní pracovní relax. A s určitým smířením mi dochází, že těžko.

Vyšlo nám takřka všechno. V první řadě klaplo počasí. Oproti poslednímu pobytu v Jáchymově se můj smutek nad chudou snídaní změnil v nadšení nad výběrovými švédskými stoly. Vařilo se zde opravdu skvostně. V hotelu Bezruč bylo hezké a čisté ubytování. Fajn personál a k tomu nemnoho lázeňských hostů, neboť ještě nezačala ostrá sezóna.

České dráhy, které si nás hýčkají, nám vybraly příjemné procedury. Nadto nám, díky perfektnímu časování, darovaly volná cestovací odpoledne, které jsme mohli věnovat výletům. Došlo i na sport s náhradním plněním, neboť bazén… Ale k tomu se dostanu. 🙂

Neděle & odjezd

Než jsme s klukama vyrazili, stihnul jsem doma poslední kolo a veslo, neboť jsem odhadoval, že se mi pak už v daleké cizině nebude chtít. Vyšlo to akorát. Kluci dorazili, cesta v poklidu přes místa, kudy si to smaží Baltic expres, o němž Honzovi i mně Tomáš vyprávěl mnohé, a pro cestující veřejnost, pobuřující historky. Autem nám přesun trval lehce přes dvě hodiny. Check-in, předem nahlášené jednolůžáky s doplatkem, zaplacené parkování, oběd, vstupní lékař…

Odpolko první procházka po okolí, asi 6 kilometrů. Večeře, Tatranský čaj jako digestiv. Posezení s klukama a nadávání na všechno možný. Sepisuji pojednání o KOP pro čtenáře, večer zásadní redakční diskuze s adminem, který na poslední chvíli stahuje již plánovaný článek o rybníku, neboť ho vydáme později – až po doplnění. Nic teda nevyjde a je mi to jedno.

Pondělí

Snídaně, lékař, rozpis procedur, inhalace, koupel, masáž, oběd. Návštěva recepce pro informace, čím se zabavit. Nemám kde cvičit, do p*či, tušil jsem poděl a levou. Nemám tu ani kolo, běhat 12 dní nevydržím. Jedu okamžitě domů, nechci tu bejt už ani minutu!

Spoléhal jsem na lázeňskou posilovnu, ale je v rekonstrukci a mimo sezónního vytížení uzavřena! Hledám náhradu s veslařským trenažérem Concept2, což je nejlepší stroj na světě. A jsem na něj zvyklý. Vida, dole ve městě je nóbl fitko. Telefonicky kontakuju obsluhu, která mi potvrzuje, že se u nich stroj nachází a není moc využívaný. Rozbalím smutek, že jsem bez vody a musím sportovat, že mi je jinak truchlivo – velmi, tuze, hodně.

Podle hlasu mladá cvičitelka, že má kurz jógy, ale ať přijedu dřív a že to probereme a ukáže mi stroj. Je to jeho nižší E verze, sedí se nízko nad zemí. Ale jsou tam i kardio pásy běhací, orbitracky mají a tak dále. Že si stopro vyberu.

“Ježiš, vy jste skvělá, miluju vás! Já se strašně bál, že budu nebohej a bez vody umřu!” povídám.

“S tím milováním opatrně. Jsem singl a docela zoufalá, tak abysme necvičili úplně jinak,” smála se na druhé straně telefonu.

“Eh-he-he,” zasmál jsem se nervózně a vyplašeně, “eh, nevim, co bych na tohle řekl chytrýho,” vycouval jsem z diskuze a rozloučil se.

V duchu jsem ovšem uvažoval, že manželku, až dorazí, jistě potěší, jak je moje strádání pořešeno… Abych se vyhnul případnému pokušení z p*cání, beru si sebou alibisticky na návštěvu fitka radši i kluky. Pro jistotu. Po prohlídce na místě jsem s výsledkem spokojený.

Když už táhnem auto z kopce, jedeme na hodinový výlet na Čertovy kameny. Je nádherně! Procházka po okolí, večeře, digestiv, Tatranský čaj, jsem megaunavenej a jdu spát dřív než kluci.

Úterý

Vstávám brzy, oželím snídani, procedura a pak veslo. Mám s sebou všechno z domova, takže se na hodinu a něco oddám tahání do rytmu hudby. Opakující se mechanický dril s vypnutou hlavou, kdy ze mě řine pot a je mi skvěle.

Mám hlad jako vlk. Oběd, procedura a odpolední výlet na Křížový vrch a odtud na Zlatý Chlum pro skvostné výhledy. Počasí naprosto dokonalé. Poté ještě jedna poutavá výstava a přednáška o Vodní tvrzi, historických čarodějnických procesech na Jesenicku, kde jsem si v rámci očisty od hříchu zkusil projít očistnými plameny. Podobně jako inkvizitorem obviněné oběti.

Večeře, Diplomatico digestiv, debata s klukama na balkóně, únava, usínám v devět večer.

Středa

Budíček v 6:30 a jedu sportovat. Fitko úplně prázdné, odjedu hodinu a deset minut vesla. Začínají se mi dělat mozoly. Bolí to, ale jebat! Nejsem nějakej změkčilej šampon, musím něco vydržet. Dovesluju a jsem spokojený, že mě nic nezastaví.

V 8:45 první procedura, hned navazuje další. Dojdu si zaběhat, jen tak vyklusat pro radost. Pět kiláků po Muzikanstké stezce. Je nádherné ráno, skrz stromy s rosou slunce vykružuje kouzelné kroužky plné zářivých odlesků. Dívám se dolů do údolí a vím, že žiju v nejkrásnější zemi na světě. Snad to tady nikdy nikdo kromě mne neobjeví.

Výborný oběd, po něm krátký odpočinek a další úchvatný výlet. Nejprve se zastavíme v jeskyni Na pomezí. Tam jdou jen kluci, neboť já v ní byl loni s rodinou. Čekám venku, ale nenudím se. Chystám přípravu pro podcast s Jaromírem. Sepisuju otázky, ladím formulace a spokojeně se culím nad ďábelským laděním své oponentury, kterou bych mu rád vyjevil.

Po jeskyních přesun do Velkých losin – pivovar. Kluci si dali každý dvě od cesty a nakupují dárky. Já řídím, takže zůstávám u kofoly. Posléze popojíždíme do řemeslné pralinkárny, kde je pro mě situace už o dost radostnější.

Chlapi v cukrárně, to je slaďoučký, božínku. Stavoval jsem se tam, abych udělal radost. Předně má dorazit manželka a chci ji přivítat a uctít něčím vzácným. Také nechávám balit další balíčky pro babi s dědou, svou mamku, děti. (A já? Já nic… – pozn. admina) Ve vitríně je ovšem takový výběr, že i mé zkušené oko váhá. Přesto volím slaný karamel, višeň, čokoládový krém s křupavými kousky mandle a tolik módní pistáciové pokušení.

Paní, která vše pytlíkuje a opatrně zdobí vkusnými nálepkami, hned zpočátku instruuji, aby mi slaný karamel výrazně odlišila. Potřebuju ho snadno poznat. Nejlépe červenou stužkou, na tuhle barvu reaguje fíra podvědomě a bez zaváhání.

Dali jsme si trochu cukrovinek od cesty, zpět do lázní, večeře, medovina, Kindle, spím.

Čtvrtek

Hned od rána procedury. Nesnídám. Pak jedu veslovat a délku pobytu ve fitku natahuji tak, abych ho sladil s příjezdem mé choti. Čekám na ni, vítačka, objímání a potvrzení, že jsem jí věrný a nelumpačím. Přeházíme tašky z auta do auta, protože nahoře v lázních je to na pytel s parkováním.

Check-in, předvedení pokoje a chlubení se, jak mám uklizeno a vyluxováno (provádí pokojská, samozřejmě). Začínáme obědem. Manželka je viditelně spokojená, jde si dvakrát přidat.

Odpoledne asi nejhezčí výlet! Konec světa, Tančírna, Račí údolí a cestou zpátky ještě zdolání strmého svahu s obřím stolem a židlemi. Má paní se směje hodně a radostně, neboť ji s klukama musíme nabádat, ať zpomalí a respektuje vyžadované lázeňské tempo, které jsme si již osvojili.

Výtečná večeře. Manželka se zase tváří spokojeně a nahlas uvažuje, že opustí učitelskou profesi. Chce se stát strojvedoucí u ČD. Zjišťuje od kluků, jestli jsou k tomu kromě vnímání a rozpoznání zelené barvy i nějaké další předpoklady. Například znalost techniky, byť minimální… Svorně ji všichni uklidňujeme, že vůbec a že dovednost znát jednu či maximálně dvě barvy je víceméně jediná kvalifikace, kterou fíra v životě potřebuje.

Jdeme navštívit kluky na pokoj, výhled z balkónu, kochačka, Diplomatico s kolou…

Před usnutím svoji paní dojatě a trochu rozněžněle pozoruji ze své pohodlné postele s 20cm matrací. Uvelebuje se trochu komplikovaně na malé rozkládací přistýlce u mých nohou. Bude spát trochu pokrčená, ale není z cukru, za ty roky jsem ji dobře zocelil! Jsem hrdý a možná i trochu pyšný na to, co všechno manželce dovedu dopřát a jak velmi ji hýčkám.

Usínám asi vteřinu po vypnutí Kindlu.

Pátek

Ráno pestrá snídaně, procedury, manželka kosmetika. Společná solná jeskyně, vůbec nesportuju, jsem skvělý manžel a překvapuju sám sebe, kterak se dokážu přemoct a nejdu veslovat, ačkoli bych měl. Je mi fajn.

Výborný oběd, odpoledne další echt top výlet do Karlovy studánky. Tam malý okruh na Rolandův kámen a prohlídka města v návštěvnou cukrárny Hubertus, kde mají repliky křesel Halabala jako u mě v garáži. Připomínají mi povinnost dopsat si poznámky na rozhovor s Jaromírem. Při manželčiném popíjení kávy uvažuji nad sepsáním různých vylepšení studia, které se pro mé věrné čtenáře a diváky chystá.

Stále máme skvělé počasí. Večeře, procedura bazén, procházka, digestiv Diplomatico a krátká návštěva u kluků na balkóně. Čtu si asi dvě minuty a usínám s čtečkou na obličeji.

Sobota

Den bez procedur a volno. Zahajuji společnou snídaní s chotí, kdy ji v rámci utužování vztahů pozoruji, jak s viditelnou chutí, ovšem na můj vkus dost pomalu, labužnicky vychutnává každé sousto. Poté se odebírá na objednanou masáž v 9 hodin. Já chvilku píšu a poté na lačno, pamětliv pravdy, že hladovej vlk běhá rychleji, sedám do auta a jedu veslovat.

Ve fitku jsem zcela sám, pouze ve společnosti úzké a pohledné škvíry, které je odhadem 19 let. Stojí za barem a já uvažuji, že by se velmi líbila adminovi. Nevšímám si jí, zapomínám na její přítomnost a vesluji přesně hodinu a devět minut do úplného propocení. V tomto stavu mě nachází manželka, která se šla po masáži projít na pět kiláků a v rámci ujištění se doptává dorostenky, zda ji neobtěžuje moje hekání a funění. Ta je pravděpodobně uvyklá na mnohem ostřejší projevy náklonnosti a sděluje, že to není nic neobvyklého a že muži vydávají podobný rykot velmi často.

Chutný oběd a po něm výlet na Poštovní štolu, kde se těžila měď. Asi hodinu a půl dlouhá a naprosto skvělá prohlídka s výkladem plným zajímavostí. Alofan unikát.

Manželka s námi ovšem nejela, sama chtěla vyrazit na trasu Křížový vrch-Zlatý Chlum-Čertovy kameny-Jeseník, kde ji zhruba po třech hodinách nabíráme. Míříme do Kauflandu pro basu piva na večer.

Vynikající večeře, kdy jsem snědl tři talíře masové směsi a jako přílohu dvě kávové lžičky rýže. Na pokoji spokojeně sdílíme zážitky s manželkou, kdy mi tato vyjeví, že by nechtěla, aby České dráhy svým provozním zaměstnancům s třísměnným provozem, nočními směnami, brzkými ranními nástupy a vypí*eným přerušením bez postele  kolektivní ozdravné pobyty v budoucnu rušily, neboť by ten můj další zase ráda navštívila.

Škrábu se trochu překvapeně za uchem koncem USB nabíječky. Dobře rozumím kolegovi, který prý nechce manželce ukazovat fotky s mou paní, neboť se obává, že by mohla chtít jet na pobyt také. Neurčitým příslibem “uvidíme, třeba tě ještě někdy na KOP vemu, záleží ovšem pouze na tobě, jak se budeš chovat” jsem snad dostatečně vyjádřil pravděpodobnost mého budoucího šlechetného činu.

Zákeřný, nečekaný a podlý fyzický atak polštářem a nadávkou, kterou by snad solidní pedagog nemusel vypouštět z úst, mě překvapil. Přičítám ovšem tento verbální projev vzrušení a nadšení z tak snadného úkolu. 🙂

Nechám ženu užívat si poslední večer o samotě a odcházím ke klukům vypít sklenku AH Riise Gold Medal, abych se po chvíli vrátil zpět na pokoj a usnul spokojený, jak už dlouho ne. Kluci šli na diskotéku. 😀

Neděle

Snídaně, vyprávění o tanci a hudbě předešlého večera. Procházka, solná jeskyně, brzký oběd.

Odpoledne velký a mnou více než měsíc dopředu zamluvený, objednaný a zaplacený výlet na přečerpávací elektráru Dlouhé stráně. Vyšel naprosto skvostně, včetně adrenalinového sjezdu od horní nádrže na koloběžkách. Celkem 17 kilometrů. Počasí parádní, nespěcháme a užíváme si nezapomenutelných výhledů na Praděd, moje (Petrovy) kameny, Červenohorské sedlo…

Po večeři manželka odjíždí k domovu. Já si dám s klukama sklenku medoviny a jdu spát. Oni míří opět na diskotéku a za věcmi, které se nesluší publikovat.

Pondělí

Místo snídaně jedu veslovat. Pak procedury, oběd, procedury. Odpolední návštěva mechového jezírka v Rejvizu. Výlet na 2,5 hodiny, cestou jsme nepotkali vůbec nikoho. Ani cestou tam, ani zpátky. Není pravděpodobné, že by se něco podobného mohlo ještě někdy opakovat.

Večeře, Tatranský čaj, Kindle, spánek.

(Zajímavě udělaná fotografie, příště mi takhle posílej všechny. 😀 – pozn. admina)

Úterý

Od 7 ráno vesluju, jsem durch, nemám hlad. Příjezd na pokoj, suché oblečení a 8 kiláků běhu. Jen tak pro radost.

Oběd, procedura a výlet do Rejvizu na Bublavý pramen. Nemohl jsem uvěřit, jaká je to krása. Doporučuju všem k návštěvě, fakt osmý div světa!

Vyfotil jsem velmi pracně dokumentačně pro představu, ale ani tento povedený obrázek nedokáže přenést nádheru, kterou vlastníma očima vnímáte úplně jinak.

Večeře, výborná a pestrá, sklenka Diplomatica, bilancování a nadšení z KOPky u vše fírů z Pardubic. Pokoj, sprcha, Kindle, v devět jsem tuhej.

Středa

Snídaně, procedury, výstupní lékař, otázky stran odpočinku a relaxace, zda se mi v Jesenících líbilo, výstupní štempl, že jsem prošel s vysvědčením výborný. Musím odevzdat zaměstnavateli.

Výtečný oběd, odpočinek, masáž a krátký výlet a procházka po okolí. Nákup oplatek, trojhránků a Vincentky (z nařízení manželky).

Večeře, digestiv medovina, debata o budoucnosti naší práce, nadávání na mladé, nadávání na staré, nadávání na vedení a vychvalování vlastních dovedností, které jsou nepřekonatelné.

Čtvrtek

Snídaně, check-out, cesta domů. Nikomu z nás se nechce do práce, přičemž nastupujeme všichni hned druhý den. Jsme rozmazlení a rozhýčkaní péčí, která byla opojná a nadmíru příjemná. Posilující, skvělá a v mých očích vpravdě důležitá.

Vážím si jí, stejně jako kluci.

Ještě jednou za ni našemu zaměstnavateli děkuji.

Pro admina, který tento velmi dlouhý a důležitý (A nudný! – pozn. admina) upravuje: Slibuju, že sepíšu něco podobně dlouhého až zase za dva roky. Dělám to hlavně pro kolegy, kteří se na KOP chystají, aby pochopili, o jak pecičkovou a libovou bombici se ve skutečnosti jedná.

Eval

Pro úplný a detailní zápis doplním ještě výčet a hodnocení procedur. Stupnice 1-10, kdy desítka je nejvíc.

1. Částečná masáž – skvělá, jemná, 8/10
2. Masážní křeslo – překvapivě intenzivní, místy až bolestivě důrazné, 9/10
3. Infoschůzka – poslal jsem za sebe náhradníka. Závěr: Nemáme se opíjet a dělat virvál na pokojích. Máme se věnovat sportovním aktivitám, chodit na procedury, zkusit výlety po okolí, když vyjde čas. Hodně spát a odpočívat. 10/10
4. Inhalace Vincentky – neumím posoudit, nepoznal jsem nic, 5/10
5. Bylinková koupel – dřevěná vana plná fernetu a vůně, macerování a příjemné prohřívání. Relaxace. 8/10
6. Perličková koupel – nerezová vana plná bublinek, trochu trapno na začátku, protože jsem si do ní sedl obráceně, což velmi rozveselilo obsluhu. Příjemné. 8/10
7. Klimatoterapie – sportovní chůze s hůlkami, o kterých jsem kdysi psal. Trenérka překvapivě tvrdá a přísná a důsledná. Okruh po lázeňských zajímavostech s výkladem. 9/10
8. Vířivá koupel dolních končetin – vana na sezení, bubliny a proud vody masíruje svaly na nohou. Fajn relax. 7/10
9. Vířivá koupel horních končetin – vana, do které vložíte ruce, stejný princip jako u nohou. 6/10
10. Parafinové zábaly – silné nahřátí kolen, ramen a zad obvazem napuštěným horkým voskem. Příjemné. 7/10
11. Plavání v rehabilitačním bazénu – nechal jsem na konec. Pro plavce jako já naprostá zoufalost, úplná ztráta času. Zmar, smutek a bída. Malý bazén ve tvaru ledviny, legračně mělký, hodně lidí, studená voda. Slibovaný protiproud se nechal překonat velmi pomalým prsovým kopem bez rukou, navíc jako jediné místo v čele byl zasednut 110kilovou obstarožní matronou, které dělal nízký tlak vody viditelně dobře.
    Byl jsem pouze jednou, škoda mluvit. Vířivka, kam by se třeba neplavci přesunuli, byla navíc rozbitá. Celkový dojem 1/10 a ta jednička jen proto, že v bazénu byla voda.