Když jsem před několika lety spisoval článek o kalamitním stavu způsobeném námrazou na troleji, ani ve snu by mě nenapadlo, že si takovouhle situaci vyzkouším na vlastní kůži. Tohle vozidla nezávislé trakce totiž neřeší. Nafťák si přede v líných otáčkách volnoběhu a je mu lhostejno, co se snáší z nebe za peklo.
Zapsáno: 15. 1. 2026
Už včera večer, kdy mi déšť namrzal na okně, jsem zkušeně predikoval, že ranní jízda s prvním vlakem z Chocně na Třebovou bude stát za vyližp*ču. A taky jo. Mistrný odhad se potvrdil, když jsem po přerušení směny bez postele, obtěžkán peřinou, čtyřmi polštářky a batohem, sestupoval jako artista v cirkusu po osmekaných schodech choceňské nocležny. V sympatických 3:15 hodin, zásadně osvěžen spánkem o délce 2:45 h, kdy jsem se neklidně převaloval na otomanu, neboť místnost se skřínkami, náš přidělený azyl, obývám společně s hlídačem, který si čas mezi pochůzkami zpříjemňuje poslechem rádia Impuls. Tu noc byl na playlistu Michal David. Jeho písně rulovaly mocně.
Dobruslil jsem k Panterovi u třetího perónu. Oživil jsem ho, udělal testy, zkoušky a po chvilce uvažování umístil kameru za sklo. S pochmurným očekáváním věcí příštích jsem pak mžoural přes okno do tmy, v který se blýskalo od smetáku projíždějících strojů. Čas máme, z vlakové kamery na pultu nevidím ani ň. Je obalena dvoucentimetrovým ledem. Vlakvedoucí dává souhlas. Jedem!
Mno
A je to tu. Napětí lítá nahoru a dolů. Zaúčinkovala ochrana U. Panter se brání a říká, že se mu nechce, že je na troleji námraza. Do toho ETCS podle rozhledu. Koukám, kam jedu, vybavuju tlačítko, kvitace poruchy. Účinkuje ochrana, znova a znova. Hlavně se dostat přes kříž, ať nezůstanu viset přes celou stanici, čímž bych zneschopnil všechny koleje.
Povedlo se. Tvl, se z toho pose*u! To jsou nervy. Mám otevřenou pusu, vystrčený jazyk v pekelném soustředění, kdy mi oči lítají z voltmetru na ampermetr, ven rychloměr, tlačítka menu, zabezpečovač, ven… Než to překodrcám a vyjedu na projetou první kolej, šustruju čtyř minuty. Jsem na sebe právem pyšný, mohlo to být mnohem horší.
A jedem! Na okně led, střídá se sníh, namrzající voda. Koukám na cestující, jak se skluzem přesouvají ke dveřím jednotky. Peróny jsou místy jako sklo. Jedu pomaleji než obvykle. Dojedu do cílové stanice, bleskově otáčím vlak a zpátky švihám jako spěšňák.
Led už na čelním skle vytvořil pěknou krustu. Znesnadňuje mi výhled. Jsem vděčný za ETCS, které funguje bezchybně a usnadňuje mi velmi orientaci. Jedem. Voda, mrzne, voda, mrzne, led, mrzne, taje, chumelí, mrzne, padá krupička, mží, mrzne.
Na relativně krátkém úseku z České Třebové do Pardubic jsem si vyzkoušel, jak moc nepříjemné a jízdu ovlivňující může počasí být. Docela by mě zajímalo, jestli video, které admin střihne, dokáže aspoň maličko přiblížit, s čím vším se jako strojvedoucí při jízdě vlaku potkáváme. Na kameru jsem úplně zapomněl. Mručení, samomluva a nadávky, které mé konání provázejí, jsou autentické a nehrané.
Hotovo
Pusu jsem zavřel a vyplazený jazyk zasunul až na konečné v Pardubicích, kde vlak svou jízdu skončil. Jdu domů. Hodinky vibrují a informují, že se ruší vlaky a zastavuje provoz. S kolegy si navzájem předáváme dojmy.
Dojdu si ještě do bazénu odplavat, když už jsem tu. Tahám ruce, únava se hlásí, chybí mi spánek. Domů jedu autem pomalu, hlavně ať to nikde nenapr*ám, to by bylo grande finale, říkám si v duchu.
Admina zajímá, jestli jsem dojel. V duchu se uchechtnu a říkám si – ne, tvl, to jsou otázky. Budu stát na mezi a čekat, až led roztaje. 😀
Video
Video je pouze z úseku Choceň-Česká Třebová. Rozjelo se místy ostření, takže se velká část záznamu nedala použít. Pro ilustraci ale snad postačí. Užijte si ho…
Jo, to si pak člověk lebedí, když je naopak vymazlený západ slunce nad rozkvetlým sadem třešní, co? Ale zase ten úvod s kapkami a rozmazanými světelnými návěstmi je úplně umělecko-mystický. Moc chválím i vložený záběr displeje. Ale jinak, fíra ten tvrdej chleba má… Díky a těším se na další video.