Zážitků a nových vjemů, které jsem za chvilku u elektrického ježdění posbíral, je opravdu spousta.
Zapsáno: 25. 5. 2025
Ne všechny se hodí zveřejňovat. U mnohých stále platím nováčkovskou daň. Některé situace, které se mi přihodí poprvé, např. nečekané zaúčinkování ochrany během jízdy, jsou řešitelné promptně díky znalým kolegům na telefonu. Přiznám se, že na první pohled nabízející se řešení – “Zkus to z druhýho stanoviště, drží to? Tak běž na to, z kterýho jsi jel, drží to?” – by mě v první chvíli nenapadla.
Ani zkoušky na Pantery, o kterých jsem tu v předchozím článku básnil, nebyly zcela bez potíží. Stejně jako předchozí ověření znalostí probíhaly opravdu v detailu a strojvedoucí instruktor, který nás ten den autorizoval, byl skutečně pečlivý. Kromě projití jednotky, ověřující jízdy, otázek a doptávání, si nechal od každého předvést také odstavení a uvedení jednotky do provozu z módu aktivního odstavení. A také “z baterek”.
Spokojen z výsledku našeho snažení nás posléze v podvečer pasoval nezpochybnitelným odznakem úspěchu, což je obřadné předání dvou klíčů od škodovácké jednotky. To se odhrávalo na betonové studni ve šturcu u depa, kde Panteři odpočívají před jízdou.
Jistě jen náhodou jsem hned při prvním otočením klíčem v nouzovém odemykání dveří, kdy se na moje znepokojivé “ku*va, moc to nejde, to vypadá jak zaseklý stavítko!” klíč zlomil. To se neobešlo bez pobavení Dejva a Romana – studentů, kteří dělali zkoušky se mnou.
Jelikož jsem na dráze zaměstnaný dlouhé roky a vím, že drzé čelo je lepší než poplužní dvůr, jsem si vyžádal důraznou prosebnou suplikou master klíč od cvičného. Ten, neb má dobré srdce, zaskočen mou nečekanou smělostí s pobaveným výrazem odděloval klíč z masivního svazku, aby mi ho podal s výhrůžkou: “No nerad ho dávám, je poslední!”
Slibuju, Ondro, že na něj dám pozor a bude v dobrejch rukách! 😀
Padák
Tato stať bude asi pestřejší a moc se mi ji dávat nechtělo. Nicméně… V několika postech zde je zmiňována noční můra fíry. Projeté návěstidlo. V nedávném článku kdesi na webu jsem zaznamenal, že se stále hledá důvod, proč k takové situaci dojde a že ne úplně pokaždé je to na první důvod jasné.
Víte, že tu často píšu s nadsázkou – některé situace ironicky zlehčuji, ovšem uvnitř a v reálu jsem u jízdy jako takové až přehnaně opatrný. Pedantsky svědomitě na zásadních věcech lpím. Dogmaticky, neslevím. Nevypouštím je a mnohdy se sám sobě, za tohle na první pohled zbytečné a důsledné dodržování návyků, směju. Nicméně mi mnohokrát zachránilo kůži.
Následující video je poučné a nezkresluje a neschovává vůbec nic. Studoval jsem situaci před odjezdem vlaku z České Třebové několikrát. Je naprosto ukázkovým předvedením toho jak blízko je fíra při odjezdu vlaku k průšvihu.
Je už po čase odjezdu, máte zpoždění. Fixujete pohledem návěstidlo, paráda, barva, jedeme. Obsloužíte ETCS, uděláte úkony dopravce. Už se nemusíte znovu dívat na návěstidlo, barva byla, ETCS pořešeno, dveře zavřený, jeden sběrač máte, koukáte do monitoru, zda někdo nedobíhá. Pohnete ovládací pákou, chcete jet. Mrknete ze zvyku na návěstidlo, ačkoli už nemusíte, protože víte, že barvu máte. A za půl vteřiny vám dojde, že na něm svítí červená. Další sekundu vám trvá, než ten vjem (vyloučený a nemožný) zpracujete. Mozek se vzpírá pochopit, co vidí. To mi věřte!
Stačilo, aby jinak svítilo slunce nebo byla níž roleta. Abyste se prostě třeba jen znova nepodívali (protože nemusíte). Anebo abyste koukali do tabletu, zda v Dlouhé Třebové stavíte. A vyjeli byste s poměrným tahem na 50 %.
After-math
S panem výpravčím jsem se domluvil, že počkám na jeho telefon. Projel rychlík. Druhej, třetí. Na návěstidle barva, je pro mě. Ale nikdo nevolá, byli jsme domluveni. Lákalo by mě vyrazit, ale prostě nepojedu. Neproběhnul ten telefon. Až po jeho ukončení jsem se to odpoledne vydal na cestu.
Proč tohle píšu a ukazuju? Kromě zkušených fírů, kteří ví, sem občas nakoukne i nějaký jezdící nováček, zájemce či rekrut téhle profese. Kluci a holky, před odjezdem se na ten klacek prostě pokaždý podívejte, i když víte, že tam ta barva (stejně jako už xkrát) předtím byla. Je to vážně dobrá věc.
Palce
Na úplný konec dnešního drážního okénka vyjádřím prosbu a přání. Aby se můj ČD kolega, kamarád a druh, s nímž jsem před 14 lety skládal fírovské zkoušky, úspěšně vypořádal s těžkou situací, která mu naprosto nečekaně zasáhla do života. Nedokážu a nechci vypisovat, jak strašně moc mu držím palce a jak bezmocně přihlížím složitému, bolestivému a nelehkému boji.
Drž se, p*čo! Máš moji neskonalou úctu, respekt a hlavně obdiv! Kdybych mohl nějak pomoct, neváhej a piš. Mám ještě loňskou dovču a rád ji obětuju!
Oceňuji trpělivost fíry ve videu. Ale je vidět, jak to pěkně všude funguje naprosto stejně. Nikdo ti při padáčku nezavolá, nikdo nedá vědět. Starej se sám, jak říkají. No ještě že ty kamery máme. Já osobně bych na vypravčího byl v danou chvílí ostřejší. Projet to, měl by veselo…
Přišlo mi nefér, mračit se na výpravčího. Nevidím jim pod ruce. Také nevím zda neměl situaci, byl ve vysilačce velmi slušný. Mám k jejich práci respekt, a v situaci kdy se jim v ČT přestavuje stanice služba zde asi nebude nic snadného.
Chtěl jsem videem primárně ukázat jak soustředěný fíra “nevidí” červenou barvu i když ji má přímo před očima v ose s monitorem kamer….
Plně souhlasím s klidným postupem. Možná spravedlivý hněv na výpravčího někdo považuje za správný, ale reálně nikdo z nezasvecených neví, co se dělo.
Soptit pak na někoho povede jen k oboustranné podrážděnosti (a je známo, že to způsobuje krátkodobý pokles IQ) , to pak může vést i k chybě, která bude daleko vážnější.
Shrnu-li to, Hopova reakce byla reakcí profesionála.
No, zajímavé… Ale může se stát. Líbí se mi profesionalita a nadhled strojvedoucího. “Já jen, abychom nebyli slavní”!
To jste vy, Hopo?
Vzhledem k tomu, jak se tady dokážete někdy od plic vyjádřit tak klobouk dolů, před naprostou chladnou hlavou, klidem, profesionalitou.
Diky. https://www.youtube.com/watch?v=_tlsY-zqtQI
Dotaz. Dá se 12 minut při dodržování všech předpisů dohnat? V případě že dá, tak za jak dlouho? Děkuji.
Někdy ano. Úplně minimalizovat, nebo ho alespoň zásadně zkrátit. V Chocni a v Pardubicích je čekací doba 7 minut, dispečeři-výpravčí nás když to lze pustí před rychlíkem, podaří se uspíšit nástup cestujících písknutím výzvy strojvedoucího….
O to pokrácení se když to jenom trošku lze snaží všichni, kdo má na jízdu vlaku vliv -výpravčí, vlakvedoucí. No a pomáhá jim i při tom i ten strojvedoucí.
A proč nezakročilo ETCS? Já myslel, že s ETCS se proti “stůj” nejde ani rozjet. Děkuji.
Jednalo se o výchozi vlak ze stanice, kdy je odjezd v modu SR , tedy na odpovědnost strojvedoucího. Jede se podle rozhledových poměrů a ETCS dohlíží pouze na dodržení rychlosti 40km/hod , než se načte a plně zorientuje.
Veškerá zodpovědnost je na strojvůdci. Pokud toto absolvuje každou směnu, tak se ničemu nedivím. Uspěchaná doba. Mají můj obdiv, že to zvládají.
Dneska jsem si na tenhle článek vzpomněl. Jsem jeden z těch jezdících nováčků a ne úplně daleko od rajonu autora.
V nejmenované stanici mám svolení k posunu, bílá svítí. Tak jedu. Bílá pořad svítí a stále tam je. Mávnu na děti vedle, jen tak zkouknu návěstidlo na poslední chvíli, že tam ta bílá pořád je.. Pi** je tam červená. Opravdu trvá tu vteřinu, než se mozek vypořádá s tím, že to není možný a sekne tam tu rychlobrzdu. Stojím až daleko ve výhybkách, volám výpravčí. Roztřeseným hlasem mi oznámí jen strohé: V pořádku, pokračujte v jízdě.
To rozhodně není v pořádku. Za prvé mám hnědý trenky, za druhý trojitej infarkt a za třetí existuje třeba nějaký závazný slovní znění.
Ráno, když jsem nastupoval, tak na první vlak dobíhala nějaka zmatená třída, co jela na školní výlet. A v čele “běžela” moje kantorka z gymplu. V tu chvíli jsem si říkal ku***, nestačí, že mě sra** s češtinou, ona mě bude sr** i teď po letec, když neumí nástupiště. Piz** jedna. A to jsem netušil, že to bylo jenom černý znamení.
Díky. Nádherně jsi to popsal, už jsi náš!
Držím palce Dušane, ať se daří.
Na dráze se všechno vykecá, i kdo je kdo!
Díky a taky ať se daří!